PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Přední Zvonková (Vorderglöckelberg) - Historie Zvonkové

Přispěl: Michal Kurz

Zvonková vznikla v 17.století na staré obchodní stezce mezi Čechami a Horními Rakousy. Již v 1.polovině 14.století tudy vedla jedna z pobočných větví Zlaté ( Solné ) stezky z Pasova do Čech ( její trasu na české straně dodnes zčásti kopíruje silnice mezi Zvonkovou a Horní Planou ). Obec založili uhlíři a dřevaři, povolaní do těchto močálovitých končin majiteli panství, knížecím rodem Eggenbergů v rámci kolonizační vlny zdejšího pohraničního území po třicetileté válce. Roku 1670 zřídil kníže Jan Kristián z Eggenbergu v místě pozdější obce velkou palírnu dřevěného uhlí a jako obsluha sem byli přiděleni čtyři muži z Jelmu ( Melm ) u Horní Plané – Kaimb, Mugrauer, Müller a Schwarz – kterým kníže posléze povolil postavit si tu dřevěné chýše a zúrodnit vykácené plochy lesa. Tyto čtyři chýše se staly základem vznikající Zvonkové, postupně je doplnila další stavení, která vytvořila nejstarší, jižní část obce, tzv. Staré domky ( Althäuser ). Dalších několik domů vyrostlo zhruba kilometr na východ a bylo označeno jako Přední Zvonková. Prvním obecním rychtářem se stal roku 1678 kolář Michael Haidler. Roku 1705 bylo v obci již třicet dřevěných stavení, téhož roku byli zdejší obyvatelé po smrti Jana Kristiána z Eggenbergu osvobozeni – ve zvláštním úmrtním osvobozovacím dekretu z 25.2. 1705 se jménem knížete mj. píše o tom, jak “ jsme na našem panství krumlovském před třiceti a několika lety založili novou vesnici, kterou jsme Zvonkovou ( Glöckelberg ) nazvati nechali “. Nedlouho potom, v roce 1716, přešla Zvonková s celým panstvím do majetku rodu Schwarzenbergů, neboť Eggenbergové v mužské linii vymřeli. R. 1720 je ves zmiňována jako Přední a Zadní Zvonková. Přestože poměrně frekventovaná obchodní trasa, vedoucí přes ves do Rakous a potažmo Bavorska přestala fungovat již r. 1692, kdy byl zakázán dovoz bavorské soli do Rakouska, Zvonková si udržela svůj význam jako dřevařská obec, kde postupně vznikly panský mlýn, pila a hamr, a roku 1791 došlo k jejímu podstatnému zvětšení, když byl přes její území trasován Schwarzenberský plavební kanál.
Do r. 1785 byla Zvonková přifařena k Horní Plané, poté zde byla zřízena místní duchovní správa, obsazená o dva roky později. Bohoslužbám sloužila nejdříve menší dřevěná kaple, v letech 1788 – 1794 pak byl vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého, vysvěcený 9.října 1794. V tomtéž roce jako kostel byla v obci založena i škola, zvětšená r.1838. V průběhu 19.století se Zvonková dále rozrůstala, roku 1840 měla celkem ( tj. Přední i Zadní ) 67 domů a 493 obyvatel. Dne 19.4. 1857 byla místní duchovní správa povýšena na samostatnou farnost. Od roku 1870 začala mezi Zvonkovou a rakouským Ulrichsbergem jezdit na trase někdejší obchodní stezky pošta. 21. května 1876 vyhořel svatojanský kostel a následně mezi lety 1878-80 ho nahradil dnešní novogotický ( vyzdobený v interiéru obrazy Zasvěcení, sv. Linharta a P.Marie z r.1879 ), kolem něhož již vyrůstala nejmladší část obce, Nové domky ( Neuhäuser ).
V roce 1893 se v rámci stavby místních železničních drah na Šumavě a v Mühlviertelu objevily úvahy o prodloužení trati Linec-Aigen přes Zvonkovou do Horní Plané a jejím napojení na budějovicko-želnavskou dráhu z roku 1892. Trasa měla vést údolím říčky Grosse Mühl přes Klaffer, vystoupat k hranici a přes Zvonkovou, Josefův důl a Huťský dvůr pokračovat až do Předních Hamrů, kde bylo hornoplánské nádraží. Celá tato plánovaná trať byla dokonce i trasována, ale nakonec z realizace sešlo.
Ottův slovník naučný uvádí k roku 1890 v Zadní Zvonkové 49 domů a 92 obyvatel a v Přední Zvonkové 20 domů a 125 obyvatel, v obci byla dále pošta, 3-třídní škola ( rozšířená r. 1899 přístavbou ) a tři mlýny. Vlastivěda politického okresu Krumlov z r. 1903 zmiňuje v obci již celkem 118 domů a 763, výhradně německých obyvatel, škola byla rozšířena na 4-třídní, nacházel se zde c.k. poštovní a telegrafní úřad, spořitelna ( Raiffeisenkassa ) a řada spolků – dobrovolní hasiči, vojenští veteráni, šumavská svazová skupina, školní křížový spolek, podnikatelské družstvo a družstvo pro chov býků.
Po vzniku ČSR se Zvonková stala vyhledávaným turistickým střediskem, především v zimních měsících, kdy se okolní kraj stával rájem lyžařů a běžkařů, kteří využívali i přeshraniční rakouský Hochficht. Na hraničním přechodu Zvonková-Schöneben byla r. 1925 vystavěna nejprve budova rakouského celního úřadu a posléze ( 1927 ) i celnice československá, zbouraná po stažení železné opony. Roku 1923 fungovalo v obci pět hostinců, tři obchody smíšeným zbožím, dvě trafiky, mlýn a pila, byli zde čtyři pánští krejčí, čtyři obchodníci s dobytkem, tři řezníci, tři obuvníci, dva kováři, hamerník, konzumní družstvo, spořitelní družstvo, porodní bába a řada dalších živností. K r. 1930 stoupl počet domů na 121 a ze 699 obyvatel bylo 677 Němců.
Dne 10.11. 1934 byla ve Zvonkové udělena domovská příslušnost manželům Urzidilovým – pražský spisovatel a novinář Johannes Urzidil ( 1896 – 1970 ) trávil již rok předtím léto v blízkém Josefově dolu a o tom, že zdejší kraj mu přirostl k srdci, svědčí i několik jeho povídek. ( Zvonková má kromě Urzidila ještě jednu něpřímou spojnici s literárním světem – narodila se zde Ursulina Kary, babička hornoplánského rodáka Adalberta Stiftera. )
Po 2.sv. válce byl již osud Zvonkové velmi trpký – německé obyvatelstvo bylo odsunuto, téměř všechny původní domy se zbouraly. Zadní Zvonková se ocitla v zakázaném hraničním pásmu, Přední sice administrativně přežila, ale jedinými obyvateli se jí stali příslušníci Pohraniční stráže. Až po roce 1989 se za pomoci německých rodáků podařilo “ za pět minut dvanáct “ ( na což dodnes upomínají hodiny na věži, symbolicky trvale nastavené na 11:55 ) obnovit kostel sv. Jana Nepomuckého ( 1990-92 ), který sloužil dlouhou dobu jako vojenské skladiště, a přilehlý hřbitov, kde je dnes 100 původních náhrobků. Na přelomu tisíciletí byla dokončena také rekonstrukce domu vedle kostela, kde je dnes muzeum J. Urzidila. Nový život ve Zvonkové doplňuje v současnosti ještě soukromý penzion, zřízený v posledním původním domě, který přežil v Zadní Zvonkové do 90.let, a druhý rodinný penzion, srubová novostavba postavená v Přední Zvonkové poblíž býv. zemědělského areálu.

Hlavní zdroje:
místní infopanely
Franz Petschl: Glöckelberg: Geschichte einer Böhmerwaldgemeinde, díly I. a II., 1992
Kol.autorů: Šumava: Příroda, historie, život. 2003

Vloženo: 29.8.2007



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 84 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist