Mariánská - klášter (Maria Sorg - Kloster) - Černá kniha minulosti - Mariánská

Přispěl: Pavel Beran

V knize bývalých politických vězňů Zbyňka Ludvíka a Václava Bureše nazvané Černá kniha minulosti jsem narazil na pasáž týkající se tábora na Mariánské. Tuto část vám zde předkládám v nezměněné podobě:

- začátek citace -

KZ Mariánská - uran byl prokletím naší země

Když se koncem února 1948 podařilo komunistům uchvátit v zemi moc, byly zajatecké tábory na Jáchymovsku proměňovány v koncentrační tábory rudých. Jedním z prvních byl tábor nesoucí jméno Mariánská. Také zde platila pravidla budící hrůzu z obludnosti nekontrolované moci. Nezákonnost byla povýšena na státní princip, udavačství za službu vlasti. Uran byl prokletí.

Tento tábor nebyl nijak výjimečný. Podobal se ostatním táborům s názvy: Rovnost, Svornost, Bratrství, Tábor L, Vykmanov, Nikolaj, Barbora, Eliáš, Prokop, Ležnice, Tábor 12, Svatopluk, Vojna a Bytíz. Dnes jsou všeobecně známé jako Jáchymovské peklo. Politický vězeň sem byl vržen, lhostejno zda rolník, student, profesor, voják či kněz a postaven plnit úkoly s normami pro zkušené horníky. Nesplnění normy znamenalo zkrácení již tak hladové stravy. Vysilující byly často i několikahodinové nástupy 3x denně, mimo těch, co byly na šachtě. V neděli dvakráte. A to tak dlouho, až počet souhlasil. V létě i v zimě. Ve výši 796 metrů nad mořem byly v zimě 20-ti stupňové mrazy normální. Pod mundúrem jen plátěné spodky a onuce. Vězni byli voděni na šachtu Eva. Chodilo se denně tam a nazpět, v seřazení po pěti a tak na sebe namačkáni, že prsa zadního se musela takřka dotýkat zad předchozího. Takto vytvořený útvar byl obepnut a stažen lanem, opatřeným visacím zámkem, aby se nikdo během pochodu mimo lágr nemohl pokusit o útěk. Ti kteří šli na kraji, drželi lano rukou. Šlo se jen zvolna, velmi namáhavě. Když jeden uklouzl, ztratilo jich více rovnováhu. Cesta trvající 30 minut vedla v dolní části močálovitou loukou. Gumové boty v bahnu zůstávaly trčet a vyzouvaly se. V takovém případě zastavit nebylo možno. Ztráta boty byla v zimních měsících katastrofa. Teprve až později byli vězni převáženi pro vyloučení možnosti útěku tak zvaným muklobusem. Byl to nákladní vůz Tatra 111 s ocelovou skříní na náložné ploše, se zamykáním zvenčí. Tehdy na začátku jsme se museli ze šichty vracet ve fáracích oblecích sice nepromokavých, ale po práci v hlubině mokrých, které při mrazech mrzly v brnění a ztěžovaly každý krok.

KZ Mariánská - Kapucínsky klášter Mariasorg a rudí barbaři

Koncentrační tábor Mariánská vznikl vedle výše uvedeného kláštera. Koncem roku 1950 začal útok rudé lůzy v uniformách na chrám Nanebevzetí Panenky Marie a celý klášter. Z chrámu byly vynášeny a páleny řezbami zdobené lavice z osmnáctého století. Prázdný prostor sloužil pak jako vyšetřovna. Později bachaři, v té době již příslušníci SNB, změnili chrámovou loď ve cvičnou střelnici. Nejoblíbenějšími terči byly sošky andělíčků, kterým byly ustřelovány ruce. Po zničení interiéru byl kostel přebudován na garáže pro vozy ministerstva vnitra. V jednapadesátém roce se začal na prostranství venku budovat
mohutný psinec s padesáti kotci a asi 300 metrů od silnice nový lágr Mariánská. Ten starý, původně zajatecký lágr, byl zrušen.

