Vojenský výcvikový prostor RalskoPřispěl:
Vítězslav KusBývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko se rozprostíral na ploše 250 km2 mezi Českou Lípou, Stráží pod Ralskem a Mnichovým Hradištěm.
Po Mnichovu získal v roce 1938 celý prostor Ralska německý Wehrmacht, který zde v roce 1945 vybudoval letiště u Hradčan. Letiště bylo poté poškozeno americkými nálety a po skončení války dokončeno Čs. armádou. Rusové v 80. letech zvětšili přistávací dráhu na celkovou délku 2,7 km a šířku 90 m, aby na ní mohl přistát raketoplán Buran. Dodnes patří k největším ve střední Evropě.
Konec války s sebou přinesl odsun říšských a sudetských Němců z oblasti a osidlování novými obyvateli. V roce 1946 však vláda rozhodla o vytvoření vojenského výcvikového prostoru, a tak po dvou letech bylo v průběhu roku 1947 opětovně vysídleno celkem 15 obcí. V letech 1950 až 1951 byly vysídleny další 3 obce.
Čs. armáda během příštích let vybudovala v Ralsku další vojenská zařízení; výzkumný polygon pro testování různých druhů munice, muniční sklady, tankové střelnice Židlov a Bělá, garáže pro tahače jaderných hlavic a v neposlední řadě přísně utajované sklady jaderných hlavic.
Po invazi a následné okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy roce 1968 obsadila Ralsko až do roku 1991 sovětské armáda.
V souvislosti s vojenskými prostory v České republice je často vyjadřován názor, že jejich existence uchránila tyto oblasti před vnějšími negativními vlivy a zabránila tak devastaci krajiny.
Toto tvrzení platí pro části výcvikových prostorů, které nebyly vojensky využívány. Zde se v nedotčené krajině zachovaly mnohé rostlinné druhy, které se mimo vojenský prostor vyskytují již jen ojediněle.
Naproti tomu v oblastech, kde přímo působily vojenské jednotky (asi 25% z celkového území Ralska), se na krajině a přírodě nesmazatelně podepsala bezohlednost sovětské armády vůči životnímu prostředí. Například v prostoru letiště Hradčany bylo na různých složištích skladováno způsobem, který neodpovídal technickým normám, množství pohonných hmot, raketových paliv, olejů a chlorových látek. Důsledkem je silná kontaminace zemin a podzemních vod ropou, těžkými kovy a dalšími životu nebezpečnými látkami.
Po pádu komunismu se jednou z priorit československé vlády stal ochod sovětských vojsk z území Československa. Po řadě jednání nakonec sovětská vláda v únoru 1990 podepsala mezivládní dohodu o odsunu sovětských vojsk a v květnu 1991 opustil Ralsko poslední sovětský voják.
Po odchodu sovětských vojsk byl vojenský výcvikový prostor Ralsko v roce 1991 zrušen a 1. ledna 1992 vznikla sloučením devíti osad na jeho bývalém území obec Ralsko, se svými 170 km2 po Praze druhá nejrozsáhlejší obec v České republice.
V letech 1993 až 2004 proběhla asanace bývalého vojenského prostoru, během které bylo nalezeno a zlikvidováno přes 120 tis. kusů munice. Nadále probíhá dekontaminace znečistěných půd a podzemních vod. V roce 1995 byla dokončena identifikace majetku a byl zahájen jeho převod obcím a novým uživatelům.
Bývalé vojenské budovy jsou v současné době v omezené míře komerčně využívány jako sklady surovin. Vojenské letiště u Hradčan je částečně používáno ke sportovním účelům, natáčely se zde také filmy Tmavomodrý svět a Stalingrad. Na území tankodromu Židlov byla zřízena obora vzácných druhů zvěře. Další plány na využití, jako například vybudování testovací dráhy mladoboleslavskou Škodou, nebyly zatím realizovány.
Do Ralska se postupně po více než čtyřiceti letech izolace vrací běžný život. Na rozdíl od celorepublikového průměru počet obyvatel v Ralsku prudce stoupá. Paneláky opuštěné sovětskou armádou jsou postupně kompletně rekonstruovány na moderní byty, ve kterých nacházejí bydlení především mladí do 35 let. Většina z nich dojíždí za prací do Mladé Boleslavi. Přesto je však míra nezaměstnanosti v Ralsku stále vyšší než v okolí. Pro zlepšení situace a vytvoření nových pracovních míst se obec snaží do oblasti přilákat zahraniční investory a ve spolupráci s agenturou CzechInvest také jedná o možnostech vybudování průmyslových zón na bývalých armádních pozemcích.
Mezi nevýhody bránící rychlejšímu rozvoji podnikání a turistiky v oblasti vojenských újezdů patří zastaralá infrastruktura, nedokončená privatizace a rizika vyplývající z přítomnosti dosud neodstraněných min, výbušnin, střeliva a jiného nebezpečného materiálu.
Dalším ze současných problémů, se kterým se zatím obec Ralsko nedokáže sama vypořádat, a který ohrožuje unikátně zachovanou krajinu a přírodu, je řádění motoristických chuligánů po lesních cestách bývalého vojenského prostoru. Nerespektují zákaz vjezdu do lesa a naopak se domnívají, že v oblasti, která byla po desetiletí hermeticky uzavřena, je jim a jejich drahým terénním vozům a motocyklům dovoleno vše. A tak jak uzavírá Petr Korbel ve svém článku o Ralsku v Ekonomu:
„Něco se s tím bude muset dělat. Byla by škoda, aby to, co nezničila německá armáda ani střední skupina sovětských vojsk, zničili blázniví domácí milovníci oktanů“.Zdroje:
http://www.ceskalipa.cz/info/vojensky-vycvikovy-prostor-ralsko-a-letiste-v-hradcanech/menu/pruvodce-regionem
http://moderniobec.ihned.cz/1-10002840-13685510-C00000_detail-20
http://www.podzemi-cma.cz/prostory/ralsko/
http://ralsko.novybor.com
http://www.mikroregionpodralsko.cz/obsah.php?obsah.18
http://www.radio.cz/cz/clanek/5902/limitVloženo: 12.7.2005 
