Mikulovice (Niklasdorf) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Mikulovice ležely 3,5 km SV od Klášterce nad Ohří na Hradišťském potoce, v nadmořské výšce 320 m. Dnes jejich existenci připomíná již jen hřbitovní kostel. Ves byla založena roku 1261 lokátorem Mikulášem, po němž dostala své jméno.

Prvními držiteli Mikulovic byli Šumburkové, sídlící na hradě Perštejn. Potvrzuje to lenní list z roku 1352. V 1. polovině 14. století byl postaven kostel, zasvěcený svatému Mikuláši. Kostelní patronátní právo ale neměli Šumburkové, vlastníci vsi, ale řád johanitů v Kadani. Mikulovický kostel patřil v té době k nejchudším v kadaňském děkanství. Zřejmě proto se stal brzy filiálním k faře v Klášterci. Jen na krátkou dobu na přelomu 16. a 17. století, kdy v Mikulovicích byli luteránští duchovní, zde byla opět samostatná fara. Protestantské období zde skončilo rokem 1614. Za třicetileté války kostel značně utrpěl, ale obnoven v barokním slohu byl až v letech 1661 - 1871.

Aleš a Vilém ze Šumburka si roku 1431 perštejnské panství rozdělili a Mikulovice při tomto dělení připadly Vilémovi. Staly se tak součástí nově vzniklého panství Nový Šumburk. Vilém však neměl dostatek peněz a proto roku 1449 panství prodal Vilémovi z Ilburka. V kupní smlouvě se o Mikulovicích říká, že je Ilburk kupuje s daněmi, jedním poplužním dvorem zpola pustým a jedním dvorem menším, s malým rybníčkem a vinohradem.

Zadlužený Vilém z Ilburka však musel již za 4 roky postoupit většinu majetku svým věřitelům. Tak se Mikulovice jako součást šumburského panství staly vlastnictvím rodu Fictumů - až do roku 1620. Pak byly fictumovské statky zkonfiskovány jako trest za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům. Roku 1623 koupil vše Kryštof Šimon Thun a Mikulovice zůstaly součástí thunské panství až do roku 1850, kdy se obce staly samostatnými správními jednotkami.

V roce 1654 žilo v Mikulovicích 7 sedláků, 20 chalupníků a 10 dalších poddaných, z nichž dva byli formany. Jeden z chalupníků vlastnil mlýn a dvě usedlosti byly v té době pusté. Berní rula tehdy charakterizovala ves takto: „stavem dobrý, rolí žitný, luk s potřebu... dědinami a dobytkem stojí, též při městě sousedům rolí jich tvoří a semotam

přes svět forují a své živnosti si hledí".

Na území Mikulovic se od 2. poloviny 18. století využívala ložiska kaolinu, i když jejich význam nebyl příliš veliký. Zdejší kaolin byl málo vazný, uplatňoval se především v průmyslu papírenském a na výrobu užitkové a stavební keramiky.

V roce 1850 se Mikulovice staly samostatnou obcí a byly jí nepřetržitě až do 1. 5. 1978, kdy se staly částí obce Vernéřov. Od 1. 1. 1988 byly Mikulovice připojeny ke Klášterci nad Ohří.

Kdy v Mikulovicích vznikla škola není známo, ale do roku 1914 sloužila i Vernéřovu. Po 2. světové válce škola, již jako česká, znovu zahájila činnost a byla pětitřídní. Pro malý počet žáků však byla k 30. 6. 1965 zrušena a děti jezdily do Kadaně.

V roce 1945 bylo v obci 23 hospodářských usedlostí, 13 rodinných domků a celkem 82 popisných čísel. Dále zde byl v té době kamenolom, 2 hostince, železniční stanice a v katastru Mikulovic velkostatek Špičák.

Po skončení 2. světové války byly Mikulovice a Vernéřov přechodně řízeny společnou místní správní komisí, sídlící v Mikulovicích v Hossnerově hostinci. Pak byla správa přenesena do Vernéřova a od 1. 2. 1946 byla zřízena samostatná správní komise pro Mikulovice. Po volbách v roce 1946 zde vznikl národní výbor.

V souvislosti s plánovanou výstavbou popílkoviště pro blízké elektrárny byly Mikulovice postupně vysídleny a zbourány. Před zánikem byly Trojičný sloup z roku 1706 a při něm volné stojící sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína z roku 1726, obklopené balustrovým zábradlím, přemístěny do Klášterce nad Ohří, stejně jako mariánský sloup, který stával v polích u vesnice.

Vloženo: 15.4.2005