PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Ervěnice (Seestadtl) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Ervěnice, německy Seestadtl, ležely 11,5 km SV od Chomutova, v nadmořské výšce 252 m. Jejich katastr měřil 679 ha. V roce 1960 byly převedeny do okresu Most, ale to již byla od konce 50. let větší část obce zaniklá a jen zbytek se stal součástí Komořan. Takže celými svými dějinami byly svázány s okresem Chomutov a také většina jejich obyvatel se přestěhovala do nově vybudované části Jirkova, Nových Ervěnic.

Ervěnice vznikly splynutím dvou osad, ležících na břehu tzv. Komořanského jezera, označeného Balbínem v 17. století za největší jezero v Českém království. Jedna z osad, pozdější Fischergasse-Rybářská ulice měla právo rybolovu v jezeře. Druhá osada již toto právo neměla.

Německý název Seestadtl - městečko u jezera -se vyskytuje až od 16. století. Dříve to bylo jen See a ze zdejší tvrze pocházel rytířský rod ze See, latinsky de Lacu. Roku 1392 je zmiňován pán ze Zee alias de Erwenicz. Český název byl používán souběžně s německým a zněl původně Evenice. Je uveden také v první známé zprávě o Ervěnicích z roku 1238: Albertus, filius Nachapluc de Ruenice. Oba názvy prodělaly během staletí hodně změn.

Ervěnice, ta druhá, od jezera vzdálenější osada, byla pravděpodobně kolonizační akcí Načeplukova rodu. Byl zde postaven románský kostelík a zemanské sídlo. Roku 1278 to již byla trhová osada a kolem roku 1300 zde byla vybudována kruhová tvrz s valem a palisádovou ohradou. Tvrz stála v prostoru pozdějšího parku.

V držení Ervěnic se pak vystřídali páni z Isenburku (Jezeří), znovu ze See a pak Vilém Zajíc z Hasenburku. V průběhu 14. století došlo k dělení Ervěnic mezi dědice. V té době byla na levém břehu Bíliny, asi 150 m SV od starší tvrze, postavena druhá, menší vodní tvrz. Začátkem 15. století se tato mladší tvrz spolu s menší částí Ervěnic stala součástí panství Červený Hrádek. Starší tvrz s větší částí Ervěnic patřila k panství Jezeří, kde byl kolem roku 1400 uváděn Busko z Ervěnic.

Po dalších držitelích byly Ervěnice opět připojeny k panství Červený Hrádek a roku 1519 došlo ke spojení obou částí Ervěnic. Obě tvrze v té době již zanikly, snad proto, že přestaly být šlechtickými sídly. Roku 1516 byly Ervěnice povýšeny na město a roku 1568 jim byl udělen Kryštofem z Karlovic znak a pečeť.

Roku 1571 koupil Ervěnice od Kryštofa z Karlovic Bohuslav starší z Michalovic a postavil si na místě pozdějšího vrchnostenského dvora v SV části pozdějšího náměstí nové sídlo, tzv. Nový dům. Po Bohuslavově smrti došlo opět k dělení Ervěnic mezi jeho 4 syny. Nakonec ale vše získal jeden z bratrů -Bohuslav mladší. Po porážce stavovského povstání, ve kterém se silně angažoval, byl na Staroměstském náměstí popraven a jeho zabavený majetek byl z větší části prodán roku 1622 Vilémovi ml. z Lobkovic. V dalším roce získal Lobkovic také Jezeří a vytvořil tak panství Nové Sedlo - Jezeří, jehož součástí byly Ervěnice až do roku 1850.

Roku 1654 žilo v Ervěnicích 11 sedláků, z nichž jeden šenkoval a jeden měl grunt pustý, dále 19 chalupníků, z nichž byl 1 švec, 1 kovář, 1 měl „mlejn na 2 kola moučný" a 2 chalupy byly pusté. Také zde žili 2 zahradníci, což bylo označení pro drobné držitele půdy, kteří neměli vlastní tažný dobytek. V tehdy ještě samostatné Fischergasse žil 1 sedlák a 19 chalupníků, z nichž 7 bylo rybářů, 1 tesař, 1 krejčí a 3 chalupy byly pusté.

Za Lobkoviců se Ervěnickým začalo zase dařit lépe. Roku 1672 získali zpět svá městská práva, o která přišli za Michalovců.

