Chaloupky (Neuhaus) - Trocha historie

Přispěl: Michal Urban

Odbočíme-li ze silnice Nejdek-Jelení necelé 3 km za Novými Hamry vlevo na špatně udržovanou silničku, dostaneme se po dalších třech kilometrech do míst, kde se najednou údolí říčky Rolavy nápadně rozšiřuje a les vystřídají louky. Zde, v nadmořské výšce 830-900 metrů, stávala na idylickém místě obec Chaloupky (Neuhaus) s osmdesáti domy. Do dnešní doby se z nich nedochoval žádný, všechny byly strženy krátce po válce, poslední vzaly za své po polovině 50. let.
Že říčka Rolava a její přítoky jsou bohaté na cínovec, věděli prospektoři již minimálně ve 14. století. Kdy se však poprvé objevili v prostoru bývalé obce Chaloupky mezi Přebuzí a Novými Hary, není jisté. Zatímco rýžování a těžba cínovce v okolí Přebuze, Jelení a Rolavy (obce) je historicky doloženo už počátkem 16. století, Chaloupky možná vznikly až poněkud později, první známý záznam o nich v matrice obce Jelení pochází z.r 1685. Podle dochované tradice vznikl jejich německý název podle prvního zdejšího domu – hornické kovárny označované jako das neue Haus (tento nový dům údajně stával ve svahu nad levým břehem Rolavy v místech pozdějšího domu 37 – viz mapku).
Vznik obce každopádně souvisí s hornictvím – rozsáhlá rýžoviště cínovce byla zejména v místech označovaných na starých mapách jako „in der grossen Seifen“ na potůčku Kellerbachu jižné od obce při cestě do Rudného, název části obce Pucherich upomíná na činnost drtíren rudy (Pochwerk), přímo v obci byly ještě počátkem minulého století patrné vchody do štol a v okolí se částečně dochovalo také několik umělých vodních náhonů. Podle moderních výzkumů však hlubinné dobývání nemohlo být výnosné – cínonosné greiseny jsou zde na rozdíl od Přebuze či Rolavy velmi chudé. Kromě cínu se východně od Chaloupek těžilo i něco málo manganové rudy.
Z 18. a 19. století existuje o obci jen málo údajů. Chaloupky jsou zaznamenány na Müllerově mapě Čech z r. 1720, písemná zpráva z r. 1757 je řadí pod Nejdecké panství. Detailněji jsou Chaloupky zakresleny na mapě z 1. vojenského mapování z druhé poloviny 18. století, podle níž zde stálo 16 domů na levém břehu Rolavy a 9 domů na pravém břehu, u mostku přes říčku je znázorněn kříž. V době 2. vojenského mapování (1836-1852) měly Chaloupky již 62 domů, na jejich západním okraji při ústí Tannelbachu do Rolavy stával mlýn (pozdější Leopoldova pila). Chaloupky tehdy spadaly, jak dokládá i mapa stabilního katastru z r. 1842 pod Rolavu (Sauersack), farně příslušely od r. 1783 až do roku 1945 pod Jelení.
Samostatnou obcí se Chaloupky staly až kolem r. 1900, kdy dosáhly maxima svého růstu - měly 88 domů a 565 obyvatel (v roce 1921 to bylo 440 a před válkou již jen 345 obyvatel). Na přelomu století vznikla v Chaloupkách také nová škola (v letech 1897-1898), která fungovala jako dvoutřídka se čtyřmi odděleními, v budově školy (dům č. 85 na mapce) byla i poštovní stanice.
Vývoj Chaloupek na počátku 20. století negativně ovlivnilo pozdní zavedení elektřiny – elektrifikace proběhla až v r. 1931 a v obci se nerozvinula průmyslová výroba. Přímo v obci sice působila v letech 1902-1918 pletárna a výrobna nití, která zaměstnávala 6-8 lidí, a pila se 4-5 zaměstnanci, většinou však obyvatelé museli docházet za zaměstnáním do přádelen a železáren v Nejdku, nebo i do Saska. Běžné byly samozřejmě i tradiční domácí výroby – paličkování krajek či výroba rukavic. Na zemědělství se místní mnoho spoléhat nemohli, protože vzhledem k nadmořské výšce se i brambory daly pěstovat jen na chráněnějších místech a obilí (oves) nemělo většinou šanci dozrát.
Podle adresáře živností Československé republiky z r. 1934 působilo v obci pět hostinců (2x Fickert, Götz, Heidlberger, Wolfert), 3 obchody smíšeným zbožím, dva obchody s mléčnými výrobky, jeden obchod s galanterním zbožím a obchod s ovocem a zeleninou. Pracovala zde 1 švadlena, 1 obuvník, 2 krajkáři a 1 truhlářů, z dalších provozů pak niťárna, pila Franze Leopolda a elektrárenské družstvo.
V obci před válkou působil také pěvecký a divadelní spolek, v sále Götzova hostince se pořádala divadelní vystoupení. V letech 1924-25 byl za pomoci všech obyvatel postaven ve středu obce vedle školy památník padlým v 1. světové válce (dnes rovněž neexistuje).
Po válce byli obyvatelé obce vysídlení. První vysídlení do Saska v prosinci 1945 bylo dobrovolné (15 rodin), většina obyvatelstva (76 rodin) byla odsunuta v r. 1946 přes sběrný tábor v Nejdku do Bavorska. V roce 1955 stály v obci už jen tři domy a i ty byly krátce poté strženy. Dnes je někdejší umístění domů patrné jen podle zarostlých rozvalin, z nichž největší patří zbytkům školy a především Leopoldovy parní pily a bednárny. Její činnost neustala ani po 2. světové válce, kdy ji získal do národní správy J. Kubát. Přestože pila prosperovala, byla úřednickým rozhodnutím ministerstva průmyslu v roce 1947 zrušena.
Turista, který se dostane do těchto míst, tak na první pohled jen stěží pozná, že tento krásný kout byl kdysi obýván lidmi. Za zhlédnutí stojí nejen vlastní údolí, ale i svahy nad ním: zajímavé jsou například bizarní žulové útvary v lesíku nad bývalým středem obce. Doufejme, že si toto místo uchová svou krásu i nadále a že se nepodaří uskutečnit některé plány, podle nichž by Chaloupky měly zmizet definitivně pod vodami údolní přehrady.

Prameny:
Heimatbuch Landkreis Neudek (1978)
http://neuhaus-im-erzgebirge.gerd-j-wunderer.de/
Neudeker Heimatbrief
www.omks.cz


Vloženo: 10.11.2007