PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Tušimice (Tuschmitz) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Tušimice ležely na mírně svažitém terénu na levém břehu Lužického potoka, 6,2 km východně od Kadaně, v nadmořské výšce 285 km. Jejich katastr měřil 334 ha. Na nepravidelné široké návsi s rybníkem stála neorenesanční budova školy z roku 1883. Statky kolem návsi byly veliké, obytné budovy patrové, koncem 19. století většinou přestavěné. Hostinec z 80. let 19. století měl č. p. 13 a selský statek v rohu návsi s barokní branou č. p. 2. Brána měla v nice sochu Panny Marie, na jejímž podstavci byl letopočet 1720. Na vratech zadního vjezdu byla kamenná deska s nápisem, že statek patří rodině Gassauerů. Ti zde hospodařili již v roce 1574 a statek jim patřil až do roku 1945.

Farní kostel svatého Michaela z roku 1823 byl empírový a stál na místě původního kostela, připomínaného již v roce 1368. U kostela byl hřbitov, obehnaný zdí.

Název vsi byl odvozen od osobního jména Tušim nebo Tušen, tedy ves lidí Tušimových, Tušmiců. První zmínka o Tušimicích je z roku 1352 - Tussiemycz. Název se příliš neměnil, německý úřední název byl Tuschmitz.

Německá regionální literatura předpokládá založení Tušimic před rokem 1261. Jisté je však jen to, že ves byla dlouhou dobu rozdělena na 2 části. Jedna patřila od nepaměti k hradu Perštejnu, druhá část klášteru Grünhain v Sasku. Při dělení perštejnského panství mezi bratrance Alše a Viléma ze Šumburku připadla perštejnská část Vilémovi a tím k nově utvořenému panství Nový Šumburk, se kterým střídala i své majitele. V polovině 15. století byla připojena k panství Hasištejn.

Roku 1606 koupil hasištejnské panství Linhart Štampach ze Štampachu, majitel ahníkovského panství. Jeho syn se zapojil do stavovského povstání a po jeho porážce o majetek přišel. V soupise zabaveného majetku byla i část vsi „Tusmice". Roku 1623 celé panství koupil Jaroslav Bořita z Martinic.

Když klášter Grünhein roku 1536 zanikl, o jeho majetek v Čechách se vedly dlouhé spory. Nakonec byl dán do zástavy Bohuslavu Felixovi z Lobkovic, majiteli panství Chomutov. V roce 1606 došlo v souvislosti s prodejem tohoto panství k jeho vyhodnocení. V Tušimicích žilo tehdy 19 poddaných a byly prodány panství Poláky. U nich je také uvádí Berní rula roku 1654 pod názvem „Dušenice".

Později přikoupili Martinicové ke svému panství Ahníkov - Prunéřov i tuto druhou část Tušimic a od té doby již zůstaly Tušimice spojené. Roku 1748 byl v Tušimicích kromě zemědělců také švec, krejčí, řezník, obecní kovář, nádeník a učitel. K Tušimicím patřily tehdy rybníky i chmelnice. Schaller roku 1787 uvádí v Tušimicích 28 čísel popisných.

V roce 1921 tam žilo 20 Čechů a do roku 1936 jejich počet vzrostl na 39. V roce 1850 se Tušimice staly samostatnou obcí, ke které byly později postupné připojovány okolní vesnice: 1953 Lužice, 1960 Prahly a Milžany, Vrchnice a Přezetice. Poštu měly Tušimice již od 70. let 19. století, nová školní budova byla postavena v roce 1883 a v 70. letech 19. století bylo také postaveno nádraží na Buštěhradské dráze. Farou i zdravotním obvodem patřily tehdy Tušimice k Čachovicím. Do tušimické školy chodily také děti ze vsí Prahly, Přezetice, Vrchnice a Lužice. Byla tam později i česká škola a česká mateřská škola.

Nerostné bohatství Tušimic objevil již neolitický člověk, který tu zhruba před 6000 lety dobýval křemencový materiál na výrobu sekerovitých a motykovitých nástrojů. To se potvrdilo při výkopu kanalizace v objektu elektrárny v Tušimicích, kde byl objeven prehistorický křemencový důl z mladší doby kamenné.

V minulém století se z otevřených štěrkopískových lomů mezi Tušimicemi a Lužicí vybíraly zvětralé porcelánové jaspisy, které byly používány většinou jako mozaikový materiál. Vrtný průzkum u Tušimic zjistil i velká ložiska kaolinu. Nejvýznamnější ale byla v této oblasti těžba uhlí, která zde začala již na přelomu 18. a 19. století. V 1. polovině 19. století byly u Tušimic v provozu 4 doly: Antonín Florián, Ferdinand, Karel Josef a Michal Prokop. V době krize v 70. letech minulého století řada menších dolů zanikla, ale u Tušimic se udržel poměrně velký důl hraběte Thuna, založený koncem 60. let. V době největšího rozkvětu dolu tu pracovalo až 50 horníků. Provoz byl zastaven roku 1888. Po 1. světové válce otevřel A. J. Hollub u Tušimic důl Jan, který ale musel být roku 1927 zastaven pro nepříznivý vývoj tehdejšího hospodářství.

Po odsunu většiny německého obyvatelstva se počet obyvatel Tušimic dost snížil. Později sice zase vzrostl, ale před postupující těžbou hnědého uhlí se lidé začali opět stěhovat. A tak uhlí, které kdysi zdejšímu obyvatelstvu pomáhalo získávat obživu, způsobilo nakonec v roce 1972 zánik Tušimic.

Samostatnou obcí byly Tušimice až do svého zániku. Pak byl bývalý tušimický katastr připojen ke Kadani. Před zánikem obce byla socha svatého Jana Nepomuckého od J. Vettera z roku 1723, která stávala u cesty do Tušimic, přemístěna pod kostel ve Strupčicích k můstku přes Srpinu.

Vloženo: 15.4.2005



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 34 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist