Prameny (Sangerberg) - doplnění historie

Přispěl: Zdeněk Pechar

Říčka Roda dělila obec Sangerberg na dvě samostatné části. Klášterní na pravém břehu tzv. „Opatská“ a na levém břehu „panská“ , patřící pod panství Bečov. Na obou stranách byla intenzivní těžba cínu a stříbra. Majitelem Bečovského panství byl v té době rod Hrabišiců z Oseka a to Boreš z Oseka (1226-1277). Byl také komorníkem krále Václava I. Za panování Přemysla Otakara II, který povolal na pomoc odborníky z německa při zakládání měst začalo docházet k poněmčení českých rodů a Hrabišicové se píší z Rýzmberka. ( Dalimil o té době poznamenal: Běda krále šlechetného, že nechová jazyka přirozeného.) Dalšími majiteli za kterých pokračovala těžba, byl vladycký rod Pluhů z Rabštejna. Roku 1380 obdržel Sangerberg žlutické městské právo. Těžba pokračovala ještě v 16. století. V 17. století už těžba pomalu končila. Další majitel baron von Juncker-Bigatto zde okolo r. 1818 zkoušel těžit železnou rudu. V 18.století se obec začala měnit , obchodovalo se zde s chmelem a prasaty. Městečko se rozrostlo o Nový Sangerberg na Větrném vrchu. Po zrušení poddanství se začalo v 19.století rozrůstat . Byla postavena pošta a radnice (1870), založeny lázně. Léčivé prameny Giselin, Rudolfův, Vincentův byli zachyceny a postaven lázeňský dům. Dne 30.4.1873 byl Sanenberg císařským rozhodnutím povýšen na město. V té době se už „panská“ část dělila na tři část, Velký Sanenberg, Nový Sanenberg a Lázně Sanenberg. Byli zde dva velké hotely a řada hostinců. Období růstu skončilo po 2. světové válce začleněním do VVP. Zbořeno bylo na 265 domů, kostel(z r.1357) a dvanáct kaplí. Zůstala jen socha sv. Jana Nepomuckého z r.1883.
/Výtah z archivů/


Vloženo: 28.11.2008