Kundratice (Kunnersdorf) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Kundratice ležely 4 km SV od Jirkova, v nadmořské výšce 270 m. Katastr měřil 460 ha. Okresní silnice z Chomutova do Mostu rozdělovala obec na severní a jižní část, železnice přetínala ves v horní třetině. Ve spodní části obce se silnice rozšiřovala v širší travnatý pruh, kterým protékal potok. Obec byla až do svého zániku dobře udržovaná, plná ovocných stromů a směrem k horám dříve začínal známý anglický park, sahající až k zámku Jezeří. Těsně pod železnicí stála pseudogotická kaple z počátku 20. století. O něco níže stála v ohybu silnice stará empírová kaple Jména Panny Marie, postavená v letech 1832 - 1833, s velkým trojúhelným tympanonem nad průčelím. Naproti této kapli přes silnici byl poměrně velký rybník se zděnou kamennou hrází a poblíž něho, při bývalém mlýně, zbytky starého okrouhlého tvrziště. Podle archeologů zde byly postupně 2 tvrze, obě vyhořely. Před rokem 1383 byla tato tvrz manstvím hradu Nového Žeberka.

Ota z Bergova, držitel Nového i Starého Žeberka, prodal 3. 1. 1383 oba hrady i s manstvím v Kundraticích Těmovi z Koldic. A to je první písemná zpráva o existenci „Cunersdorfu". Později to byl Khynerstorff nebo Khunnerstorff a úřední německý název byl Kunnersdorf. Název byl odvozen od mužského jména Kunrat, Kuno a znamenal Kunrátovu ves.

Po roce 1395 byl Žeberk zastaven různým pánům, až kolem roku 1420 připadl k Bořku, pozdějšímu Červenému Hrádku. S ním střídal i majitele a roku 1603 došlo dokonce ke sporu o Kundratice mezi bratranci Rudolfem a Jiřím z Karlovic. Další vývoj je dost nejasný, zřejmě patřila část pozemků dále k Červenému Hrádku a ves k panství Bohuslava ml. z Michalovic. Byla mu totiž po probrané bitvě na Bílé hoře zabavena a roku 1622 prodána Vilémovi ml. z Lobkovic, který o rok později vytvořil panství Nové Sedlo - Jezeří.

V roce 1654 žilo v Kundraticích 18 sedláků, z nichž jeden také šenkoval, 2 měli dvory pusté a 1 byl „pohořalý". Dále tam žilo 12 chalupníků, z nichž 1 byl švec a jedna chalupa byla zpustlá a 2 tzv. zahradníci, kteří měli „mlejny na 1 kolo".

Roku 1748 uvádí Tereziánský katastr v Kundraticích také 2 mlýny a navíc 3 rybníky, zřízené původně pro bývalé hamry.

Osudy Kundratic jsou od 16. století spojeny s důlní činností. Pracovala tam kamencová huť, která zpracovávala materiály jednak místní, jednak dovážené ze severnějších Černic. Když se pak začalo místo dřeva užívat jako topivo uhlí, otevřeli mezi Kundraticemi a Podhůřím velký povrchový lom. Protože kundratické kamenečné břidlice měly horší kvalitu než ty z Černic, vznikl jakýsi společný provoz - Kundratice dodávaly do Černic uhlí, Černice do Kundratic kamenečné břidlice. V roce 1612 měla kundratická huť 4 olověné pánve na vaření kamenečných roztoků.

V roce 1786 byla práce v huti zastavena, ale důlní činnost pokračovala až do 70. let 19. století. Patříval k největším dolům v okrajové části jirkovské oblasti.

Sommerova topografie z roku 1846 popisuje Kundratice jako vesnici s 80 domy a 547 obyvateli, položenou podél potoka, na kterém jsou 3 mlýny. Dále zde uvádí školu, do které chodí děti také z Podhůří a Vysoké Pece a 1/4 hodiny vzdálenou hospodu. V její blízkosti byly pozůstatky bývalé hutě -vodou zaplněné prohlubně a zbytky hald. Do začátku 19. století chodily děti do školy v Novém Sedle, pak zde byla otevřena vlastní škola, která do roku 1893 vystřídala 3 budovy a byla postupně rozšiřována až na trojtřídku.

Do roku 1890 pracovala část obyvatel v zemědělství - zvláště žádané byly zdejší brambory. Pak však stále více mužů pracovalo na dolech Grohmann a Elly, v jirkovských prádelnách a někteří i ve 2 továrnách na výrobu octa z bukového dřeva, otevřených zde v 80. letech 19. století. Jedna z nich stála v tzv. boudách a vyráběla kromě octa také dřevný líh, tér, kovářskou smolu a olovnatý cukr.

V roce 1884 byla mezi Jezeřím a Kundraticemi postavena železniční zastávka a současně byla otevřena i pošta.

Poblíž kundratického dolu na uhlí bylo kolem poloviny 18. století pro havíře postaveno 6 menších domků, kterým se začalo říkat ,V boudách". Tak se vyvinul i český název Boudy (bývalá kamencová huť). Na mapě stabilního katastru z roku 1842 je tu zakresleno již 22 budov, z toho 2 větší a také „Karolus Zeche" - Karlovo těžařstvo. To znamená, že důl Karel byl minimálně do 40. let ještě v provozu. V roce 1928 se zde začalo hromadně stavět a do 10 let tu přibylo kolem stovky nových, již větších domků a Boudy se staly velkou hornickou čtvrtí Kundratic.

Za 1. republiky žilo v Kundraticích poměrně hodně Čechů - v roce 1921 jich tu bylo 124 a v roce 1930 již 213. Elektřinu dodávala Kundraticím závodní elektrárna dolu Grohmann.

Konec 2. světové války nastal v Kundraticích 8. května 1945. Do obce se začali vracet bývalí čeští obyvatelé a do čtvrti Boudy se přibližně do 20 domků nastěhovali repatrianti z Francie, bývalí čeští horníci. Tehdy se Boudám začalo říkat „Malá Francie".

V roce 1850 se Kundratice staly na čas samostatnou obcí, ale již roku 1869 byly uváděny jako osada obce Nové sedlo. Od roku 1880 byly opět samostatné. Po 2. světové válce začala v obci pracovat továrna na žiletky ESKA, továrna na židle, dílna na různé dřevěné výrobky. S přibližující se těžbou začal počet obyvatel klesat a 30. 6. 1974 Kundratice pro důlní činnost zanikly a jejich katastr byl připojen k obci Vysoká Pec.

Následující tabulka ukazuje počty obyvatel a domů od roku 1869.

Vloženo: 15.4.2005