Olomouc-synagoga (Olmütz-Synagoge) - Stručně k historii olomoucké synagogy a zdejších židovských obyvatel

Přispěl: Pavel Frýda

Předpokládá se, že židovští kupci žili v Olomouci již v 11.století, nicméně první písemná zpráva popisuje olomoucké židovské osídlení k r.1140, kdy se olomoucké židovské čtvrti zmiňuje židovský cestovatel Isak ben Dorbalo (hovoří o městě Olmijz). O přítomnosti Židů ve městě se zmiňují i pozdější listiny, např. privilegia Rudolfa Habsburského z let 1239-46, v r.1311 byli přítomni místní Židé při uvítání projíždějícího krále Jana Lucemburského, z let 1413-20 se dochoval tzv.židovský registr atd. Středověké židovské ghetto bývalo v prostoru dnešní Univerzitní ulice, existovala zde i synagoga jejíž přesnější lokalizace však není známa. Avšak listinou z r.1454 Ladislav Pohrobek z Olomouce a dalších moravských královských měst Židy vypověděl, vyhnaní židovští obyvatelé se většinou usadili v okolních menších poddanských městech. V pozdějších stoletích byli Židé do města vpouštěni jen na trhy a to ještě za vysoké poplatky (tzv.Leibmaut), od počátku 19.století směli vyjímečně ve městě některé rodiny bydlet, ovšem po složení poměrně vysokých finančních částek. Vše se změnilo po revolučním r.1848, kdy padají omezení pobytu pro veškeré obyvatelstvo, nejen židovské. Různé protižidovké předpisy a nařízení platily sice "de iure" do r.1859, ale v praxi již nebyly dodržovány. Počet židovských obyvatel, narozdíl od jiných lokalit, jen stoupal. V r.1869 zde žilo 747 Židů, v r.1880 to bylo již 1254 osob, v r.1900 se k židovské víře hlásilo 1676 zdejších obyvatel, k r.1921 statistiky vykazují 2077 občanů vyznávajících judaizmus a konečně v r.1930 to bylo 2198 těchto osob. Za zmíněné období stoupl tedy počet Židů ve městě přibližně 3x, není to ale zase tak mnoho, v tomtéž období se město, co do počtu obyvatelstva, rozrostlo asi 4,5x.
Od r.1865 v Olomouci působí židovský náboženský spolek, který se v r.1892 stává samostatnou náboženskou obcí. Ve městě působila řada židovských spolků, jak tradiční pohřební bratrstvo Chevra Kadiša, tak ženský dobročinný spolek, dále i židovský tělocvičný spolek nazvaný TJ Makkabi*, humanitárních nadací zde působilo také značné množství. Ve městě existovalo postupně několik modliteben, ke stavbě reprezentatívní synagogy bylo přistoupeno v r.1895. Impozantní budova byla postavena na tehdejším nově vzniklém náměstí Marie Terezie (dnes Palachovo náměstí) v pásmu zbořených hradeb. Místní stavební firmy provedly dílo v orientálně-byzantském stylu za 250 tisíc zlatých podle projektu významného vídeňského architekta Jakoba Gartnera (autora dalších synagogog v Kroměříži, Opavě, Holešově, Hlohovci, ale i Debrecíně a Vídni). Rozměry stavby byly 22 x 39 m, kopule měla výšku 38 m, orientace aron ha-kodeš (svatostánku, oltáře) byla v dané stavební situaci k jihovýchodu. Aron ha-kodeš sám byl postaven ve formě malého chrámku, za ním byla zajímavě umístěna malá denní modlitebna s 50 místy v lavicích. Hlavní sál pojal 440 sedících mužů, tradiční ženská galerie měla 304 míst k sezení. Průčelí s dvěma věžičkami, uprostřed s desaterem, bylo orientováno severozápadně na Tereziánské náměstí, zadní průčelí směřovalo jihovýchodně k Lafayettově ulici. Synagoga byla zcela dokončena za 2 roky a slavnostně zasvěcena vnesením tóry byla v neděli 11.4.1897 (6 dní před významným svátkem Pesach, obdobou velikonoc). Svému účelu sloužila tato vyjímečná stavba pouhých 42 let.
Hned po obsazení zbytku ČSR, v noci z 15.3. na 16.3.1939, na olomouckou synagogu zaútočily fašistické hordy. Je historickou a zahanbující skutečností, že v této tlupě byli nejen místní němečtí nacisté, ale i početná skupina českých a moravských fašistů tzv.vlajkařů, ostuda národa a patologická sedlina společnosti, jak tyto černokošiláče nazval již dávno před válkou prezident T.G.Masaryk. Očitým svědkem konce synagogy byl p.Petr Broch, později žijící v Plzni, tehdy osmiletý: "...vysoké plameny šlehaly o olizovaly synagogu. Nocí se ozýval praskot a řinčení skel...A všude plno štiplavého dýmu, který se valil ze synagogy....Nechtěl jsem věřit svým očím, skoro vše bylo spálené, stěny od kouře a plamenů černé. Žár vyrazil i barevná okna...Nikdy na to nezapomenu." K požáru vyjelo 15 místních hasičských jednotek, ale v důsledku útoků nacistů a fašistů mohly být zachranné práce zahájeny až se zpožděním a celá stavba tak byla vypálena. Ohořelé trosky byly zbořeny v zimě 1939-40. V této době byl zbořen i nedaleký obecní dům židovské obce v Lafayettově ulici čp. 638, ačkoliv nebyl nijak poškozen.
Od 26.6.1942 do 7.3.1945 bylo v pěti transportech z Olomouce deportováno celkem 3498 obyvatel židovského původu, z nichž nezměrné válečné hrůzy přežilo asi 200 osob. Osud svých souvěrců sdílel i významný olomoucký učenec a rabín PhDr.Berthold Oppenheim.
V r.1945 byla v Olomouci židovská náboženská obec obnovena a existuje dodnes. V místech někdejší synagogy na Palachově náměstí je dnes parkoviště. Pohnuté dějiny místa připomíná pamětní deska umístěná na nedaleké budově University Palackého, dílo architekta Zdeňka Hynka a sochaře Zdeňka Přikryla odhalená 7.3.1990.

*Makkabi-název tělocvičné jednoty upomíná na vůdce povstání Židů proti syrskému útlaku Judu, zvaného Makkabi (tj.dosl.hebr. Palice, ale překládá se jako Kladivo), který v r.164 př.obč.l. dobyl Jeruzalém, přičemž byl očištěn a znovuzasvěcen Chrám. Události se vzpomíná o svátku chanuka (např.letos připadá na 22.-29.12.2008) a také ji připomíná píseň Mi J´mallel, jejíž hebrejský text říká: "Kdo vypoví hrdinství Izraele, kdo je spočítá? V každém pokolení židovského národa se narodí stejní hrdinové jako za časů makabejských. A v našich dnech se celý Izrael spojí a bude zachráněn."
V předválečném období bývaly pořádány sportovní soutěže židovských sportovců tzv.Makkabiády, u židovských tělocvičných spolků se můžeme setkat ještě s názvem Hagibor, tj.hebr.Statečný.



Zdroje: web.ŽO Olomouc
J.Fiedler, Židovské památky Čech a Moravy
J.Klenovský-M.Papoušek, Židovská obec v Olomouci
autor děkuje ŽO Olomouc za laskavé svolení k použití některých historických fotografií






Vloženo: 9.1.2008