Nebovazy (Nokowitz) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Nebovazy, dříve německy Nokowitz, ležely 7,7 km ZSZ od Chomutova v nadmořské výšce 660 m. Jejich katastr o rozloze 165 ha patří od roku 1950 ke Křimovu. Dnes tam stojí již jen jeden neobydlený dům, transformátor a opuštěný ovčín.

První zpráva o této vesnici je z roku 1281, kdy se jmenovala Nakawaz a je uvedena v listině, podle které připadl Křimov a okolní vesnice, mezi nimi též „Nakawaz", řádu německých rytířů v Chomutově. Pak se však další zprávy objevují až roku 1554, to už se ves jmenovala Nogwitz.

Nebovazy ležely v muldě a přečnívala je náhorní rovina, která je chránila před severními větry. V zimě se ale stávalo, že se tam vytvořily tak velké závěje, že na dlouho uzavřely vesnici od okolního světa.

Dějiny Nebovaz můžeme popsat jen zprostředkovaně, protože všechny přímé důkazy - listiny - shořely roku 1889. V polovině 16. století jsou však v chomutovských knihách četné zmínky - např. roku 1560 tam žilo 9 usedlých nebo roku 1563 je uváděna jejich povinnost odebírat pivo při svatbách, církevních svátcích a krtinách jen z vrchnostenského pivovaru. V urbáři chomutovského panství z let 1560 - 1563 je u Nebovaz uváděn mlýn, ze kterého mlynář platil poplatky rychtáři z Křimova. Z toho můžeme usuzovat, že v prvních staletích své existence patřily Nebovazy ke statku Křimov, ať už byli pány němečtí rytíři nebo další majitelé Chomutova.

Když poslední majitel chomutovského panství Jiří Popel z Lobkovic upadl u císaře v nemilost, byl jeho majetek zabaven a do roku 1605 jej spravovala královská komora. Pak část jeho majetku, ve které byly i Nebovazy, koupil Linhart Štampach ze Štampachu. Tím byly Nebovazy začleněny do panství Ahníkov, u kterého zůstaly až do roku 1850. Pak se staly samostatnou obcí, ve které bylo 23 domů, 152 obyvatel německé národnosti a o samotě stojící mlýn. Děti z Nebovaz chodily do školy do Křimova, kam se chodilo i do kostela. Obyvatelé se koncem minulého století zabývali prací v lese, zemědělstvím a chovem dobytka. Pěstovali oves, žito, brambory, turín, zelí a len, ale pro velkou nadmořskou výšku byly výnosy malé. V zimě si někteří přivydělávali vázáním košťat a odklízením sněhu, ženy paličkovaly krajky.

Po odsunu německého obyvatelstva se nepodařilo vesnici osídlit a i ti, kteří přišli, brzy zase odcházeli. Poslední obyvatel se odstěhoval v 1. polovině 70. let a ves po vysídlení zanikla.

Vloženo: 15.4.2005