Zásada (Sosau) - Historie

Přispěl: Zdena Binterová

Zásada ležela na úpatí Krušných hor, 6,5 km ZJZ od Chomutova mezi Ahníkovem a Málkovem, v nadmořské výšce kolem 370 m. Měla rozlohu 151 ha a obcí protékal potok Hutná, dříve Saubach. Měla mírné klima, zvláště vhodné pro zemědělství a ovocnářství. Ovoce se odsud vyváželo v 19. století daleko do Německa a také do Ruska. Rovněž chov dobytka tu byl úspěšný.

Název obce je německého původu, český název se objevil až roku 1490. První známá zmínka o Zásadě je však z roku 1361 - Zazow. Úřední německý název byl Sosau.

Zásada měla charakter osady vzniklé na vymýcené lesní půdě a lze předpokládat, že se tak stalo ve 2. polovině 13. století, i když první písemná zmínka je až o 100 let později. Tehdy Zásada patřila spolu s několika dalšími vesnicemi klášteru Grünhain v Sasku. Ten ji roku 1405 přenechal Bedřichovi ze Šumburku. Po jeho sporu s králem získali hasištejnské panství - tedy i Zásadu - Lobkovicové. Roku 1490 došlo k dělení lobkovického panství a Mikuláš III. získal tehdy Málkov. Račice a polovinu Zásady a Naší. Druhou polovinu obou vesnic dostal kromě jiného Bohuslav z Lobkovic, známý český humanista. Mikuláš IV však svoji část Zásady roku 1527 prodal kadaňskému měšťanu Worschovi, uváděnému někdy jako Dorsch. Pak se zde majitelé rychle střídali - Vidpachové, Veitmilové, Šmohařové.

Zásada byla rozdělena až do začátku 17. století. Jedna její část patřila k panství Prunéřov, druhá ke Kralupům. Roku 1615 koupil Linhart Štampach ze Štampachu celou Zásadu a od té doby sdílela osudy ahníkovského panství. Po Bílé hoře Štampachové majetek ztratili jako trest za svoji účast na stavovském povstání a jejich i jiný majetek koupil roku 1623 Jaroslav Bořita z Martinic.

Po třicetileté válce, která postihla krutě i Zásadu, zde žili jen 2 sedláci, 11 chalupníků a 1 tzv. na obci. Býval zde i mlýn. Roku 1794 měla Zásada již 19 domů, 94 obyvatel a mlýn. Vesnice byla tehdy rozložena po obou stranách potoka, uprostřed stála kaple z roku 1782, která se nedochovala. Zástavba se soustřeďovala hlavně na severním konci vsi, kde byly také na východ od potoka dva největší statky. Bývaly tu i 2 rybníky. Do zániku vesnice se však zachoval jen ten na návsi.

Původní rozdělení Zásady na dvě části přetrvalo po stránce duchovní správy i po spojení obou částí vesnice. Až do 19. století byla jedna část vesnice přidělena ke kostelu v Krbicích, druhá část ke kostelu v Račicích. Toto dělení se vztahovalo i na školu, což bylo pro děti zvláště v zimě hodně obtížné. Teprve roku 1824 byla celá Zásada přičleněna ke škole v Krbicích a roku 1835 byla pravá strana Zásady přidělena ke kostelu v Kralupech, kam patřil i filiální kostel v Krbicích. Roku 1871 byla otevřena v Zásadě vlastní škola, která se o 2 roky později změnila na dvojtřídku a roku 1875 byla postavena nová školní budova.

Roku 1895 je sice v Zásadě uváděno ložisko hnědého uhlí, dolování však zde neprobíhalo, jen v blízkém okolí. I tak ale ovlivnilo charakter vsi, která byla až do konce 19. století výhradně zemědělská. Pak se však radikálně změnila - zemědělské usedlosti ustupovaly rodinným domkům, které nakonec ve vsi převládly a prodloužily Zásadu až těsně k Málkovu.

Po skončení poddanské éry byla Zásada od roku 1850 do roku 1881 osadou obce Grün, dnešní Zelené, pak až do roku 1960 samostatnou obcí, potom částí obce Málkov.

Po skončení 2. světové války bylo německé obyvatelstvo - až na 2 rodiny - odsunuto a do Zásady přišli noví obyvatelé, většinou z Kladenska. Ti si našli práci v okolních dolech a jen menší část nových obyvatel pracovala v zemědělství.

Zásada ležela v plánovaném dolovém poli lomu Merkur, proto bylo rozhodnuto o jejím zrušení k 1. 7. 1985. V předstihu před tímto datem byly kamenné plastiky ze Zásady přemístěny do katastru Blahuňova a Strupčic.

Krátce před zánikem v Zásadě stále ještě fungovala škola, kam chodily děti nejen ze Zásady, ale i z Málkova, Zelené a Ahníkova. Byla tu i mateřská škola. Vcelku ves působila do posledních dnů úpravným dojmem.

Vloženo: 15.4.2005