PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Malá Šitboř-synagoga (Klein-Schüttüber-Synagoge) - Židovské osídlení v Malé Šitboři a Milíkově

Přispěl: Pavel Frýda

Ves Šitboř je prvně zmiňována od konce 13.století, zdali se jednalo o Velkou, či Malou Šitboř však nevíme. Od 17.století stával v Malé Šitboři zámek, který byl po postupné devastaci v r.1974 zbořen. Snad se tohoto tématu ujme jiný badatel.
Starší židovskou náboženskou obec měl Milíkov, vznikla před r.1724, v průběhu 18.století byla ustanovena i náboženská obec v Malé Šitboři. V r.1847 se v Milíkově uvádí 6 židovských rodin a v Malé Šitboři 27 rodin, což je poměrně značný počet, bohužel zdroj neupřesňuje přímo počty židovského obyvatelstva. Malá Šitboř měla v té době 61 domů se 631 obyvateli, při tehdejší početnosti rodin se mohl počet židovského obyvatelstva pohybovat okolo 20-25%. Po občanském zrovnoprávnění po polovině 19.století zdejší Židé ve značných počtech odcházeli do větších měst, zejména do Falknova (Sokolova), Chebu, Karlových Varů i jinam, často i do zahraničí. Při posledním předválečném sčítání obyvatelstva v r.1930 se k židovskému vyznání v obou obcích hlásilo shodně po 6 osobách.
Starší synagoga z 18.století stávala v Milíkově, byla zvána jako Judenhaus. V r.1885 však vyhořela a již nebyla obnovena. Její podoba není známa. Židé v Malé Šitboři si svojí malou synagogu vystavěli v r.1808. Vlastní modlitebna byla zděná, uvnitř s falešnou dřevěnou omítnutou klenbou, ve vedlejším dřevěném přístavku byla zřejmě podle tehdejších zvyklostí učebna školy (cheder), obydlí rabína a co je známo jistě, v přízemí bývala mikve*. Oba spojené objekty kryla společná vysoká valbová střecha, ve své době asi šindelová. Aron ha-kodeš (schrána na tóru, svatostánek, oltář) imitoval svými postraními šroubovitými sloupy barokní práci. Synagoga v r.1914 vyhořela a již nebyla obnovena v důsledku úbytků Židů i válečných událostí (dnes pozem.parcela č.399/6 o rozloze 1154 m2, kat.území Malá Šitboř, vedená jako zahrada v majetku soukromé osoby). Málo početná židovská náboženská obec byla zrušena v r.1875 a duchovní správu zbývajících židovských duší převzal rabinát v Lázních Kynžvart. Obdobně se tak stalo i v Milíkově.
Obě židovské náboženské obce ukládaly své zemřelé na společném hřbitově, dnes ukrytého v malém remízku uprostřed polí asi 1 km jižně od Malé Šitboře. Na tištěných i internetových mapách je zaměření hřbitova nepříliš přesné. Návštěvník jej nejlépe najde pojede-li silnicí z Malé Šitboře na jih ke státovce Planá-Cheb, před lesem odbočí vpravo a zde nechá stát své motorové vozidlo (žádná cesta ke hřbitovu nevede). Dále se lze dostat jen pěšky, popř. na horském kole, stále podle okraje lesa, v místě, kde les tvoří pravý úhel uvidí již turista vpravo v polích shluk stromů a pochodem skrz polní kulturu již na hřbitov narazí. Vchod do neobvyklého trojúhelníkového prostoru (pozem.parcela č.248 o rozloze 669 m2, kat.území Malá Šitboř, v majetku Federace žid.obcí ČR) ohraničeného dobře zachovalou zdí je od severovýchodu, tento málo obvyklý směr orientace mají i náhrobky. Nejstarší dochovaný náhrobek je z r.1821, nejmladší pak z r.1892. Pohřebiště zjevně prošlo základní opravou a působí velice dobrým, až malebným dojmem. Prostor před vchodem o rozloze 858 m2 (pozem.parcela č.190/6, vedená jako trv.travní porost) je v majetku Žid.obce v Plzni. Je také potěšitelné, že na hřbitov zavítají často poučení nežidovští návštěvníci a pokládají na náhrobky kameny. Nicméně rozebírat balvany z ohradní zdi i s kusy malty(!) není zrovna "košer"**. Návštěvník by měl mít při vstupu na hřbitov pokrývku hlavy a kamínky (stačí docela malé) přinést z míst, které má rád, nebo je alespoň nasbírat ve volné přírodě mimo hřbitov.

*mikve-rituální lázeň, nezbytná součást židovské náboženské obce, voda musí pocházet z přírodního zdroje a množství vody musí být udržováno podle předepsaných pravidel. Muži se mají rituálně ponořit před šábesem (sobota) a svátky, ženy po menstruaci, před svatbou a po porodu. Dnes udržují tyto přísné předpisy jen velmi zbožní Židé.

**košer-židovský náboženský předpis o čistotě jídla, přeneseně i židovské chování, nebo cokoliv správného. Pokud se týká potravin, omezení se týkají především masa-povoleny jsou ryby s ploutvemi a šupinami, dále maso přežvýkavců (hovězí, skopové) a drůbež, vyloučeno je vepřové, konina a hlodavci (králík). Zvíře musí být rituálně zabito (šchita) a zejména zbaveno krve, jejíž požití je obzvláště zakázáno. Dohledem nad čistotou masa má v židovském společenství obecní řezník (šochet). Není povoleno směšování masitých a mléčných jídel (tudíž např.svíčkovou si zbožný Žid dát nemůže). Z původně židovských jídel se v Čechách těší obecné oblibě zejména palačinky (palačinkas).

Zdroje: R.Švandrlík, Historie Židů v Mariánských Lázních
B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech


















Vloženo: 2.7.2008



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 67 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist