PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Most (Brüx) - Historie

Přispěl: Jana Sýkorová

Staré, původem královské, město Most, z něhož však do dnešních časů zbyla prakticky jen část zvaná Zahražany a její nejbližší okolí, se rozkládalo mezi úpatím Zámeckého vrchu (Hněvína) a řekou Bílinou, téměř uprostřed stejnojmenného okresu. Je samozřejmé, že v průběhu staletí se jeho půdorys měnil a rozšiřoval, především severovýchodním a jihovýchodním směrem.

Jméno obdrželo město nejspíše od mostu, vedoucího přes bažinaté území v jeho okolí. V minulosti mělo různé podoby: Gnewin Mozt, Gnevinmost, latinsky Pons (případně Pons Gnewyn), německy pak Pruks, Bruck, Brüx.

Okolí Mostu bylo osídleno již v mladší době kamenné nositeli kultury s lineární i vypíchanou keramikou (5500 - 4200 př. n. 1.). V pozdní době kamenné (4000 - 2000 př. n. 1.) se na jeho katastru usídlili lidé např. s kulturou jordanovskou, kulturou nálevkovitých pohárů, kulturou řivnáčskou či kulturou se šňůrovou keramikou.

Neobvyklé nejsou ani nálezy ze starší, střední i mladší doby bronzové (2000 - 900 př. n. 1., kultura únětická, mohylová a knovízská). V okolí Mostu byly nalezeny i pozůstatky osídlení ze starší a mladší doby železné (cca 700 - 50 př. n. 1.) a doby římské (cca 50 př. n. 1. - 376 n. 1.).

Pomineme-li často citovaný úryvek z Kosmovy kroniky z 12. století, týkající se neslavného konce tažení saského vévody v roce 1040 u \"Hněvina mostu nad řekou Bílinou\", první písemná zpráva o Mostu pochází z roku 1207. V roce 1227 odkázal bezdětný Kojata z rodu Hrabišiců Hněvin Most zderazskému klášteru. V té době byl Most již tržní osadou. V roce 1238 odkázal témuž klášteru Kojatův bratr Všebor spolu s dalšími lokalitami i Ves Sv. Václava (pozdější mostecká čtvrť), tržní osadu na levobřeží řeky Bíliny.

Existuje hypotéza, že Ves Sv. Václava, která se neobjevuje před tímto rokem, ve skutečnosti mohla představovat Kojatovu osadu Hněvin Most a královské město Most formující se teprve kolem roku 1238 na strategicky a hospodářsky významnějším pravém břehu Bíliny vlastně převzalo Část jejího názvu (a Ves Sv. Václava byla pak pojmenována podle zde stojícího kostela).

Do roku 1248 byl vystavěn nad městem královský hrad Landeswarte, v roce 1257 jsou poprvé zmiňovány hradby a farní kostel. Předcházející vývoj završilo velké privilegium krále Přemysla Otakara II. z roku 1273, kterým bylo Mostu mimo jiné dáno právo mílové, právo na dlužníky a právo nuceného skladu. Význam města podtrhoval fakt, že zde v poslední Čtvrtině 13. století působila i mincovna. Privilegium Přemysla Otakara II. potvrdili a významně rozšířili i další panovníci (mimo jiné roku 1327 Jan Lucemburský, 1370 Karel IV., 1420 Zikmund, 1462 Jiří Poděbradský, 1515 Vladislav Jagellonský a jiní).

Královský hrad byl od roku 1283 panovníky Často zastavován, až jej v roce 1595 císař Rudolf II. i s rozsáhlým majetkem v podobě vsí v bližším i ve vzdálenějším okolí prodal městu Mostu, které centrem své pozemkové državy učinilo nedaleké Kopisty. Po třicetileté válce byl na žádost měšťanů v letech 1651 - 1653 zbourán.

Život ve městě, i přes časté požáry (z nichž nejničivější byl v roce 1515) a válečné útrapy, se vždy postupně obnovil a jeho konsolidace našla výraz i v novém pojetí architektury veřejných budov a měšťanských domů. V letech 1517 - 1594 byl vystavěn kostel Nanebevzetí Panny Marie, v letech 1600 - 1602 byla severně od něj postavena zvonice, kolem roku 1553 vznikla renesanční radnice (zbořena v roce 1881) a jiné.

Zejména od 2. čtvrtiny 18. století, kdy se upevnily hospodářské poměry ve městě, se započalo s rozsáhlými přestavbami. V roce 1726 bylo dokončeno průčelí klášterního kostela minoritu, zničeného předchozím požárem, v roce 1723 byla dostavěna budova špitálu u kostela sv. Ducha, do roku 1774 byl pozdně barokně přestavěn kostel Narození Panny Marie při klášteru magdalenitek a další.

