Fukov (Fugau) - Historie

Přispěl: Pavel Beran

Článek převzat z Jiříkovských novin č. 8/2000, autor: Rudolf Tilke

Fukov, bývalá obec ležící přímo na saské hranici ve Šluknovském výběžku, měla před druhou světovou válkou 143 domů a 739 obyvatel. Její založení nelze přesně určit. Je pouze známo, že pochází z rybářské osady, neboť rybníků bylo v okolí několik. Historie obce sahala až do 15. století, kdy byla v držení saských vévodů, což je doloženo v písemnostech z roku 1474. V roce 1531 dostává hejtman Antonín Uechtritz Fukov darem od Schleinitze. Po jeho smrti roku 1555 se stává dalším majitelem obce jeho syn Abraham. V roce 1630 prodává Abraham II. Fukov hraběti Wolfovi z Mannsfeldu. Později vlastní obec Antonín z Brummera, po jehož smrti roku 1682 prodali dědici ves za 7 650 žoků v hotovosti Filipu Zikmundovi z Dittrichsteinu. Od této doby náležela obec šluknovskému panství. I Fukov byl v době reformace protestantský a po třicetileté válce se dlouho nedařilo obec rekatolizovat, neboť i sousední saské obce Opach a Taubenheim zůstaly nadále protestantské. Rekatolizace se podařilo až za použití přísných opatření v roce 1697.

Stavbou kostela sv. Václava ve Fukově byl pověřen děčínský stavitel Kresch a chrám byl vysvěcen roku 1788. Pěkný dar tehdy věnovalo město Litoměřice, a to tři zvony a varhany. Na největším zvonu byl tento český nápis:
LEHTA PANE SLIT GEST ZWON TENTO KE CTY A CHWALE PANV WSSE MOHAVCIMV OD ZWONARE MATAVSSE V MIESTIE RAVDNICV ZA RYCHTARZE PAWLA KOTRAVTA A STARSSYCH WACLAW CZVRDA MARTIN MARESSKA MATAVSS SWACZINY BLAZIEG KERVLIK WONDRZEY WLACHOWYCZ WIT PITANEK (Léta Páně 1594 slit je tento zvon, ke cti a chvále panu všemohoucímu od zvonaře Matouše ve městě Roudnice, za rychtáře Pavla Kotrauta a starších Václava Čurdy, Martina Mareška, Matouše Svačiny, Blažeje Kerulika, Ondřeje Vlachoviče, Víta Pitanka).
Nápis na opačné straně zněl: PANI KATERZINA SVACZINOVA (Paní Kateřina Svačinová).

V září roku 1813 tábořilo ve Fukově 60.000 ruských vojáků pod velením generála Langerona, kteří pronásledovali Napoleonova vojska.

Dvakrát se uvažovalo o přičlenění Fukova k Německu - poprvé v roce 1848, podruhé v roce 1919. Zdejší obyvatelé se však v obou případech v referendu vyjádřili pro zachování obce v Čechách. Do roku 1945 zde byla dvoutřídní obecní škola, kostel sv. Václava s farou, pošta, celnice a před rokem 1938 se zdejší obyvatelé sdružovali v osmi zájmových spolcích. Existovalo zde 58 živností, dvě desítky obchodů, pět hostinců. Část obyvatel byla zaměstnána při těžbě kamene, který se tu též zpracovával. Po roce 1945, kdy bylo místní německé obyvatelstvo násilně vystěhováno, nastal úpadek obce. Zánik místního národního výboru v roce 1950 a násilné uzavření hranic s Německem urychlilo naprostou devastaci obce. Když se pak v padesátých létech zaváděla ostraha státních hranic podle sovětského vzoru, nebylo pro Fukov už místo. Na podzim roku 1960 došlo k odstřelu zbylých domů ve Fukově, který skončil 23. září 1960 ve 20 hodin odstřelem školy a kostela. Obec Fukov tak definitivně zmizela z mapy Evropy.

Vloženo: 10.2.2006