KZ Mariánská - pokus o útěk

V polovině roku 1950 se začala otevírat nová šachta Adam. Na otevřeném hloubení pracovala parta chlapců ve věku od osmnácti do jednadvaceti let. 5. září se část této skupiny pokusila o útěk. Přepadli strážné, odzbrojili je a spoutané spustili do hloubení. Zmocnili se uniformy, do které se jeden z nich, jednadvacetiletý Jaroslav Janouch převlékl a vedl před sebou jako eskortu zbývající čtyři. Václava Tippla (20 let), Daniela Štěpána (20 let), Jaroslava Kyselku (18 let) a Miroslava Kronuse (19 let). Prchali takto po silnici k Merklínu. U chodců nebudila čtveřice vězňů vedená dozorcem žádné podezření. Počítali s tím, že dojdou až do města a tam si opatří k další cestě nějaký dopravní prostředek. Lehce spoutané stráže se však brzo osvobodily a vyhlásily poplach. Prchající dostihly už mezi Merklínem a Hroznětínem. Dva se pokusili o útěk. Na silnici zůstali tři. Daniela Štěpána na místě zavraždili. Tippl prchal dál, nedostal se však už daleko. Byl za několik hodindostižen a zatčen. Všichni byli přivezeni zpět do lágru. I Štěpánovo tělo
s rozstříleným obličejem. Zepředu do obličeje - zrůdný mstivý bolševismus. Byl shozen z vozu uprostřed tábora a ponechán tak téměř tři hodiny před nastoupenými vězni. Žoldáci rudého režimu tak demonstrovali svou moc. To co s ostatními chlapci bylo dál, je ještě hrůzostrašnější. V táboře bylo zahájeno vyšetřování a zatčeni další vězni. Vyslýcháni byly ve sklepeních vily nedaleko kláštera, kde byli vystaveni nejkrutějšímu mučení. Soud se konal v Jáchymově 11. října 1950 a vynesl čtyři rozsudky smrti - nad Václavem Tipplem, Jiřím Janouchem, Jaroslavem Kyselou a Jiřím Kodetem. Miroslav Kronus a Oldřich Vogel dostali doživotí. Ti další, co věděli a nepověděli, Vlastimil Vejmělek 25 let a A. Macek 20 let. Žádost o milost, podaná těmi čtyř na smrt odsouzenými, Gottwald zamítl a tak odsouhlasil vraždu na čtyřech chlapcích. Byli popraveni 21. října 1950.
Obětem včerejšího bezpráví můžeme my občas věnovat jen vzpomínku v tisku, my muklové. Samet, ten věnoval pachatelům důchody a tak pokud nezemřeli .... My nejsme opravdu jako oni. Byli jsme obalamuceni nadějemi.

KZ Mariánská - mukl s podvázanou bradou - měl přeraženou sanici

Klášterní kobky umístěné ve sklepení byly nejdříve používány jako vězení pro příslušníky SNB, kteří se dopustili hrubých přestupků. Navlečením uniforem se nestali z bývalých bezzákoných rázem ukáznění jedinci. Postupně to však bylo proměněno na jedno z nejkrutějších vězení v ČSSR. V celách byli vězni vyšetřováni, mláceni gumovými kabely a věšeni na několik hodin i dnů na mříže. Byli připoutáni tak, že se sotva dotýkali nohama podlahy. Jeden z místních dozorců, Voška (pozn. PB: který bydlel do roku 2002 v nedaleké vile) po sametu vypovídal, že vyváděl jednoho odsouzeného s podvázanou bradou. Měl přeraženou sanici. Jindy viděl odsouzeného jen v dlouhých plátěných spodkách, bez košile, ruce vzpažené do písmena V. Na mříže katru byl připoután za každé zápěstí, nohy rozkročené, bos a také za každou nohu připoután na katru. Po těle samá modřina. Doslova byl zbarven modře, fialově, žlutě a červeně od ran gumovým kabelem. I vězni, kteří do těchto prostor docházeli za prací a museli procházet
chodbou s pověšenými kamarády, viděli je v bezvědomí, košile pokryté hlenem i krví. Pod nimi kaluže s výměšky lidského těla. Vyšetřovaní byli většinou vězni podezřelí z útěku. Ale tyto podezřelé si bachaři vyráběli sami pomocí bomzáků, nasazených v lágru. V kobkách nutili pak vězně k výpovědi proti ostatním. Tak vznikal nekonečný řetěz často nevinně trpících.

Teprve po roce 1954, když se soudruzi zase jednou prali mezi sebou a tenkráte se podařilo leninistům otrávit Stalina, Gottwalda a jiné nastala i mezi bachaři všeobecná dezorientace. Vyšetřovací metody byli zmírněny. Také Nová Mariánská byla už zařizována jinak, než staré tábory. Na každém baráku umývárna a záchody. Korekce byla zděná, v zimě vytápěná z chodby. O něco později dostali jsme všichni fárací obleky a při práci na povrchu prošívané. Tábor měl v tu dobu kapacitu 800 vězňů. S blížícím se šedesátým rokem začalo být jasné, že těžba uranu na Jáchymovsku bude zastavena. Loupež století však nebrala konce. Bylo zde ještě Příbramsko, Jihlavsko a Českolipsko. V březnu 1960 se dozorci už netajili s tím, že se čeká amnestie. Brány se pak otevřely 9. května 1960, ale ne pro všechny politické. Bourací komando ze zbylých počalo s demontáží tábora. Po táboře přišel na řadu i klášter s oběma kostely. I němí svědci museli být likvidováni.

- konec citace -

Bližší informace o této knize naleznete na stránkách: www.zludvik.de


Vloženo: 25.11.2005