Tocov (Totzau) - Tocov po válce I
Přispěl:
Jiří KripnerMasakr v Tocově I.
Vydáno dne 09. 01. 2005
Očitý svědek H. K. W. vyprávěl 1. května 1951 následující: „Ke starostovi v Tocově přišli dne 25. května 1945 dva policisté (ve zprávě jsou označeni jako komunisté), aby pátrali po místním a okresním vedoucím NSDAP z okresního města Kadaně, kteří se údajně měli skrývat v posledním domě vesnice. Oba policisté se odebrali do jim označeného domu čp. 85 a dostali informaci, že hledaní tu nejsou. Nato vtrhli do všech místností a narazili přitom na synovce majitele domu, Josefa Kutta ze sousední vesnice Žďáru u Doupova.
Bylo mu řečeno, že je zatčen, náhle však vypálil několik ran, kterými zabil jednoho z komunistů a druhého zranil. Potom vyskočil z okna a utekl. Krvácející zraněný utíkal však vesnicí. Když šel kolem starosty Alfreda Schmidta, stál starosta právě ve dvoře. Komunista křičel: „Proč jste nám to neřekl?", a střelil starostu do prsou (Ještě téhož večera, poté, co jej medička Christla Müller obvázala, byl odvezen do nemocnice v Karlových Varech. Uzdravil se, ale zemřel krátce po vysídlení do Saska). Když se dostal k poště, ohlásil komunista událost nejbližší české četnické stanici. Následující den muselo všechno obyvatelstvo v 7:00 ráno nastoupit na prostranství před kostelem. S hrozným křikem prohledávali Češi domy, muže tloukli, užitečné věci kradli. Dne 2. června 1945 kolem 19:00 přijely do vesnice dva nákladní vozy s asi dvaceti vojáky tzv. české revoluční gardy, oblečenými pestrými částmi německých uniforem a s rudými šátky na krku a zastavily u kostela.
Hned nato přišel rozkaz: Všichni obyvatelé vesnice nastoupit na prostranství před kostelem. Poněkud malomyslní se muži, ženy a děti shromáždili. Mužům bylo rozkázáno, aby si obnažili horní část těla. Potom museli, za nimi ženy a děti, nastoupit ve třech řadách. Komandant stál před nimi s pistolí, další obcházeli se samopaly. Poté poněkud rozjařený komandant dopil poslední doušky z lahve vína, kterou právě ukradl v kostele, a pronesl v lámané němčině řeč, v níž opět řval: „Dnes budete všichni postříleni! Celé Sudety musí chcípnout! Nemám strach, můžu vidět krev! Všichni budete zastřeleni!" Přitom byly ženy poháněny a muži byli týráni. Děti hlasitě plakaly. Stále bylo opakováno: „Dnes budete všichni postříleni!" Aby byl této řeči zjednán patřičný respekt, museli opět všichni nastoupit a byli odvedeni k poslednímu domu vesnice. Tam bylo mezitím vykonáno něco strašlivého."
PhDr. Petr Hlaváček, Ph. D.
http://www.mesto-kadan.cz/kn/
Vloženo: 5.1.2007 
