Tureč (Turtsch) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Tureč patřil k nejstarším vesnicím Doupovska a jeho dějiny byly dost bohaté, majitelé se zde často střídali.

Tureč leží 4 km východně od Doupova. v nadmořské výšce téměř 560 m. Na nejvyšším místě obce stál barokní kostel svatého Jiří. postavený roku 1700 doupovským stavitelem Drechslerem, vlevo od něj dosud stojí bývalá rozsáhlá fara a pod místem, kde stával kostel, školní budova. Ve vsi byly i dvě kamenné plastiky - u kostela sloup se sochou Panny Marie na půlměsíci z roku 1716 a kousek dále socha mučedníka z 1. poloviny 18. století. Kostel zde byl podle Frinda již před rokem 1261 a farním se stal roku 1384. Pivovar zde byl od roku 1623. škola od roku 1785.

Pod kostelem byl pomník padlých v 1. světové válce a dole ve vsi jedna ze dvou zdejších hospod. Nedaleko ní stojí bývalý velkostatek Černínů (přes 100 ha), propachtovaný manželům Jentschovým. kteří jej po pozemkové reformě získali do vlastnictví.

Název vesnice je slovanského původu, odvozený od osobního jména Turek. Dějiny Turče začínají u cisterciáckých mnichů z Waldsassenu, které vladyka Milhost povolal na své maštovské panství a roku 1196 jim kníže Jindřich Břetislav držbu 15 vesnic, odstoupených Milhostem, potvrdil. Byla mezi nimi i Turscha, pozdější Tureč. Po odchodu konventu do Oseka se darovaný majetek vrátil za nějaký čas zpět k Mašťovu a před rokem 1281 byl Tureč darován komendě německých rytířů v Chomutově.

Za Karla IV. patřil zdejší statek se 20 ha kapitule Všech svatých na pražských Hradčanech. Ta jej přenechala místním usedlým za 45 kop grošů a roční poplatek 72 grošů. Zbytek Turče patřil rytířskému rodu Pliků z Nejdku. pak Janu Žďárskému ze Žďáru. Ten jej roku 1521 prodal Volfovi ze Štampachu. Krátce nato se majitelem stal Mikuláš ze Širntynku. Po jeho smrti si synové majetek rozdělili a Tureč připadl Vojtěchovi, pak jeho bratrům. Posledním majitelem Turče z rodu Širntynků byl Jan Bartoloměj, který zemřel roku 1623. Protože se ale postavil na stranu tzv. zimního krále Fridricha, byl mu majetek ještě za života zabaven a prodán Gottfriedovi Hübnerovi. O rok později Tureč vlastnil Baltazar de Cicognia a od roku 1631 Florián Jetřich ze Žďáru.

Podle Berní ruly zde roku 1654 žilo 16 sedláků. 8 chalupníků a 1 na obci. Jejich stavení byla dobrá a „dobytkem a dědinami (= pole) se vyživují". Tureč tehdy patřila k panství Blažim, ale roku 1659 byly vesnice Tureč a Obrovice od něj odpojeny a vytvořily samostatný statek, který získala Zuzana Zmyslovská. Později připadl i s Libědicemi Klášteru karmelitánů v Praze, protože její syn k nim vstoupil. Roku 1786 byl ale klášter zrušen.

Schaller uvádí roku 1787 Tureč se 40 domy u Libědic a s nimi se dostal roku 1808 k panství Mašťov. Dlouho však u něj nezůstal, roku 1850 se stal samostatnou obcí, ke které byly roku 1868 připojeny osady Sedlec a Obrovice. Obě se však roku 1923 osamostatnily. K Turči patřil i nedaleký ovčín na jih od vsi. Po polovině 19. století byl Tureč známý svojí zemědělskou školou, kterou založil na faře tehdejší farář Karel Fischer. Žáci dosahovali u zkoušek výborných známek a v praxi velmi dobrých výsledků. Po odchodu pátera Fischera na odpočinek však škola zanikla.

Podle adresáře z roku 1914 byla v obci od roku 1905 raiffeisenka, dvoutřídní škola, panská myslivna, 7 větších usedlostí a dvůr hraběte Černína, 2 hostince, 2 trafiky, 3 tesaři a další řemeslníci, potřební pro život obce. Ve vsi byl i obecní dům pro chudé. Katastr měřil 700 ha.

Vysídlení Turče v roce 1953 proběhlo v druhé etapě, tzn. do 31. 8. 1953. Do dnešních dnů zůstalo zachováno v Turči poměrně dost původních budov - např. bývalá škola, fara, velkostatek, dolejší hostinec a další. Také vesnický rybník byl nově upraven - to vše proto, že zde žije vojenská posádka.

Vloženo: 15.4.2005