Kniha Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945

Přispěl: Pavel Beran

Rád bych Vás upozornil na velmi zajímavou knihu, která se s naším tématem výrazně prolíná.

František Musil, Miroslav Plaček a Jiří Úlovec:
Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945

Vyšlo: v roce 2005
Další informace: Váz., velký formát, 416 stran, na 700 obr., ISBN 80-7277-285-6
Cena: 690 Kč
Nakladatelství: Libri





Citace z obálky knihy:
„Kniha Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945 vypovídá o důsledcích politických a hospodářských poměrů panujících ve druhé polovině 20. století, kterými byla zákonitě postižena i jedna ze složek našeho památkového bohatství - panská sídla. Text souborné publikace sice rámcově vychází z již vydaných děl J. Úlovce Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech a F. Musila a M. Plačka Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska, které vyšly rovněž v nakladatelství Libri, avšak je doplněn o desítky nových lokalit. Nejedná se tak ani zdaleka o pouhé sloučení dvou monografií, ale o jejich podstatné rozšíření, přepracování textu a značné rozšíření i obrazového materiálu. Navíc společným vydáním se vytváří mnohem úplnější obraz, jenž ukazuje na řadu shodných rysů, ale i celou řadu rozdílů, jež především v období komunistické totality, ale i následující roky znamenaly postupující zkázu památkového dědictví Čech, Moravy a Slezska.

Slovník dává nahlédnout do pohnutých osudů několika stovek hradů, zámků a tvrzí, které po roce 1945, resp. 1948, přešly do všeobjímajícího vlastnictví státu. Novými hospodáři na kdysi pyšných panských sídlech se tehdy staly národní výbory, státní statky, jednotná zemědělská družstva i další „národní" nebo komunální podniky, což souviselo s problematickým a bezohledným využíváním historických objektů. Tehdy navíc zhoubně působilo ideologické hodnocení, podle nějž byly hrady, ale i zámky jen sídly bývalých vykořisťovatelů a nepřátel pracujícího lidu. Živořící objekty, často bez základní údržby, tento způsob bezohledného drancování vydržely jen dvě či tři desetiletí, a poté začaly podléhat zkáze. Z naší krajiny tak postupně mizely desítky mnohdy cenných historických staveb, přičemž s následky takovéto „péče“ se budeme setkávat ještě mnoho let. Bylo by však chybou obviňovat z nezájmu o osud tohoto typu památek výlučně předchozí režim. Je třeba naopak ukázat, že v pozadí likvidace každé stavby režim sice stál, ovšem za něj se schovávali konkrétní lidé, kteří o osudech jednotlivých památek přímo rozhodovali. Je sice pravdou, že ne všechny památky je možné zachránit, ale zásadním nedostatkem minulého období byl fakt, že mnoho památek beze zbytku zaniklo před pořízením byť jen základní fotografické a měřické dokumentace.

Mějme na paměti, že každá stavební památka má nezastupitelné místo v kontextu osídlení krajiny, a proto zánik každé z nich je velkou ztrátou. Ztrátou o to větší, že se jedná o výmluvné svědky našich středověkých i novověkých dějin. Hrady, zámky a tvrze samozřejmě zanikaly průběžně po dlouhá staletí, ovšem jejich zánik nedosáhl nikdy takové intenzity, jakou jsme byli nuceni sledovat ve druhé polovině 20. století a bohužel i ve století následujícím. Přispěje-li tato kniha k vědomí, že sami občané mohou svým aktivním postojem zabránit devastaci jedinečného architektonického bohatství naší země tam, kdy památkáři a odborní pracovníci jsou bezmocní, naplnila své poslání.“

Vloženo: 16.1.2006