PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Horní Jiřetín (Ober Georgenthal) - Uhlobaroni aneb Hledání nového nepřítele - reakce na článek v Právu

Přispěl: Miloš Hlávka

Vážená redakce!

V dnešním (18.11.2005) Právu jsem si se zájmem přečetl článek pana mluvčího skupiny Czech Coal Radka Stavěla Uhlobaroni aneb Hledání nového nepřítele.

Ponechme stranou, že slovo "uhlobaron" není posttotalitním novotvarem, nýbrž používalo se již za první republiky, ne-li ještě dříve. Možná Vám ten titul přijde příliš málo vznešený. Budiž - nemím nic proti tomu, abyste byli nazýváni uhlohrabaty, uhlovévody, uhloknížaty, či jak všechny ty uhlošlechtické tituly znějí. Na tom ale až tak nesejde. Hlavní problém je totiž někde úplně jinde.

Letos na zařátku září jsem Horním Jiřetínem procházel. Za pondělního večera jsem se prodíral polomem poblíž zámku Jezeří a díval se na tu spoušť napáchanou větrným živlem a na ještě větší spoušť na úpatí napáchanou lidskýma rukama. Dalšího dne ráno jsem pak vstoupil do Jiřetína. Tedy do Horního Jiřetína, protože ten Dolní už řadu let neexistuje. Zůstala z něj pouze jezdecká socha svatého Jiří bojujícího s drakem, která po letech vyhnanství v Litvínově nyní nalezla azyl v Jiřetíně Horním. V jednom z obchůdků jsem si koupil pohlednici za
benefiční cenu pro obnovu zámeckého parku na Jezeří. Slohově čistý barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie se po dlouhých letech nejistoty a chátrání začal konečně opravovat. A na mnohých staveních, na četných
poštovních schránkách se skvěly samolepky. Můj domov je v Horním Jiřetíně. Můj domov je v Černicích. K nám neMUSíte. A s dalšími nápisy, jejichž znění si už nepamatuji. Několik důkazů, že ti lidé se zde opravdu cítí doma. Přičemž ty samolepky byly v mých očí nejmenším z těch důkazů. Kdo by vybíral na obnovu parku, na němž by mu nezáleželo? Kdo by začal organizovat opravu kostela, jehož osud by mu byl lhostejný? Notabene v oblasti s výrazně podprůměrnou religiozitou?

Opravdu si myslíte, že slovo "domov" znamená jenom dobře fungující vodovodní kohoutek v koupelně a splachovadlo na WC?

Na Štědrý den (před dvaceti lety i v takové dny noviny vycházely) v roce 1985 otiskla Mladá fronta článek Marty Prokešové Údolí vzácných vstavačů. Dovolím si kousek ocitovat: "Proč to nedají tam?" vzrušeně ukazuje hubený František Oberst kamsi ke kopci Špičák. "Já mám strach, strach jít zase někam jinam," oči bloudí k sošce ve výklenku krásného domu jako hrad, jako by říkaly: Jsi Marie Pomocná, tak co mlčíš? Celá ta léta, kdy jsem se dřel, abych z hromady sutin, z odepsané demolice, udělal dům pro nás a našeho syna, jsi mne držela. A teď? Proč mám zase odejít? Copak nikdy nenajdu svůj domov? Před deseti lety bourali Kralupy u Kadaně. Žil jsem tam osmadvacet let. Ale tady byly krásný stromy, a taky hrob matky mý žen. Musel jsem vyměnit celé základy domku, vždyť voda sahala až do prvního patra. Já odtud nemůžu ještě jít, vždyť nejsem hotov - ještě mi v garáži leží
dvacet čtverečních metrů dlaždic. Musím jimi obložit základy domu. Musím pořád něco dělat, copak jsem stavěný na odpočívání, na panelák? Já, který přes třicet let fáral? Je strašné nemít domov. Tady jsem se ještě po šesti letech cítil jako cizinec." Přivře oči a důvěrně se nakloní, jako by se za to v pětašedesáti styděl: "Ještě dnes, když spím a mám sen, vždycky se odehrává jen v Kralupech. Sen neošidím."

Mít domov znamená opravit střechu, zasadit astry, vyšít prostírání na stůl. Domov je tam, kde jsme se do nocí dřeli, abychom sobě, ale hlavně někomu blízkému udělali kousíček světa lepší. Někdy musíme začít znovu.
Jinde. Někdo i víckrát. Ale přímá úměra stále platí: čím větší kus práce tomu kousku světa dáme, tím víc jsme tam doma. Před lety, dnes i zítra. Marie Pomocná na tom nic nezmění.

Potud citace z článku takřka dvacet starého. Podotýkám, že článek se týkal Vernéřova poblíž Klášterce nad Ohří. Mělo tam být odkaliště prunéřovské elektrárny. Vesnici včetně cenného barokního zámku tehdy zbourali a odkaliště tam dodnes není.

