Chebské nádraží (Chebské nádraží) - Smrt policisty Klennera a henleinovská vzpoura v Chebu

Přispěl: Pavel Frýda

V českém pohraničí vládla napjatá atmosféra již celé léto r.1938 a tehdy 32 tisícový Cheb s více jak 90% německého obyvatelstva nebyl žádnou výjimkou. Rozbuškou k rozpoutání násilností byl ostrý protičeskoslovenský projev Adolfa Hitlera v pondělím podvečeru 12.9.1938 na jakémsi parteitagu NSDAP v Norimberku. Sudetští Němci tomuto projevu zbožně naslouchali nejen doma, ale i po hostincích a jiných veřejných místech, rozhlasové přijímače byly umístěny i do oken, aby soukmenovci mohli slyšet svého führera i na ulicích. O atmosféře ve městě po emotivním Hitlerově proslovu* vypovídá hlášení německého konzula z Chebu říšskému vyslanectví: "...Pod dojmem osvobozujících slov soustředili se ihned po skončení řeči nadšení sudetští Němci na Marktplatzu (dnes náměstí krále Jiřího z Poděbrad) ...Všude se zdravilo Heil Hitler!, všude zavlály prapory s hákovým křížem, stále více se objevovaly také v oknech...Ordneři SdP utvořili sevřený průvod, který neustále narůstal a pochodovali nočními ulicemi města...". Byla vytlučena okna a výklady českých a židovských obchodů, židovští občané, kteří nestačili z města uprchnout byli veřejně ponižováni a týráni.
Demonstrace a výtržnosti pokračovaly i další den v úterý 13.9.1938. Tentokrát čs.státní moc již zasáhla, okolo 8 hodiny ranní se snažilo několik desítek policistů s posilou četníků puškami s bodáky rozehnat na Marktplatzu a Bahnhofstrasse (dnes ulice Svobody) dav asi 2000 demonstrantů. Odpovědí na výzvy jim byly nejen nadávky a výkřiky Pfuj! Weg mit Tschechen! Heil Hitler!, ale i házení kamenů, útoky klacky, okovanými obušky i noži. Dva policisté, strážmistři Anděl a Čmelák, byli zraněni, proti kordonu bezpečnostních složek bylo i třikrát vystřeleno. Tentokrát již i policie a četnictvo odpověděly palbou a na dlažbu náměstí klesl první mrtvý vzbouřenec Hans Gibtner, ze svého revolveru stačil na četníky vystřelit jen jednou a ještě špatně.....Na 40 osob bylo zatčeno. Konečně kolem 9 hodiny dorazil asistenční vojenský oddíl se 3 lehkými tanky Škoda LT vz.35 a 4 obrněnými automobily Tatra OA vz.30, které demonstrativně projely hlavními ulicemi města, postupně dorazila i posila 60 státních policistů z Plzně. Této řeči vzbouřenci dobře porozumněli a ulice se rychle vyprázdnily. Navíc se po 18 hodině na nárožích objevily vyhlášky o zavedení stanného práva (Standrecht), které bylo čs.vládou vyhlášeno pro některé pohraniční oblasti, okres Cheb nevyjímaje, toto mimořádné opatření však nebylo nikde do důsledku uplatněno**. Současně byla SdP postavena mimo zákon, několik jejích místních vůdců bylo zatčeno a při domovních prohlídkách byly nalezeny ilegálně držené zbraně. Po setmění ztichlým a prázdným městem zněly jen rázné kroky vojenských, četnických a policejních hlídek.
Přes zdánlivý klid zůstávala situace vážná i další den ve středu 14.9.1938. Anonymní denunciace místního obyvatelstva upozorňovaly policejní ředitelství o tajném přivážení a rozdělování zbraní v hotelích Victoria a Wälzl u nádraží, kde sídlila Hauptstelle Sudetendeutsche Partei. Proto bylo nařízeno policejním ředitelem Dr.Jaklem obě budovy obsadit oddílem asi 50 policistů v čele s komisařem Urbanem, s posilou vojenské asistence se 2 obrněnými automobily, které velel npor.Rendl. Na výzvy k otevření v češtině i němčině nikdo v potemnělém hotelu Victoria nereagoval a tak se policisté snažili kolbami pušek vyrazit hlavní vchod, když z protějšího hotelu Wälzl asi v 18.30 byla zahájena kulometná palba, načež střelbou ožila i Victoria. Na nádražním náměstí u benzínové pumpy byl kulometnou dávkou zasažen stržm.Jan Klenner, byl okamžitě mrtev. Jeho zbraně se měl chopit železničář Emanuel Bláha a zapojit se do přestřelky, ale i on vzápětí padl. Další železničář Václav Tejček zahynul u nádražního schodiště, zběsilou palbou rebelů z SdP byli zabiti i nezůčastnění němečtí civilisté Franz Meinel a manželé Franz a Anni Schneiderovi***. Odvetnou palbu z otočných kulometných věží vzápětí zahájily i obě obrněné tatrovky, z fasád hotelů tryskaly fontány zdiva a do pekelné palby se ozývalo řinčení tříštících se okenních skel. Vojáci se snažili ručními granáty vylomit hlavní vchodové dveře, mezitím však policisté vyrazili dveře bočního vchodu a vnikli do budovy. To bylo už i na bojovníky nacionálně-socialistické revoluce moc, na nic nečekali a mizeli zadními okny a nouzovými východy do ztemnělých zadních traktů a dvorů sousedících domů (tam už policisté neměli oprávnění k domovním prohlídkám, stále platily mírové předpisy), policisté zatkli pouze jednoho-Georga Leichta, který se ve zmatku ústupu jaksi pozapomněl "uklidit". Přestože se všude povaloval v panice odhozený slušný arzenál zbraní a střeliva, zatčený muž se dušoval, že ze žádné zbraně nevystřelil, jako střelce z kulometu označil jistého Kerla, kterého prý dokonce přemlouval, aby zanechal protiprávního jednání....Stopy krve svědčily o tom, že i kulky z českých zbraní našly svůj cíl. Po 21.hodině byl bez odporu obsazen i hotel Wälzl. Puč sudetoněmecké strany v Chebu byl sice poražen, ale po dalších 16 dnech opuštěné a zrazené Československo muselo kapitulovat....
Události měly dohru ještě v r.1940, kdy hoteliér Max Hentschel žádal protektorátní úřady o náhradu škody. Téměř plačtivě popisoval zkázu své živnosti, vyčísloval škodu na poničených dveřích, fasádě, oknech, po kusech vyjmenovával zničený nábytek i údajně ztracené ubrusy a příbory atd. Svých 10.641 říšských marek tehdy skutečně ze státní pokladny Protektorátu dostal. Dalších škod po americkém náletu z jara 1945 se již určitě nedopočítal, ale to je již jiná kapitola. Dnes hotely Victoria a Wälzl neexistují.

*Snad by stálo za pozornost zmínit se o psychologii tohoto Hitlerova norimberského proslovu. Führer začal svoji řeč celkem klidně, téměř kňouravě se zmínil o mírových návrzích říše na klidné řešení situace, které Praha neustále odmítá. Postupně se dostával více do "varu", když už hlasitě pronášel , že "sudetští Němci jsou do krve biti jen proto, že zpívají své písně, nosí svůj tradiční oděv, zdraví svým způsobem atd." až nakonec ochraptěle a téměř nepříčetně řval, že "Všemohoucí je nestvořil jen k útlaku a nesvobodě a pokud jim tato svoboda nebude dána, dáme se na pochod a tuto svobodu jim přineseme !". Hitler nebyl blázen a šašek, jak je veřejností vnímán dnes, pro řadového Němce byl velký státník, celá věc se sudetskými Němci se posluchači musela jevit jako velmi závažná, když se důstojný politik a nejvyšší představitel Velkoněmecké říše dokáže takto veřejně rozčílit....

**v průběhu vyhlášení stanného práva nebyl v Čechách a na Moravě popraven jediný zajatý henleinovský povstalec, pouze na Podkarpatské Rusi bylo vykonáno několik poprav zajatých maďarských teroristů.

***nacistická propaganda samozřejmě tyto mrtvé přičítala "bezuzdnému českému teroru", chebský německý konzul ve svém hlášení, které se pak objevilo v německém tisku, píše: "...pancéřové vozy projížděly městem a střílely na všechny strany. Vojenské hlídky...byly silně ozbrojeny a střílely bez jakéhokoliv upozornění. ...Střílelo se bez úvahy do davu lidí..." atd.

Zdroj: O.Holub, Souboj s Abwehrem, str.227-241

Vloženo: 21.10.2009