Arnoltov (Arnitzgrün) - Arnoltovský židovský hřbitov a zdejší Židé

Přispěl: Pavel Frýda

Židé sídlili v obci již od poloviny 17.století. Někdejší židovské dřevěné domky a roubená synagoga dnes zanikly beze stop. Nejvíce židovských obyvatel měl Arnoltov před polovinou 19.století, po občanském zrovnoprávnění po r.1848 Židé z podobných malých obcí houfně odcházeli do větších sídel za snadnější obživou a lepším uplatněním. Protižidovské zákony a další omezující předpisy sice platily až do r.1859, ale v praxi se již nedodržovaly. Ve 20.století zřejmě v Arnoltově již žádní Židé nežili, první čs. statistika z r.1921 uvádí 350 německých obyvatel žijících v 60 domech, ale nikoho, kdo by se hlásil k židovskému vyznání.
Židovskou přítomnost tak upomínají pouze zbytky hřbitova, který leží cca 400 metrů jihozápadně nad obcí v malém březovém hájku. Hřbitov byl založen zřejmě v 18.století, má rozlohu 1888 m2, dnes pozemková parcela č.456, katastrál.území Arnoltov, v majetku Lesů ČR, vedená jako hřbitov-chráněné území. Plochu pohřebiště označují kamenné sloupky, které dříve držely plaňkové oplocení, toto však dávno vzalo za své. Návštěvník zde spatří 19 stojících stél a 6 povalených náhrobků. Jedná se většinou o jednoduché stély venkovského (rustikálního) typu, které jsou právě pro svoji neokázalost tím spíše zajímavé. Nejstarší ze stél je datována k r.1833. Orientace stél je většinou tradiční východní, jen několik macev je orientováno z neznámých důvodů na západ*. Hřbitov byl devastován nacisty, později také nebyl nijak opraven, ani udržován. Tento stav bohužel přetrvává dodnes, nicméně od hřbitova je nádherný výhled do okolní krajiny.

*Židovská tradice věří, že ve chvíli příchodu Mesiáše se každý zmrtvýchvstalý postaví ke svému eben zichron (hebr. dosl.kámen vzpomínek, též macevot tj.hebr.náhrobek, maceva) tváří a epitafem na náhrobku k Mesiáši, v tomto případě na východ, nebo i k západu, kdy si andělé smrti letící od západu k východu směrem k Mesiáši taktéž mohli přečíst z náhrobku zásluhy zemřelého a spočítat kamínky na jeho macevě a vzít zmrtvýchvstalého s sebou, čili západní směr je taktéž věroučně správný. V praxi židovských obcí se tedy na hřbitovech udržovala jednotná orientace náhrobků, buď východní, nebo méně obvyklá západní, nikoliv jejich kombinace. Tyto případy mají zřejmě na svědomí laicky provedné opravy, byť udělané v dobré víře. Jen zřídka se setkáváme s jinou orietací macev, to je v případech, kdy konfigurace terénu je natolik nevhodná k východní orientaci a rozhodující je pak "pohodlné" uložení těla nebožtíka k věčnému odpočinku, tento zvyk má vždy přednost.

Zdroj: B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech

Vloženo: 7.5.2010