A tak se znovu ptám: opravdu si myslíte, že slovo "domov" znamená jenom dobře fungující vodovodní kohoutek v koupelně a splachovadlo na WC? Vy možná ano, pro vás domov asi opravdu nic víc neznamená. Doma všude a
zároveň - a to zejména - nikde. Vlastně takoví bezdomovci, pravda, výrazně lépe situovaní než ti, co přebývají po nádražních halách a na lavičkách v parcích. Ostatně i ta "skupina Czech Coal" se jmenuje tak nějak "světově" - anglicky. Už tím jako by chtěla říci, že je tu pro někoho jiného než pro nás. A vida - ani k tomu nepotřebuje mluvčího.

Jenže existují i lidé, kteří domov chápou poněkud jinak. Vždycky existovali, existují a budou existovat. A také mají své zájmy, své pocity, své právo na uspokojování potřeb. Včetně potřeby domova, kterou, nejsouce kočovníky, zřejmě pociťují poněkud jinak než Vy, slovutní těžaři. A řeči takzvaných ekonomů o potřebě mobility pracovních sil na tom sotvaco změní.

Chodíval prý kdysi člověk po světě. Říkali mu Ježíš. A ten prý svého času řekl: "Sobota je tu pro člověka, nikoli člověk pro sobotu." A já dodávám: ekonomika tu musí být pro lidi, nikoli "lidské zdroje" pro ekonomiku.

Je možné, že česká rekultivační škola někde má velkou mezinárodní reputaci, nevím, já na ní nestudoval, ani nevím kde sídlí. Dokonce uznávám, že rekultivovaná krajina je živější než to, co si představujeme pod pojmem "spálená země". Na začátku září jsem procházel mimo jiné přes Košťany a přiznávám, že jejich okolí je rekultivováno na slušné úrovni. Jenže navzdory tomu všemu cosi nehraje. Jako by tu něco chybělo. Například kaple svatého Kříže. I jinak vypadá zástavba toho města dost torzálně. Jako by rekultivační snahy nebyly naplněny zcela do důsledků.

Krátce před tím jsem procházel po krušnohorských náhorních pláních a poblíž Suniperku jsem našel na jednom rozcestí turistických cest žlutě značenou odbočku do Kralup u Chomutova. Rád bych se tam vypravil, prošel
se po tamních dvou náměstích, zavítal do místního kostela, ale na mapě jsem navzdory všem rekultivačním úspěchům hledal marně.

Rád bych také navštívil nejvýznamnější památku saské renesance v Čechách, totiž zámek v Ahníkově. V důsledku příliš zdařilé rekultivace jej však zřejmě rozežrala bujně rostoucí džungle.

Rád bych navštívil všechna tři velká náměstí v historickém jádru Mostu, nahlédl do pozdně gotických mázhauzů měšťanských domů vybudovaných po velkém požáru města v roce 1515. Zbyl však jen děkanský kostel
Nanebevzetí Panny Marie zcela vykořeněný ze svého historického prostředí. A neméně vykořeněné panelové ghetto Chanov.

Bydlím ve městě, které v roce 1986 slavilo 800 let od první písemné zmínky. Nebylo tenkrát zdaleka jediné, které slavilo stejné výročí. Na Internetu lze dodnes jubilejní stáhnout pohlednice s rozkvetlou návsí a kostelem a s připomínkou oněch osmi stovek let. Napřesrok nám tedy bude osm set dvacet let. Jen ta rozkvetlá náves už další oslavy nezažije. Zrovna před nějakými deseti lety dodýchávala v posledních křečích, když účastníci "svobodné dohody o případném přesídlení" za pomoci dalších aktivistů marně bránili své příbytky vlastními těly před útočícími bagry (to vše za nečinného přihlížení tehdy ještě nejpopulárnějšího politika Vladimíra Dlouhého). Roku 2002 pak byl jako poslední nepohodlný svědek zlikvidován kostel Archanděla Michaela. Ta obec se jmenovala Libkovice a
kvůli těžbě uhlí ji tehdy zlikvidovala právě Vaše firma. Dodnes se tam netěží.

V naší blízkosti je také významné ložisko. Pro změnu zlata. Také zde byli zájemci o těžbu. A nejbouřlivější děje probíhaly zrovna v době, kdy Libkovice dostávaly poslední rány do vazu. Zde jsme se zatím ubránili. Na kopci, v jehož útrobách čeká jemně rozptýleno kolem stovky tun zlata, stojí rozhledna. A na ní obrovské číslice letopočtu. Aktuálního. Každoročně aktualizovaného. Podívejte se, rok se s rokem sešel - a my ještě žijeme, my ještě dýcháme. Ještě nás nezardousili.

Ano, slovutní uhlošlechticové a přespanilé uhlošlechtičny, někdo se musí najít a říci, že mohou - co vlastně? Investovat do svých domovů? Jenže do domovů se neinvestuje, domovy se vytvářejí, zušlechťují, naplňují
životem, prací. Pravda, také vynaloženými penězi, ale ty jsou pouze prostředkem. Někdo tedy musí mít možnost říci lidem z Horního Jiřetína, že mohou bez obav své domovy zušlechťovat, že mohou své domovy zabydlovat bez obav, že jim je někdo jiný vybydlí, že mohou bez obav o své domovy pečovat, věnovat jim snad své prostředky, ale hlavně kousek ze svých duší. Bez takové jistoty či aspoň dostatečně vysoké naděje totiž domov není domovem.

Jiřetínské uhlí je možná nejvýhřevnější svého druhu v Evropě. Jenže ve svém ještě jednodušším boji proti stoupencům jednoduchých řešení pomíjíte ještě jeden aspekt: v tom uhlí - včetně toho jiřetínského - je
vepsáno cosi z pradávné historie této planety. Každý den ve venkovských kamínkách i kotlích elektráren nenávratně mizí tuny, snad tisíce tun, této historie. Historie, kterou zatím neumíme číst. Jako bychom topili
starodávnými rukopisy, jež bychom měli za bezcenné jenom proto, že jejich písmu zatím nerozumíme. A třeba za sto nebo dvě stě let budou umět paleontologové rozluštit víc než ti dnešní, jen číst už nebude odkud. Neměli bychom také proto zanechat aspoň to jiřetínské a černické uhlí příštím generacím?

Někdejší americký prezident J. F. Kennedy svého času prohlásil, že je Berlíňanem. Já se v tomto okamžiku cítím být Jiřetíňanem. Jiřetíňanem, který už přišel o polovinu svého domova a kterému hrozí, že přijde i o ten zbytek. Jiřetíňanem, jehož spoluobčané svůj postoj už vyjádřili v místním referendu . V platném referendu (účast 75% oprávněných voličů, z toho 96% proti zrušení těžebních limitů, tedy určitě přes 70% oprávněných voličů je pro zachování Horního Jiřetína a Černic). Slovy české hymny se ptám Kde domov můj? a spolu se samolepkami na mnohých jiřetínských staveních dodávám: k nám neMUSíte.

S pozdravem
Miloš Hlávka,
Nový Knín u Mokrska

Vloženo: 17.4.2006



Komentáře a upřesňující informace


dojetí [Antonín Suk 15.1.2009 20:35] | Reagovat
Pane Hlávko,Váš článek je neskutečně kvalitní,hodnotný a krásný.Mám ale pocit,že s cyniky z MUS ani náhodou nehne.Je dobře,že burcuje některé přiblblé Jiřetíňáky,kteří zauvažovali,anebo dokonce reálně uvažují o zaprodání se ďáblovi mamonu.Ďáblovi,který netouží ani tak po penězích,jako spíš po uhlí.Kam jsme to dospěli v tom našme lidství,že Váš článek působí tak šokujícím způsobem ? Neměla by to být zcela běžná úvaha,kterou by drtivá většina lidí měla být schopna akceptovat ? Je moc dobře,že jste,že existujete,pane Hlávko.Lidí ,jako jste Vy,je málo,ale snad se jejich počet bude stále zvětšovat,protože kdo nechápe Vaše skvělé myšlenky,skvělou filosofii-TEN NENÍ ČLOVĚK,ale jen robot,poplatný současné honbě za nicotou.Díky za to,že jste !!!
slzy v očích [Marcela Čermáková 27.5.2011 19:49] | Reagovat
Jsem z Mostu.
Pamatuji i ten V NENÁVRATNU. Po přečtení Vašeho článku, se mi hrnou slzy do očí. PRAVDA PRAVDOUCÍ. Ptám se jakým právem o domovech rozhodují ,,cizáci" Ti co bydlí jinde ne v oblasti. nebýt vlády, tak se MUS nerozpíná. Ti jsou hlavní zrádci všech co přišli o domovy. I toto mi dalo další sílu dopsat mou knihu O STARÉM MOSTĚ celou jeho 800 letou hostorii. Je to má prvotina dělám na ni 3 roky, sháním vše co mohu. Bude to pro další generace dětí, musí vědět, že zde bylo krásné významné královské město Most a ne jen ,,PANELÁKOV" ozvěte se mi budu velmi ráda Zdraví Mostečanda Marcela 47 let.
Re: slzy v očích [Miloš Hlávka 2.6.2011 08:37] | Reagovat
Držím Vám palce, vážená paní Marcelo Čermáková a omlouvám se, že jsem se v každodenním shonu neozval dřív.
Se sháněním materiálů Vám pomohu asi těžko, v Mostě jsem byl jen chvíli, a to ještě jen na nádraží (když končila pravidelná železniční doprava na Švestkové dráze z/do Lovosic, tedy v době, kdy původní město bylo už dávno "vyuhleno", přestože je mezi námi věkový rozdíl všehovšudy nějaké dva roky), pak jsem tudy jednou projížděl do Litvínova a na Moldavu.
Každopádně hodně zdaru!
Miloš Hlávka, Nový Knín (u Mokrska - to zde je taky v seznamu ohrožených obcí)
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 65 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist