Lomazice (Lametitz) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Lomazice ležely na pravém břehu Ohře, v nadmořské výšce 240 m. Od Kadaně byly vzdáleny zhruba 7 km na JV Půda zde byla velmi úrodná, zasahovala sem již žatecká chmelová oblast a zdejší zemědělci měli chmelnice od minulého století na obou březích Ohře. Při každoročních povodních, po tání sněhu, bývaly chmelnice zatopeny a velké škody působilo také tání ledu. Pamětníci vzpomínali, jak z nahromaděných ledových ker šla hrůza, jak neustále pozorovali řeku a čekali, jak se situace dále vyvine. Naopak zase v suchých letech bývalo v Ohři tak málo vody, že se dalo po vyčnívajících kamenech přejít na druhý břeh. To však nebylo v Lomazicích nutné, protože tu stával most, v poslední době jediný v oblasti nynější Nechranické přehrady. Postaven byl roku 1912 na místě často poškozovaného dřevěného mostu.

Krajina kolem Lomazic byla osídlena již v pravěku, ale první zmínka o osadě je až z roku 1088 v zakládací listině vyšehradského kostela: „Wratizlaus rex eccl. Wissegrad Loumazicich terram donat". Název osady byl slovanského původu a znamenal ves lidí Lomazových, Lomaziců. Až do poloviny 14. století nejsou o Lomazicích žádné zprávy, teprve pak je zde uváděn farní kostel, zasvěcený sv. Máří Magdaléně. Lomazice však byly v té době zřejmě velmi chudé, protože kostel byl osvobozen od placení papežských desátků. V letech 1354 - 1365 je tu uváděn Hynek z Lomazic, později se Lomazice dostaly k pětipesskému panství a v 16. století k panství Poláky, u kterého zůstaly až do roku 1850, i když se majitelé střídali. Například roku 1546 prodal Beneš Mašťovský z Kolovrat Poláky, Lomazice a Dolany rytíři Žďárskému ze Žďáru, po dalších majitelích patřily ke konci 16. století Lobkovicům, pak krátce královské komoře a od roku 1596 Štampachům. Po Bílé hoře bylo panství Poláky nejdříve zabaveno, pak vráceno a v roce 1628 prodáno hraběti Šlikovi z Holejče.

Roku 1654 žili v Lomazicích jen 2 sedláci, 8 chalupníků a 1 poddaný tzv. na obci.

Původně gotický kostel na návsi byl roku 1592 rozšířen a o 100 let později zbarokizován. Náklady hradil tehdejší majitel panství Poláky hrabě z Wurnsbachu a jeho manželka, rozená Šliková.

V kostele byly hrobky rytířů Strojetických ze Strojetic a hrabat z Pergenů, dřívějších majitelů panství Poláky. Roku 1761 přestal být kostel farním a stal se filiálním ke kostelu v Dolanech.

Ve 3. třetině 18. století zde byl na náklady hraběnky z Pergenu postaven pozdně barokní beneficiátní dům pro 2 lokalisty. Byl jednopatrový s rizalitem a v letech před zánikem obce tu byl místní národní výbor. V roce 1748 žilo v Lomazicích 51 obyvatel a roku 1787 tam bylo 15 domů. V letech 1815 - 1868 byl majitelem panství Poláky, ke kterému Lomazice stále patřily, kníže Windischgrätz a pak až do roku 1923 Lobkovicové. To už jim ale od roku 1850 patřily jen statky s pozemky, protože vesnice se již stala samostatnou obcí. Od roku 1869 však ztratila samostatnost a stala se osadou obce Poláky.

Území Lomazic patřilo do střední části pětipeské uhelné pánve, kde těžba hnědého uhlí nikdy nenabyla velkého významu. V druhé polovině 19. století zde pracovaly doly Trojjedinnost a později ještě Vilemina, ale jejich provoz byl zastaven v 1. desetiletí 20. století.

Začátek 20. století přinesl Lomazicím velké změny. Kadaňská elektrárna, vybudovaná roku 1908 na Ohři, poblíž Želiny, již nestačila uspokojovat vzrůstající požadavky na odběr elektřiny a proto se město rozhodlo pro stavbu další, výkonnější elektrárny. Vykoupilo pozemky v Lomazicích a i když 1. světová válka stavbu oddálila, bylo s ní započato hned roku 1919. Do provozu byla nová elektrárna v Lomazicích uvedena v roce 1925. Již v následujícím roce napájela proudem 233 obcí. Zanikla roku 1965 v souvislosti se stavbou vodní nádrže Nechráníce, jejíž vody zatopily obec i elektrárnu.

Vloženo: 15.4.2005