Škola je v Ervěnicích zmiňována k roku 1591 v Kostelní ulici. Roku 1845 byla postavena nová školní budova, ale brzy ani ta již nestačila a musela být v letech 1892 - 1893 postavena opět nová budova, na místě staré radnice. Radnice pak byla přemístěna do školy z roku 1845. Zajímavá je skutečnost, že v Ervěnicích se po roce 1756 nějakou dobu vyučovalo česky i německy. O zřízení české školy požádala zdejší česká menšina v roce 1898. Nastaly tvrdé postihy českých rodičů a další žádosti, až roku 1909 byla česká škola přece jen otevřena.

Dokud se v okolí nerozšířilo dobývání uhlí, zabývala se většina zdejších obyvatel zemědělstvím. Koncem 19. století byla ve městě zastoupena již také všechna řemesla. Bylo zde zaevidováno 74 řemeslníků a 69 obchodníků. Ve městě bylo také 10 hospod a 3 mlýny. Větší firmou byl od roku 1847 závod na výrobu varhan, který exportoval hlavně do Německa, ale i do Ameriky.

Od 2. poloviny 19. století se životní podmínky ve městě stále zlepšovaly. Roku 1868 byl otevřen poštovní úřad, roku 1869 byl postaven vodovod. Ke konci století byla provedena kanalizace a místo bývalého hřbitova byl zřízen park.

Od konce 19. století ovlivňovalo život města dolování hnědého uhlí. Roku 1885 byl otevřen důl Robert, v letech 1892 - 1896 důl Elly a 1913 důl Hedvika. Zdejší uhlí patřilo k nejlepším, proto zde světová krize 30. let nezasáhla tak těžce jako třeba na Mostecku; i když i zde nezaměstnanost prudce vzrostla.

Město mělo v té době již tři náměstí. Hlavní Marktplatz, po roce 1945 náměstí dr. E. Beneše a po roce 1948 náměstí Maršála Stalina. Téměř uprostřed byla barokní podvojná socha svatého Jana Nepomuckého s balustrádou a 4 andělíčky z roku 1730 a na dolním konci náměstí stávala barokní socha svatého Floriána z roku 1717. Před zánikem obce byly obě sochy odvezeny a nyní jsou v Malém Březně v okrese Most. Uprostřed fronty domů, lemujících náměstí, byla radnice a poblíž kostela u silnice do Holešic bývala německá škola. Hřbitov, který byl nejdříve u kostela svatého Jakuba Většího, původně románského a nakonec přestavěného v baroku, byl otevřen těsně za městem, směrem k dolu Robert, pozdějšímu Dolu Jan Šverma.

Na druhém, menším náměstí, stávala barokní socha svatého Antonína Paduánského z konce 18. století, ta se, bohužel, nedochovala. Po válce bylo toto náměstí přejmenováno na náměstí K. H. Borovského.

Třetí náměstí, zvané Anenské a po válce náměstí Adolfa Dvořáka, mělo tvar trojúhelníku a z každého rohu vycházela ulice.

Kromě kostela bývala v Ervěnicích ještě kaple z roku 1768. Roku 1714 založil Oldřich Felix z Lobkovic na sever od obce rozsáhlou bažantnici. Poblíž vyrostla začátkem století hornická čtvrť Domovina s českou školou, fotbalovým hřištěm a sokolovnou.

V roce 1926 byla, přibližně 250 m od dolu Hedvika, uvedena do provozu tepelná elektrárna, patřící v té době mezi největší a nejmodernější podniky tohoto druhu v ČSR.

Dne 20. 10. a 16. 12. 1944 zažily Ervěnice bombardování, při kterém bylo zničeno 34 domů, 6 domů bylo silně a 243 lehce poškozeno. Konec války nastal pro Ervěnice 8. května 1945.

V roce 1921 žilo v Ervěnicích 1298 Čechů a do roku 1930 stoupl jejich počet na 2276.

Koncem 50. let se však těžba hnědého uhlí k Ervěnicím stále více přibližovala, z jedné strany postupoval Velkodůl Čs. Armády a z druhé Důl Jan Šverma - takže obec musela nakonec ustoupit důlní činnosti a v roce 1988 zanikl i zbytek Ervěnic, připojený ke Komořanům.

Odsunem Němců se sice počet obyvatel snížil, ale jak dále ukáže tabulka, stále zde ještě žilo hodně lidí.

Vloženo: 15.4.2005



Komentáře a upřesňující informace


Personenstandsunterlagen der Gemeinde Seestadtl [Harry Zinke 9.2.2006 16:46] | Reagovat
Befinden sich die Unterlagen von Seestadtl auch in Kommern oder in Brüx?
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 99 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist