Ryžovna - kostel sv. Václava (Seifen - Wenzelskirche) - Popis kostela

Přispěl: Michal Urban

Dlouhá cesta na bohoslužby do kostela sv. Anny v Božím Daru se koncem 18. století stala pro obyvatele Ryžovny minulostí. V roce 1786 zde totiž byla založena fara a o dvacet let později se Ryžovna dočkala i vlastního kostela, budovy s popisným číslem 2. Výstavba farního kostela sv. Václava, kterou financoval místní náboženský fond a kterou od roku 1805 vedl zednický mistr Florián Fischer spolu s tesařským mistrem Janem Bleierem z Jáchymova, byla dokončena v roce 1807. Letos by tak kostel na Ryžovně oslavil 200. výročí své existence. V roce 1962 (podle jiných údajů v r. 1968) však byl i s přilehlým hřbitovem zbořen a jeho umístění vpravo od silnice mezi Ryžovnou a Hřebečnou pod Wagnerovým kopcem dnes připomíná pouze pietní křížek a od roku 2006 rovněž tabule shrnující osudy Ryžovny.
Podobu a vybavení kostela na Ryžovně přibližuje Richard Schmidt v publikaci Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, díl XL. Politický okres jáchymovský, která vyšla v Praze v roce 1913, z níž jsou převzaty následující informace (kráceno, mírně upraveno):
„Bezeslohová budova, od severu k jihu orientovaná, z lomového kamene, omítnutá, hnědě zbarvená, nečleněná. Pravoúhlá loď a stejně široké kněžiště se závěrem o třech stranách šestiúhelníka. Na jižní stranu přilehlá předsíň, na severní sakristie. Podélné stěny prolomeny třemi páry oken s polokruhovým obloukem, dělenými kolmým pískovcovým břevnem, v horní čtvrtině rozpoltěným, ve dvě pole hrotitě ukončená. Mimo to vede do lodi okrouhlé okénko v jižním průčelí a po jednom hrotitém okně v bočních zdech. Nad lodí sedlová střecha, zinkovým plechem pobitá a nad kněžištěm zvalbovaná; na sakristii a předsíni podobné střechy.
Hranolová věž na čtvercovém půdoryse je vestavěna do jižního průčelí kostela, nečleněné stěny zakončeny římsou, jen o málo výše položenou než slemeno kostelní střechy. Otvory do věže segmentové. Helmice s jedním ústupkem, dovnitř prohnutá, plechem krytá, vršek osmiboký, spodní část přechází od osmistěnu do čtverce půdorysného.
Vnitřek odpovídá vnějšku. Celková světlá délka 26 m, z toho připadá na loď 20 m, na kněžiště 6 m. Vnitřní výzdoba stěn záleží v širokých pilastrech mezi okny s oblomeným kladím. Plochý rákosový (rokem 1867 datovaný) strop je oddělen hlubokou voûtou.Věž do lodi prolomená obloukem na dvou pilířích, vystupujících do lodi na 6,50 m a zabraných do hudební kruchty. Kněžiště, o stupeň vyšší, je zakončeno uvnitř polokruhem, vzadu s oltářem vede do sakristie, ploše křížem sklenuté, vchod s polokruhovým obloukem.
Vnitřní zařízení kostela chudé, v jednoduchých formách venkovského, naivně přizpůsobeného baroku. Z doby vzniku kostela jsou tři oltáře, kazatelna, zábradlí a lavice; mladší je skleněný lustr a několik obrazů. Křtitelnice a tři zvony byly asi přikázány zdejší lokalii, r. 1786 zřízené, z některého kostela za Josefa II. zrušeného.
Křtitelnice cínová, bez víka 0,64 m, s víkem 1,1 m vysoká, horní průměr kotle 0,35 m. Tři prohnuté nohy se spáry, nahoře končící v mušle, kotel členěn oblounem a žlábky, na horním jeho okraji tři andělské karyatidy. Na plášti dvě držadla ve tvaru lvích hlav s kruhy v tlamě a ryté nápisy končící letopočtem 1752. Na víku soška sv. Jana Křtitele.
Zvony: 1. vysoký 0,75 m, v průměru 0,9 m. Na koruně mezi vlysem z révy a muškátového a roccailového ornamentu: IOHANN CHRISTIAN SCHVNCKE GOSS MICH IN PRAG ANNO 1775. Na plášti pak český nápis, z něhož vyplývá, že zvon byl vyroben z daru Barbory Rozalie Kavrilové, měštky Nového Města pražského. Vlevo reliéf sv. Augustina, vpravo sv. Barbory, naproti kříž a andílci nesoucí nástroje umučení.
2. Sv. Anežka. Průměr 0,57 m, vysoký 0,45 m. Na koruně dva vlysy, mezi nimi část staré legendy gotické, na plášti latinský nápis s letopočtem 1756. Po straně reliéfy sv. Václava (vlevo), sv. Zikmunda (vpravo), naproti P. Marie. Na věnci rokokový ornament a putti.
3. Umíráček, vysoký 0,4 m, v průměru 0,46 m. Latinské nápisy na koruně i na plášti jej datují do roku 1756, odlit byl v Praze. Vlevo reliéf sv. Václava, vpravo sv. Vojtěcha, naproti sv. Floriána.
Kalich stříbrný, zlacený, 0,26 m vysoký. Kruhová noha, ploše vroubkovaná, na ní mezi volutami z rozvilin tepané poprsí sv. Josefa s Ježíškem, P. Marie a Pražského Jezulátka. Mistrovská značka: IN, kontrolní znamení (nezřetelné), punc: 12 B, 2. pol. 18. století.
V archivu Muzea království českého otisk pečetidla farního z roku 1830, ovál, osy 3 a 2,7 cm, uprostřed sv. Václav, opis: SIGILLUM ECCLESIAE SEIFENSIS AD SCT.“


Vloženo: 23.2.2007