Venkov (Wenkau) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Venkov, dříve Wenkau, leží na jižním příkrém svahu pod Měděncem, ke kterému patří. Jeho nadmořská výška se pohybuje od 635 do 750 m. Jako vesnice zanikl v roce 1974, ale postupně se změnil v krásnou rekreační oblast s bohatou chatovou zástavbou i vhodnými lyžařskými terény.

Oblast kolem Mědníku patřila kdysi k malému statku Venkov, pak k hradu Funkštejnu, který stával u Klášterce nad Ohří, a nakonec k Šumburku. Když se na Mědníku začalo rozmáhat hornictví, vznikla tam před polovinou 15. století také osada. Její význam rychle rostl a význam Venkova klesal. Nakonec se stal součástí statku Měděnec. V té době již stával v údolí Bettlohbachu, dnešního Širokého potoka, pramenícího v lukách nad Venkovem, mlýn.

Když v roce 1543 Jan z Fictumu prodal většinu svého majetku a ponechal si jen Měděnec s okolními vesnicemi, chtěl asi mít také své vlastní sídlo. Dal proto vybudovat ve Venkově nad mlýnským rybníkem tvrz, označovanou někdy jako zámek. Po několika dalších majitelích koupili roku 1628 měděnecký statek Šlikové, kteří jej připojili ke svému panství Haunstein (Horní Hrad).

Za 30leté války zdejší mlynář Fiedler dodával císařským oddílům proviant a prokazoval jim i jiné služby. Císař jej za to roku 1641 jmenoval vladykou Záborským s vlastním erbem. Třicetiletá válka ale Venkov silně poškodila. Ještě Berní rula roku 1654 uvádí, že tato ves „na stavení špatná...". Žilo tam tehdy 8 chalupníků, živících se hlavně prací v lese nebo vozením uhlí k hamrům.

Roku 1664 koupil statek Měděnec včetně Venkova Jindřich J. ze Sachsen Lauenburgu, jehož syn dal na Mědníku postavit kapličku. Pak se majitelé opět střídali, až statek v roce 1839 koupila Gabriela Buquoyová, majitelka panství Přísečnice a Červený Hrádek. Ve správě této rodiny zůstal velkostatek až do konfiskace v roce 1945.

V polovině 18. století pracoval na Venkově stále ještě mlýn, ale měl již málo zákazníků. Obyvatelé si tehdy přivydělávali paličkováním krajek a nádenickou prací v Přísečnici. Děti chodily do školy v Kotlině, teprve v roce 1905 zde byla zřízena pobočka kotlinské školy.

V roce 1915 byla vybudována silnice, vedoucí z Měděnce kolem Venkova. Venkov má mnohem mírnější podnebí než třeba Kotlina, proto se tam dařilo zemědělství i pěstování ovoce. Přesto ale obyvatelé museli mít ještě vedlejší zaměstnání, zemědělství by je neuživilo. Většinou se zabývali prodejem dobytka, povoznictvím nebo prodejem textilu a pozamentů. Nad mlýnským rybníkem se kdysi také dolovalo.

V letech 1922 - 1938 panoval ve Venkově čilý stavební ruch. Skoro všechny staré domy byly přestavěny nebo alespoň důkladně opraveny a šindel byl nahrazen eternitem.

Když se roku 1850 obce osamostatnily, stal se Venkov osadou Kotliny. Ale již roku 1869 je uváděn jako osada Měděnce, od roku 1880 opět jako osada Kotliny. Roku 1949 byl připojen k Dolině, roku 1961 k Přísečnici a v roce 1974 zanikl vysídlením.

Vloženo: 15.4.2005