Lužice (Luschitz) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Lužice ležela na Lužickém potoce 6,6 km V od Kadaně, v nadmořské výšce 273 m. Její katastr měřil 238 ha. Vesnice neměla obvyklou náves. Tu nahrazoval jen kus rozšířené cesty, se kterou sousedily budovy velkostatku. První známá zpráva o Lužici je z roku 1239.

Osudy vsi Lužice jsou nerozlučně spjaty s tamním statkem. Původně byl královským lénem, daným roku 1352 v léno pánům ze Šumburku.

V 16. století patřila Lužice Fictumům a počátkem 17. století Wolfovi z Wolfsberku. Ten ji roku 1604 prodal královskému městu Kadani. To ji připojilo ke svému statku Milžany. Půda tu byla velmi úrodná, vhodná pro zemědělství, ovocnářství i pěstování chmele.

Roku 1654 jsou v Lužici uváděni jen 3 kadanští, držící 3 pusté dvory, náležející pod šos (městskou daň). Ten neutěšený stav byl ještě důsledek 30leté války, která se na Lužici podepsala zvláště těžce.

Roku 1694 se Lužice oddělila od statku Milžany a stala se samostatným statkem města Kadaně, které ji roku 1756 přenechalo kadaňskému Bratrstvu svatého Růžence. Po jeho zrušení koupil roku 1787 Lužici hrabě z Auersperku - tehdy tam bylo 8 domů. Pak se majitelé poměrně rychle střídali, až Lužici koupil roku 1840 hrabě z Wolkenstein-Trostburku, majitel panství Ahníkov-Prunéřov. Za něho byl v letech 1870 - 1872 postaven, cca 200 m SV od vsi, pseudogotický zámeček s věží a zahradou. Roku 1880 Lužici opět prodal. To mu však patřil již jen zámeček s hospodářským dvorem, protože vesnice byla od roku 1850 samostatnou obcí.

Posledním majitelem byla od roku 1893 do května 1945 rodina hraběte Eigentümera. Ke konci 30. let tam žilo kromě německého obyvatelstva i 21 Čechů. Farou patřila Lužice do Tušimic, poštou a zdravotním obvodem do Čachovic. Ke konci 50. let našeho století převzal budovu zámečku důl Ludmila z Kralup, který tam zřídil učňovskou internátní školu. Začátkem 70. let se však těžba hnědého uhlí k Lužici natolik přiblížila, že se obyvatelé museli vystěhovat a Lužice v únoru 1972 zanikla.

Vloženo: 15.4.2005