Město se postupně rozrostlo ve tři náměstí, která byla obklopena sítí ulic. Jeho půdorys, obohacen snad jen počínající zástavbou na tzv. Pražském a Teplickém předměstí, se v podstatě až do roku 1848, kdy ztratil Most status královského města, příliš nezměnil.

K roku 1651 bylo napočteno v Mostě celkem 407 obyvatel. Třicetiletá válka město velmi zruinovala: po jejím skončení zde bylo jen 36 obydlených domů a 183 spáleniště. Kromě toho pro svou nekatolickou víru musela město opustit řada předních měšťanů. V roce 1757 je pro Most uváděno \"355 hospodářů\", což představuje vlastníky půdy, k nimž je nutné přičíst blíže nezjistitelný počet řemeslníků (např. 11 pekařů, 14ševců, 10 soukeníků, 9 zedníků, 6 tesařů...) a jejich rodinných příslušníků.

V roce 1843 měl Most 487 domů, v nichž žilo 3 378 obyvatel, v roce 1869 to bylo 539 domů a 6 308 obyvatel. Výstavbou řady dolů v okolí města v poslední čtvrtině 19. století (1870 Jan, 1880 Kaisergrube, 1875 Julius I, 1878 Julius II či 1900 Eugen a Richard, pozdější Ležáky), jakož i průmyslových podniků (1868, 1871 a 1887 cukrovary, 1871 lihovar) došlo ke zvýšené potřebě pracovních sil. Nebývalou měrou vzrůstal počet obyvatel: v roce 1890 to bylo 14 894, v roce 1930 již 28 212 osob, což bylo více, než v roce 1950 (25 165), kdy již probíhala výstavba tzv. nového Mostu.

V Mostě stávala řada významných památek, z nichž zde je možné jmenovat snad jen už zmíněný pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie (původně gotický ze 14. století), s cenným vnitřním vybavením. Dále to byl např. bývalý klášter minoritu s kostelem sv. Františka Serafinského (původně gotický, po roce 1639 raně barokně přestavovaný a po požáru 1723 obnovovaný s přestávkami do roku 1785), nebo bývalý klášter kapucínů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie (1616 - 27), který vznikal souběžně s kostelem a rozšířen byl v roce 1653.

V Mostě (vlastně v dřívější Vsi Sv. Václava či Taschenbergu) se nacházel ale i starší, původně románský, kostel sv. Václava (rané barokně přestavěn po polovině 17. století a restaurován v roce 1929), k němuž náležela též komenda a špitál křížovníků s červenou hvězdou. K významným sakrálním památkám patřil i původně dřevěný pozdně gotický hřbitovní kostel sv. Anny (přestavěn 1610 až 1612) a již zmíněný zbarokizovaný klášterní kostel Narozeni Panny Marie (či Sedmi radostí Panny Marie), náležející původně magdalenitkám a v roce 1783 předaný piaristům.

Většina ze vzácných architektonických památek vzala za své při likvidaci Mostu. Na původním stanovišti, bývalém Pražském předměstí, zůstal jen gotický kostelík sv. Ducha (původně z poloviny 14. století), k němuž se přimyká barokní špitál. Do jejich těsného sousedství byl přemístěn v roce 1975 pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Unikátní přesun se uskutečnil po obloukové dráze dlouhé více jak 840 metrů.

Zachráněn pro budoucí generace však např. byl i morový sloup sv. Anny od známého sochaře J. P. de Toscano z roku 1681 a soubor plastik z atiky kostela minoritu, které byly osazeny do areálu přesunutého děkanského kostela. Sochy čtyř Živlů od M. J. Brokoffa (1715), či kašna se sochou lva a městským znakem (1. polovina 18. století) byly umístěny do nové části Mostu. Sousoší sv. Jana Nepomuckého od J. A. Dietze (kolem 1720) a mariánský sloup byly nově lokalizovány do Vtelna.

Celé historické město Most, kromě Části zvané Zahražany, bylo zlikvidováno v důsledku těžby uhlí lomem Most, k. p. Doly Ležáky Most, v letech 1967 – 1982.

Článek převzat z publikace Zmizelé domovy, vydané Okresním muzeem v Mostě a Státním oblastním archívem v Mostě v roce 2002. Viz stránky OM Most.


Vloženo: 21.3.2006



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 74 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist