Ratiboř (Rodbern) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Ratiboř ležela v malé proláklině na Vintířovském potoku, v nadmořské výšce 445 m. Byla to typická Okrouhlice s návesním rybníkem a novodobou kapličkou. Její katastr měřil 174 ha a při zřizování VVP byla část vyčleněna a připojena k obci Kojetín. Od Kadaně byla Ratiboř vzdálena 8.8 km na JJZ.

Název Ratiboř je slovanského původu a byl utvořen z osobního jména. První zpráva o existenci Ratiboře je v žatecké listině z roku 1406, kde je nazývána Ratiborz. Roku 1411 je doložena její příslušnost ke statku Kojetín. Roku 1447 je Ratiboř uváděna v lenních deskách již jako přímá součást dominia Vintířov, od kterého se do roku 1850 nikdy neoddělila.

Počátkem 15. století byl Vintířov rozdělen na dva statky a v každém stála tvrz. Obě části získal roku 1508 Opl z Fictumu na Novém Šumburce. Po prozrazení jeho podvodů s penězokazeckou dílnou uprchl ze země a jeho majetek byl zastaven Šlikům z Holejče. Roku 1612 zdědil panství hrabě z Thurnu, pověstný velitel českých stavovských vojsk. Po prohrané bitvě na Bílé hoře uprchnul ze země a přišel o majetek. Statek Vintířov však byl jeho manželce vrácen a ta jej prodala ihned Ferdinandovi z Nagarole. Pak se majitelé poměrně rychle střídali, až roku 1664 získal vintířovské panství včetně Ratiboře hrabě z Losynthalu. Jeho rod zde úspěšné hospodařil plných 120 let.

V roce 1654, kdy panství patřilo ještě Janu z Pöttingenu, žilo v „Rottmar" jen 7 chalupníků a 1 poddaný na obci. Zřejmě se zdejším lidem příliš dobře nedařilo, protože hodnocení Berní ruly z té doby je krátké, ale výstižné: „Rolí prostřední, luk na mále“.

Schaller roku 1787 uvádí Rodber nebo Rodwern se 20 domy. Jejich počet se do roku 1846 nezměnil. Farou a později i poštou patřila Ratiboř k Radonicím, do školy děti chodily do Kojetína. Nejbližší železniční stanice byla ve Ždově.

V roce 1850, kdy se Ratiboř stala samostatnou obcí, patřilo panství Vintířov, ovšem již bez vesnic, Lobkovicům. Roku 1868 je však Ratiboř uváděna již jako část Kojetína, u kterého zůstala až do svého zániku.

Ve 20. století byl v Ratiboři hostinec s tanečním sálem, obchod s potravinami, trafika a pracoval tam krejčí, kovář, kolář a dva ševci.

Němečtí obyvatelé byli nuceně vysídleni v období po roce 1945. Ke druhému vysídlení Ratiboře došlo až ve 3. etapě, tj. k 15. 5. 1954.

Vloženo: 15.4.2005