Menhartice (Märzdorf) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Menhartice ležely na pravém břehu Menhartického potoka, v nadmořské výšce 725 m. Od Chomutova byly vzdáleny 10 km SZ směrem a od Hory Svatého Šebestiána 3 km na VJV Katastr měřil 506 hektarů.

První osadníci byli uhlíři a jejich osada stávala údajně více na západ. Nedostatek vody je prý donutil přemístit svá obydlí níže.

Vesnice měla dvě části: v té starší stávaly domy kolem návsi, na které byla později, až v roce 1850, postavena kaplička, zasvěcená svatému Floriánovi. Domy novější části lemovaly ulici, vycházející z návsi na jihovýchod, směrem k jednomu ze tří menhartických rybníků. Zatímco kolem návsi byly zemědělské usedlosti, v domcích u silnice bydleli dělníci, pracující v lese nebo na dráze.

První známá zmínka o Menharticích je z roku 1281 a ves se tenkrát jmenovala Meinhardesdorf, Meinhardova ves. Její tehdejší majitel Chotěbor z Račic ji i s dalšími vesnicemi postoupil řádu německých rytířů v Chomutově. Těm patřila ves do roku 1411, kdy zde éra tohoto řádu skončila a král jim majetek zabavil. Dalšími majiteli chomutovského panství, ke kterému Menhartice patřily až do roku 1850, byli různí majitelé, z nichž nejdůležitější byli Veitmilové a Lobkovicové. Roku 1605 se město Chomutov vykoupilo z poddanství a smělo si koupit i část dřívějšího panství Jiřího Popela z Lobkovic, které král zabavil. Menhartice patřily do té části, kterou si Chomutov také koupil. V roce 1654 zde bylo 13 selských usedlostí, z toho dvě byly pusté a dále tu žili 4 chalupníci a na obci jeden nádeník. Roku 1787 měly Menhartice již 32 domů a do roku 1895 vzrostl jejich počet na 41. Čísla 37 a 38 byla čísla strážních domků na trati z Křimova do Pohraniční.

Chov dobytka, který již v 17. století poskytoval Menhartickým vedle práce v lese hlavní zdroj obživy, se v 19. století značně rozmohl. Pastvin byl dostatek a zemědělství stejně nemohlo zdejší obyvatelstvo uživit. Dařilo se tu jen bramborám, zelí a turínu, v menší míře i ovsu a žitu. V posledních desetiletích 19. století se i v Menharticích, stejně jako v okolních obcích, rozšířilo pěstování lnu. Ale ani to nemohlo zastavit postupné zhoršování životních podmínek a odchod lidí z vesnice.

Škola existovala v Menharticích od poloviny 18. století, ale do měšťanské školy musely děti chodit do Hory Svatého Šebestiána, kde byla pro ves i pošta, lékař a lékárna.

Až do roku 1850 patřily Menhartice ke statku Krásná Lípa, jehož majitelem bylo královské město Chomutov. Pak se staly obcí a v roce 1950 byly připojeny ke Křimovu. Do konce 1. světové války zde žilo jen německé obyvatelstvo, v roce 1921 zde bylo již 5 Čechů. Ještě před 2. světovou válkou patřily Menhartice k bohatým vesnicím, po odsunu Němců se však již nepodařilo ves dosídlit.

Když bylo počátkem 50. let rozhodnuto o výstavbě vodní nádrže Křimov, bylo tím rozhodnuto i o zrušení Menhartic, ležících ve druhém ochranném pásmu nádrže na pitnou vodu. Dnes v místech, kde ves stávala, najdete jen několik zbytků zdí a rybníky.

Ještě před 2. světovou válkou patřily Menhartice k bohatým vesnicím, po odsunu Němců se však již nepodařilo ves dosídlit.

Vloženo: 15.4.2005