PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Pohoří na Šumavě (Buchers) - Historie

Přispěl: R.F.Znachor

Dříve rušné pohraniční městečko nacházející se v těsné blízkosti hranic, významné centrum přilehlé oblasti, dnes vylidněné ruiny domů. V současnosti výrazněji ožívá pouze při zářijové pouti, kdy se otevře na dobu určitou také hranice.

Ve středověku až sem zasahovalo území velešínského statku. Tehdy bychom tu našli jen hustý prales (latinsky označován Fagosilvanum, německy Buchenwald podle zde rostoucích buků). Už roku 1524 se objevuje slovo Pohorzie, ale tehdy se jednalo o označení potoka. K určitému prvotnímu osídlení zdejšího divokého a nedostupného území se rozhodl nejprve hrabě Filip Emanuel Buquoy, když nechal v nedalekých Šancích vybudovat skelnou huť. Vlastní Pohoří začalo vznikat podél silnice do Freistadtu až roku 1758, kdy se tu začala stavět na dominikální půdě první obydlí. Nová osada se rozvíjela poměrně dynamicky, takže o čtyřicet let později čítala už 68 domů se 116 usazenými rodinami. Pohoří mělo i svá předměstí, která byla zprvu označována souhrne Neu-Puchers (Nové Pohoří). V letech 1793-1796 došlo k systematickému rozdělení pozemků. Do té doby si totiž stavěl domek každý tam, kde se mu jednoduše zachtělo. Koncem 18. století pak zažádala rozšířená osada o povýšení na městečko (1791), ale žádala marně, přesto však Pohořským tento fakt nebránil v tom, aby nazývali své bydliště městysem. Navíc se tu konaly týdenní trhy a místo oplývalo určitými zvláštními svobodami.

Po zrušení poddanství se Pohoří stalo místní obcí o katastrální výměře 2.636 hektarů, k níž se počítaly ještě Berau, Šance, Schwarzviertel, Stadlberg, Steindorfl, Kaplucken, Janovy Hutě, Skleněné a Stříbrné Hutě, Jiřice, Paulina, podle sčítání lidu z roku 1890 dohromady - 186 domů, 246 Čechů a 1077 Němců. Obyvatelé se věnovali zejména zemědělství, domácím ručním pracím, našli se i pozlacovači skla. Výnosnou činností bylo malování svatých obrázků na ploché sklo, které se potom vyváželo do Uherska, Ruska, Tyrol, Korutan, Slavonie a Chorvatska, Španělska a skandinávských zemí. Tento způsob malby se odtud rozšířil také do Nových Hradů a do Sandlu, vytlačil ho až objev barvotisku. Do Pohoří se jezdilo rovněž na rekreaci, letních bytů zde bývalo dostatek.

Jak se Pohoří rozšiřovalo co do velikosti, nabývalo na významu, o čemž svědčí existence pivovaru (roční výstav 1.110 hektolitrů, v činnosti 1791-1889), vinopalny (1789-1860), hamru (od roku 1834), od roku 1848 mělo svou poštu, 1887 zaveden telefon a 1889 telegraf. V místě působil Sbor dobrovolných hasičů (založen 1888) a místní odbor Deutscher Böhmerwaldbundu (zřízen 1895). Nelze přehlédnout ani úctyhodný seznam živností pořízený roku 1923: obchod chlebem, cukrář, dva obchodníci dobytkem, doprava osob, dva obchody galanterním zbožím, hodinář, dva hokynáři, osm hostinců, obchod s hračkami, kolář, kovář, dva krejčí pro pány, výčep lihovin, mlynář, dva obuvníci, pekař, porodní bába. dva řezníci, čtyři obchody smíšeným zbožím, dvě trafiky, dva truhláři, zedník, úvěrní společenstvo pro Pohoří a okolí. V roce 1923 obdržel městys dosud známý pod rozličnými jmény Buchers, Puchers, Puchéř, Puchíř, Půhoř, Půchoř, Puchoří nový úřední název Pohoří na Šumavě, jenž zcela chybně vystihuje polohu místa. Tři roky poté byla k pohořskému katastru připojena část území rakouské obce Karlstift. Roku 1930 mělo Pohoří bez přidružených částí 60 domů a 277 obyvatel.

