Čachovice (Tschachwitz) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Podle archeologických výzkumů bylo území Čachovic osídleno již od 6. tisíciletí před n. 1. a s menšími přestávkami pokračovalo přes středověk až do 20. století. Teprve těžba hnědého uhlí v posledních desetiletích ukončila tento vývoj.

Čachovice ležely na JV okraji chomutovského okresu, přibližně 8 km východně od Kadaně, v nadmořské výšce 277 m. Rozkládaly se na pravém břehu Lužického potoka na svahu, takže jejich náves směrem ke kostelu stoupala. Nebyla to náves v pravém slova smyslu, jen rozšířená cesta, z obou stran obestavěná zemědělskými usedlostmi. Ty byly v minulém století, kdy se Čachovickým velmi dobře dařilo, většinou přestavěny a obytné budovy pak byly téměř všechny zděné, patrové. Na druhém břehu potoka byly 2 velké empírové panské dvory.

Půda u Čachovic byla velmi úrodná, takže hlavním zdrojem obživy bylo dlouho hlavně zemědělství. Zasahovala sem již chmelová oblast Žatecka. Katastr obce měl 510 ha.

Ves Čachovice byla známa již ve 13. století, kdy tu na zemanském dvorci vládli vladykové z Čachovic. Důležitost tohoto místa potvrzuje i to, že zde byl velmi brzy postaven kostel, doložený roku 1358. Na sklonku 14. století se Čachovice staly majetkem pánů z Dube a roku 1401 přešly do majetku města Kadaně, kterému náležely až do roku 1848, jako součást panství Milžany, téměř trvale. Jen 2x byly krátce panovníkem Kadani zabaveny, vždy jako trest za účast města v protihabsburském povstání.

Ještě dříve, než se na Kadaňsku začalo dobývat uhlí, zažily Čachovice dobývání kamenečných břidlic. Roku 1544 zde otevřel Kryštof z Gendorfu, na svou dobu velmi vzdělaný důlní odborník, první důl na kamenečné břidlice u nás. Vyráběl tu kamenec a zelenou skalici. Byly to suroviny, které se v té době musely dovážet z Řecka a levantských zemí. Gendorf dostal od krále rozsáhlá privilegia a provoz rozvinul tak, že podnik stačil pokrýt tuzemskou poptávku. Panovník si však brzy uvědomil výnosnost tohoto podniku, prohlásil kamenec za královský vyhrazený nerost a důl převzal. Státní správa však neuspěla a tak Gendorf koupil důl zpět. Po jeho smrti však již nikdo z jeho dalších majitelů nedokázal, aby byl podnik rentabilní.

Na začátku 16. století pronikla do kraje reformace, ale Čachovice zůstaly katolické víře ještě dlouho věrné.

Třicetiletá válka znamenala i pro Čachovice dobu útrap a hrůz. Dokazují to i údaje Berní ruly z roku 1654, kdy ve vsi byly ještě pusté grunty a chalupy a také budovy byly celkově zpustlé. Přesto zde v té době žilo 16 sedláků a 3 chalupníci a stav dobytka byl na to, že to bylo krátce po válce, opravdu vysoký.

Opuštěné čachovické ložisko kamenečných břidlic vzbudilo koncem 17. století zájem ještě jednou. Provoz ale již nebyl úspěšný a byl proto brzy zastaven.

V minulosti nebyly Čachovice známé jen pro svou kamencovou huť, ale také zásluhou minerálního pramene, jehož léčebné účinky byly známy již ve 14. století. V obecní kronice se o něm píše v roce 1374 a na speciální mapě Čech z roku 1720 jsou Čachovice zakresleny již jako lázně, přestože obec byla povýšena na Lázně Čachovice až v srpnu 1883. Je ale doloženo, že již o 100 let dříve byla zdejší minerální voda dopravována v sudech do Kadaně

a okolí. Sommer roku 1846 píše: U pramene minerální vody byl roku 1820 postaven obcí lázeňský dům se 6 vanami. Voda pomáhá při dně, ztuhlosti kloubů atp. Lázně svatého Václava, jak se jim od roku 1883 říkalo, ležely na severním okraji obce a postupně se rozšiřovaly a nabývaly věhlasu.

V minulém století zaznamenaly Čachovice rozvoj po všech stránkách. Byla postavena nová školní budova, nová fara, otevřen nový hřbitov, poštovní úřad a po velkém požáru v roce 1863, který poškodil i kostel, byla postavena nová jeho věž a řada domů.

Za 1. republiky byl v Čachovicích kromě Spolku dobrovolných hasičů ještě družstvo živnostníků a řemeslníků, družstvo uživatelů parní mlátičky, odbočka Spolku včelařů a pracovala tam i raiffeisenka a živnostenská nemocenská pokladna.

V roce 1930 zde žilo jen 8 Čechů. K Čachovicím patřily osady Běšice a Chotěnice, které jsou nyní za topeny vodami Nechranické vodní nádrže.

Za 2. světové války nebyly lázně udržovány, v jednom z jejich domů byl zřízen tábor pro válečné zajatce. Počátkem 50. let, kdy zde žilo již jen 135 obyvatel, byly lázně úplně uzavřeny a z lázeňského domu byl zřízen domov pro děti vyžadující zvláštní péči. Stavba Nechranické přehrady zabrala roku 1967 i část katastru Čachovic, jeho podstatně větší část i s vesnicí však byla později zasypána výsypkami Dolů Nástup.

Před zánikem obce byly umělecké památky přemístěny do Valtířova, Klášterce nad Ohří a do františkánského kláštera v Kadani.

Vloženo: 15.4.2005