Oleška (Olleschau) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Oleška ležela 3 km na SSZ od Doupova. Na cestě vlakem z Doupova do Radonic byla první zastávkou. Její nadmořská výška se pohybovala kolem 520 m a protékal jí potok Liboc.

Oleška, tehdy Elscowe, se v pramenech uvádí prvně roku 1196 jako majetek Milhosta z Mašťova, který ji s dalšími vesnicemi postoupil nově zakládanému klášteru cisterciáckých mnichů z Waldsassenu. Řád se však s Milhostem nepohodl a záhy svůj klášter přenesl do Oseku.

Podle Th. Schütze jde o slovanský název obce, odvozený z podstatného jména olše. Zdejší tvrz je doložena až roku 1401, kdy na ní sídlil jistý Mikuláš. Roku 1518 byla Oleška s tvrzí, poplužním dvorem a příslušenstvím prodána Žibřidovi Žďárskému a ten ji připojil k panství Ždár. Podle dokladu z roku 1544 byla část Olešky s tvrzí a částí Kozlova stále v držení tohoto panství. Druhá část vesnice včetně cla však již náležela k panství Doupov. Toto rozdělení pocházelo z doby, kdy celé panství Doupov patřilo Žďárským ze Žďáru a koncem 15. století bylo rozděleno mezi jednotlivé dědice Johany ze Žďáru. Roku 1546 koupil doupovský díl Olešky hrabě z Leisneku a jeho dcera Brigita a v tomto roce je zmínka o zdejší tvrzi naposled. Zřejmě byla zničena za třicetileté války a již nebyla obnovena.

Obecní kronika uváděla, že v roce 1625 zemřelo v Olešce 40 osob na mor.

V Schallerově Topografii z roku 1785 je rozdělení vesnice uvedeno jasněji: k alodiálnímu panství Žďár patří 32 čísel, zbytek k panství Doupov. Sommer ve své Topografii z roku 1847 popisuje Olešku jako ves, ležící na úpatí kopce Huseň, s 299 obyvateli a 59 domy, z nich 23 patří k Doupovu, kam také ves patří. K doupovskému panství patřila i zdejší cihelna, hospoda a 2 mlýny - Neumühle a Themelmühle. Ostatní patřilo ke Žďáru.

Škola byla v obci založena roku 1829, ale vyučování probíhalo nepravidelně až do roku 1884, kdy byla postavena nová školní budova pro dvoutřídní obecnou školu. Ta stála ve středu obce, poblíž novodobé kapličky svatého Václava a požárního rybníka. Stará škola byla pak přestavěna na hostinec.

Rozloha pozemků v Olešce byla 559 ha, z toho 367 ha polí. V roce 1930 zde bylo celkem 74 zemědělských usedlostí, z toho 10 větších.

Podle obecní kroniky stály zbytky zdí tvrze ještě roku 1810 a lidé si odtamtud brávali materiál na své stavby. Dne 2. 8. 1830 byla Oleška postižena velkým požárem, který zničil přibližně čtvrtinu vesnice. Obec však měla 4 cihelny, což umožnilo rychle povést novou výstavbu. Pomník císaře Josefa II. byl u kaple postaven roku 1888.

Ve 30. letech 20. století býval v obci již jen 1 mlýn, 2 hostince, trafika, 2 obchody s potravinami, obchod s uhlím a pracoval zde pekař, švec, stolař, 3 krejčí a 2 řezníci, 2 kováři a dvě švadleny. Farou patřila Oleška k Doupovu, ale biřmování a jiné významné události se odehrávaly v místní kapli.

V srpnu 1937 vyhořel za bouřky starý Pobitschkův hostinec s konírnou pro 20 párů koní a ubytovnou s 20 pokoji pro kočí a spolujezdce, kde byla před zavedením železnice přepřahací stanice.

Pod odsunu německých obyvatel přišlo do Olešky 160 nových osídlenců, ale ti byli vysídleni k 15. 6. 1953, tj. ihned v první etapě.

Vloženo: 15.4.2005