Smutné období nastalo po roce 1946, kdy byli odsunuti němečtí rodáci. Následně úřady rozhodly jednak o dosídlení obce, dále o jejím částečném zalesnění. Na základě tohoto rozhodnutí sem byli v roce 1947 povoláni slovenští reemigranti z okolí maďarského Miskolce, v únoru 1949 však z Pohoří hromadně utekli. Poté následovalo bourání opuštěných domů a odvoz nejrůznějších věcí z nich. Po roce 1955 vydrželo v obci jen 23 domů obývaných 72 lidmi. Ještě stále fungovala hospoda, kino, polesí a pobočka Státního statku Malonty. Vylidňování však nadále pokračovalo a po rozšíření hraničního pásma zaniklo Pohoří jako lidské sídlo docela. V roce 1978 byla zlikvidována většina zbylých domů.

Po roce 1991 se vyskytly hlasy volající po obnově původní obce, zazněly i konkrétní návrhy na postavení pensionu, několika moderních domů, zavedení chovu koní a ovcí či třeba vybudování rehabilitačního centra pro postižené děti. Z velkých plánů se ale nic neuskutečnilo, byla zavržena i možnost přestěhovat sem volyňské Čechy. Po těch, co předkládali fantastické plány a díky tomu zde velmi lacino získali rozlehlé pozemky, zůstaly jen zarostlé pastviny a cedule s výhrůžkami typu: „Pozor, soukromé pozemky, vstup zakázán!"

Nyní nás tedy v Pohoří uvítá stále ještě zdevastovaný kostel, čtyři rozvaliny někdejších domů a provizorní boudy celníků stojící na cestě k uzavřené hranici.

Farní kostel v Pohoří
Kostel Panny Marie Dobré Rady - původně byla v místě roku 1779 postavena dřevěná kaple, kterou po postavení nynějšího barokního kostela v letech 1783-1791 zdejší věřící předali do tehdejší Terči Vsi. Každým rokem sem dříve směřovalo až na 10.000 poutníků, hlavně z Rakouska. Z původního interiéru se nedochovalo nic, místo oltáře tu byl před několika lety umístěn prostý dřevěný kříž. Svatostánek se nachází ve značně žalostném až havarijním stavu.

Fara - roku 1778 postavena ze dřeva, od roku 1865 zděná. Nejprve byla obec přifařena do Malont, věřící často chodili také do Sandlu nebo Hermannschlagu, až o něco později tu vznikla lokalie, která byla povýšena na faru roku 1802.

Hřbitov - vznikl zároveň s kaplí roku 1779. Nachází se ve svahu při silnici vedoucí do bývalých Jiřic, nyní obnoven.

Škola - již k roku 1776 je doloženo vyučování po domech, roku 1779 byla postavena dřevěná školní budova, roku 1883 pak vznikla nová na náměstí. Prvním správcem pohořské školy se stal Johann Wegrath. Za první republiky měla tři třídy a navštěvovalo ji 239 dětí.

Sklárna -jelikož huť na Šancích již neměla k dispozici palivové dříví, byla na tzv. Rejdišti (německy Tummelplatz) u Jiřic vybudována nová sklárna, kterou si dne 8.7.1740 na tři roky pronajal za 215 zlatých Franz Xaver Kaufmann. Celkem se zde po něm vystřídalo ještě osm nájemců, poslední Johann Paul Link proslul tím, že nebyl vyučený sklář, nýbrž krejčí, z čehož měl po prozrazení velké nepříjemnosti. V roce 1774 došlo k uzavření hutě, provoz přesídlil do Janových Hutí. Produkovala hlavně tabulové sklo a láhve, na jejím rozvoji se podíleli i zkušení mistři ze severních Čech a Slezska, kteří sem přinesli znalost malby na sklo. Výrobky nacházely odběratele v rakouských zemích a Turecku.

Pomník padlým - dodnes stojí v ohrádce při jižní straně kostela a nese nápisy: „1914-1918 Den treuen Helder die dankbare Heimat. (V překladu „Věrným hrdinům vděčná vlast") Rud.Bauer, Frz.GaschingerJak.Festbaum, Joh.Kralitschek, Frz. Gratzl, Jos.Willy, Ign. Kastl, Wenzl Kastl, Jos. Hudatsky, Joh. Bierampl, Alois Gabauer, Frz. Gratzl, Ant. Gratzl, Jos. Etzelsdorf, Wenzl Brunn, Heinrich Mülleder, Adalb. Mülleder, Rich.Weilguny, Ant. Lechner, Frz. Water, Jos.Schrenk, Leop. Kastl, Frz.Hammer, Edu.Socher, Joh.Zettl, Frz.Engel, Joh. Gratzl, Jos. Weiss, Jos. Glaser, Mor. Kreiner, Ign. Festbaum, Frz. Goldfinger, Jos. Honeder, Ant. Willy, Frz. Hietler, Rud. Dubnitschek, Frz. Himmering, Jos. Pöschko, Karl Weilguny, Ant. Hartinger, Karl Altmann, Frz. Bauer, Karl Netter. Nie wieder Krieg!" („Již nikdy válku!")

Osobnosti - z osobností lze jmenovat na prvním místě císaře Františka I., jenž v Pohoří dokonce přenocoval z 6. na 7. června 1810, pak odjel s doprovodem do Stříbrných Hutí. Dále stojí za zmínku rodák Ernst Egermann (1910-1942), básník, povoláním učitel v Linci.

Existuje také pověst, že z Pohoří pocházeli předkové zakomplexovaného německého diktátora Adolfa Hitlera. Skutečnost je taková, že v městečku se opravdu objevovalo příjmení Hietler, což zřejmě zavdalo příčiny k různým domněnkám o původu nacistického vůdce.

Kapelunk
Kapelunk - v lesích severovýchodně od Pohoří ukrytá plavební nádrž o velikosti 6,34 hektaru a objemu vody 58.000 m3. Nesprávně bývá označován jako Pade Kapelucken Teich. Má několik vydatných přítoků. V minulosti u něj stávala hájovna, která zůstávala relativně dlouho bydlena i po válce, dokud se nemusel v 60. letech hajný přestěhovat přímo do Pohoří,neboť tady byl velmi blízko hranic.

Převzato z publikace: Pavel Koblasa, Novohradským jihem, 1997

Vloženo: 23.2.2006



Komentáře a upřesňující informace


paměť [Antonín Suk 2.8.2006 20:27] | Reagovat
Když mi bylo asi 8 let,vyšel v Dikobrazu satirický obrázek s komentářem(jak to tehdy bylo obvyklé) a já si dodnes pamatuju,že v tom roce (cca 1955) se mluvilo o Pohoří jako o obci za závorou,za níž už je jen konec světa.Už tehdy kritizoval i tento silně stranický tisk politiku vylidňování a nezájmu o absolutní pohraničí.Je to škoda,že z tehdejší obce už nezbyla ani ta pomyslná kůlna na dříví.Jinak-fotografie této obce nikdo z blíže bydlících nemá ?
Re: paměť [Martin Vacek 20.2.2009 11:00] | Reagovat
Dobrý den pane Suk, byslím cca 50 km od Pohoří a tak dvakrát za rok se tam vracím za fotografickými úlovky a tak v případě zájmu o současné fotografie této obce napište na mail: vacek.foto@tiscali.cz. S pozdravem Vacek.
Kapelunk( upřesnění) [hadek3837@seznam.cz 28.6.2009 21:27] | Reagovat
V letech 58 až 59 jsem sloužil jako voják PS na Pohoří
u zmíněné nádrže hájovna nebyla hajný bydlel v jediném baráku na Janově Huti kosek od cesty jmenoval se Veselka nevím jestli z dvoj vé. To je vše co jsem chtěl vám napsat .Pavel
Pohori na Sumeve historie [Vojtech Terber 29.9.2011 17:21] | Reagovat
Dodatek k poznamce pana Pavela Hadka (hadek3837@seznam.cz): Ano, v prhledu hitorie obce chybi dulzita zminka, ze se v Pohori nachazela od padesatych let do roku 1978 10.rota Pohranicni straze, umistena v budove byvale celnice. Po roce 78 byl tento objekt zbouran. I ja jsem tam nejaky cas slouzil - v roce 1960. Na webovych strankach "Vojennsko" lze najit take letecky snimek tohoto objektu. V.Terber
Re: Pohori na Sumeve historie [Hadek Pavel 8.11.2011 09:14] | Reagovat
Další malá připomínka .V padesátých letech to byla 12 tá
pohraniční rota později zrušena a úsek patřil pod rotu
Cetviny. On je vtom trochu zmatek od 51 tého roku se
číslování rot různě měnilo.To je vše.P.Hádek
Pomník u č.p.1 [Václav Hradil 24.8.2012 23:20] | Reagovat
Dobrý den, Pohoří navštěvuji každé léto při mé dovolené v Jižních Čechách a zajímá mne pomníček který stojí poblíž domu č.p. 1. Je na něm letopočet 1866 a jelikož se zajímám o prusko - rakouskou válku která propukla v tomto roce rád bych přivítal jakou koliv informaci o tomto pomníčku. Pomníček se může vztahovat k čemukoliv ale ten letopočet mi tuto válku připomíná. Za jakou koliv informaci děkuji. Hradil Václav.
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 46 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist