Ziegenschacht (Stráň) - Trocha historie

Beigetragen: Michal Urban

Osada Stráň leží v nadmořské výšce 750-800 metrů v krásném údolí Kozího potoka, pramenícího na svazích Blatenského kopce těsně pod Horní Blatnou a ústícího v Potůčkách do říčky Černá. Před druhou světovou válku zde žilo přes 200 lidí ve 27 domech roztroušených kolem potoka a zejména ve stráni na jeho pravém břehu. Dodneška se dochovala zhruba třetina objektů, které slouží převážně k rekreačnímu bydlení. Český název osady se začal používat v roce 1948, do té doby se jmenovala Ziegenschacht.
Ziegenschacht znamená v němčině Kozí šachta a tento termín se objevoval v minulosti i na starších českých mapách a přežívá částečně i ve jménu Kozího potůčku (Ziegenbach). Původní německý název však nemá s rohatým zvířetem nic společného. S největší pravděpodobností vznikl posunem z německého Zinnschacht – cínová šachta, protože to byl právě cín, který do zdejší krajiny přilákal nejpozději počátkem 16. století první osadníky ze sousedního Saska. Náplavy Kozího potoka byly v minulosti bohaté na černé krupky kassiteritu, cínové rudy, která se zde získávala zprvu rýžováním a později i hlubinným dolováním.Již z roku 1520 je známa listina, jíž tehdejší majitel schwarzenberského panství Vilém z Tetova uděluje Jiřímu Zölchnerovi z Cvikova propůjčku na ryže na horním toku Černé, na Širokém potoku (Breitenbach, dnes Blatenský potok) a Kozím potoku.
Název Zinnschacht nesl cínový důl v prostoru pozdějšího dolu František z Pauly, doložený ještě na počátku 17. století. Polohu šachty určuje propůjčka ze 16.3. 1610, která uvádí náleznou jámu Jáchym položenou „gegen dem Ziegenschachen“. Němčina 15. a 16. století měla ještě značně neustálený způsob psaní, jedno slovo bylo často zapisováno různými způsoby. Pro slovo cín jsou například doloženy tvary Zihen, Zihenn, Zienn nebo Zinn. Původní název Zinnschacht se tak přes Zihenschacht nebo Zihenschachen změnil postupně na Ziegenschacht, Kozí šachtu (Jangl 1978).
Koza pak vstoupila do etymologie až později – podle lidového výkladu dala podnět ke vzniku zdejšího dolování poté, co vyhrabala cínovou rudu. Obdobný zvířecí motiv se objevuje i v etymologii názvu nedaleké Hřebečné (Hengstererben) a Perninku (Bärringen) – v prvním případě měl cínovou rudu vyhrabat hřebec, ve druhém medvěd, skutečný původ těchto jmen je však úplně jiný.
Kromě hornického výkladu jména Ziegenschacht se v německých pramenech objevuje i výklad botanický (Heimatbuch Landkreis Neudek, 1978). Podle něho název Ziegenschacht vznikl ze slov Ziche = staré označení pro borovici a Schachen = lesní díl (ze středohornoněmeckého scaho). Složenina Zichenschachen by tak vlastně znamenala borový lesík. Borovice ovšem nepatří a nepatřily k běžným stromům vyšší části Krušných hor, pro něž byly v minulosti typické spíše bučiny. Zajímavé však je, že Stráň je dnes jedním z mála míst v okolí, kde borovice rostou.
Těžba cínových a v malé míře i stříbrných rud (v roce 1620 byla ve Stráni zřízena huť na tavení rud stříbra) dávala zdejším obyvatelům obživu po dlouhou dobu. Nejvýnosnější byl cínový důl Dorota ležící přímo v osadě při cestě do Potůčků, jehož propadliny jsou patrné dodnes.
Po třicetileté válce se mnozí protestantští obyvatelé Stráně rozhodli nekonvertovat ke katolicismu a raději emigrovali do Saska. Zde v roce 1654 těsně na státní hranici založili – spolu s lidmi z Horní Blatné a dalších okolních hornických sídel – město Johanngeorgenstadt, nazvané po kurfiřtu Johannu Georgovi, který politické exulanty na svém území přijal. Exodus proběhl o Vánocích roku 1653, kdy z Horní Blatné (a pravděpodobně i ze Stráně) odešlo do Saska na sto mužů, žen a dětí pod vedením Johanna Löbela. I když museli urazit jen asi pět kilometrů, je jejich pouť v Německu srovnávána s anabází Poutníků z lodi Mayflower plujících do Ameriky v roce 1620. I těch byla zhruba stovka. Jedním ze zakladatelů Johanngeorgenstadtu byl i Christoph Meichsner, který podle některých pramenů pocházel ze Stráně, kde měl být krejčím.
Obyvatelé Stráně, kteří zůstali na české straně hor, se i nadále živili hornictvím, vydatnost ložisek však ubývala, takže postupně jako zdroj obživy převládly tradiční krušnohorské výroby (paličkování krajek a později, po půlce 19. století, šití rukavic), kromě nichž se uplatňovalo také skromné zemědělství (pastevectví, pěstování brambor) a práce v lese (až do roku 1849 byla Stráň součástí Jáchymovského lesního panství, v jehož rámci existoval i revír Ziegenschacht s rozlohou 616 hektarů; v souvislosti s reformou státní správy v roce 1850 se Stráň stala osadou obce Potůčky). Koncem 19. století vyrostla v nedalekých Potůčkách řada továren (na výrobu lžic, papírna, brusírna, továrna na výrobu obuvi a rukavičkářských usní), do nichž lidé ze Stráně rovněž chodili za prací, popřípadě docházeli až do Saska. Spojení směrem do Čech se výrazně zlepšilo po vybudování železniční trati Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt, která byla slavnostně uvedena do provozu 15. května 1899. Lidem ze Stráně sloužila od roku 1932 i zastávka umístěná nad slavnou restaurací Dreckschänke (dnes Potůčky-zastávka).
Už od roku 1820 byla ve Stráni škola, předtím děti odtud chodily do Horní Blatné. Školu ve Stráni zmiňují ještě Sommer (1847) a Orth, Sládek (1870), v pozdějších místopisných publikacích již není uváděna, od roku 1894 docházely děti do nové školy v Potůčkách. Farně spadala Stráň pod Horní Blatnou, od roku 1911 mohli zdejší věřící chodit i do nově postaveného filiálního kostela v Potůčkách. Na domě č. 9 byl modlitební zvon, který vyzváněl třikrát denně. Zatímco do Potůčků byla zavedena elektřina už v roce 1910 ze Saska, ve Stráni se elektrická světla rozsvítila až v roce 1921. V třicátých letech zde jako živnosti byly zapsány dva hostince, dva pekaři, jeden truhlář a jedna trafika.
Po válce byla většina zdejších obyvatel odsunuta a část domů zbourána. V padesátých letech probíhal v okolí průzkum na uranové rudy, jehož pozůstatkem je mimo jiné poměrně velká halda šurfu č. 3 v lese nad osadou při žlutě značené cestě na Bludnou. Osadou Stráň dnes prochází také okružní naučná stezka z Potůčků.


Eingegeben: 19.2.2007