Diana, Dianin dvůr (Dianahof) - Diana, Dianin Dvůr - 620 m n. m.

Přispěl: Petr Bílek

Loveckému zámečku Dianahof předcházel poplužní dvůr, který založili kolem roku 1736 majitelé mutěnínského statku bratři Jan Bedřich a Kryštof Václav Vidršpergárové. Již v roce 1737-38 uvádějí prameny Josefa Erla "ex- Schwarza Hof", tehdy se dvůr ještě nazýval po blízké vísce Švarcavě - Schwarzach. Součástí dvora byl i panský ovčín.
Jméno Diana Hoff se vyskytuje v matrice prvně roku 1763. Snad již tehdy byl součástí dvora malý zámeček, který vrchnost využívala k lovu a dvůr přejmenovala podle mýtické bohyně lovu Diany na Dianahof. Dvůr ležící na k. ú. Švarcava získal v r. 1770 čp. 1, čp. 2 a dále byly označeny usedlosti v blízké Dolní Huti (Unterhutte). V roce 1812 poplužní dvůr zcela vyhořel. Roku 1819 nechal majitel statku Kryštof Vidršpergár na místě dvora vybudovat lovecký zámeček s příslušenstvím. V roce 1825 byla při zámečku zřízena kaple zasvěcená jeho patronu svatému Kryštofu. Na Dianě také stála budova školy, do níž chodily děti z Horní a Dolní Huti, Švarcavy a Františkovy Studánky. Nejlepším obdobím Diany byla údajně léta 1857-69, kdy zde přechodně bydlel majitel mutěnínského statku baron Beck.
Na podzim roku 1870 zahájili noví majitelé statku hrabata Coudenhove-Kalergi v blízkosti zámečku výstavbu obory pro danky a jeleny. Plot obory byl 18 km dlouhý. Délka obory mezi Františkovou Studánkou a Mostkem dosahovala 7 km při 2 km šířky. V roce 1916 byl hrabětem Coudenhove-Kalergi přestavěn i zámeček. Patrová stavba s nezbytnou věžičkou byla doplněna kovovým jelenem, který spočíval na střeše schodištového přístavku. Zámeček si zamilovala též hraběnka japonského původu Micu Coudenhove-Kalergi.
Po 2. světové válce sloužil zámeček jako rota PS, která byla později přemístěna do nedalekého Bernštejnu. Poté byl zámeček vykraden (= pochopitelně vojáky socialistické armády) a ponechán zkáze, vždyt se nacházel v zakázaném hraničním pásmu. Ještě v 70. letech 20. st. měl střechu a částečně dochované interiéry, takže páni soudruzi z armády si zde pěkně napakovali kapsy. Přímo u zámečku stála ještě v 90. letech 20. st. kovová hláska-špačkárna, z níž příslušnící PS vyhlíželi narušitele.
Zámeček Dianahof, nazývaný po roce 1945 většinou jen Diana, stával na mírném návrší nad údolím Černého potoka, jímž prochází hranice. Z návrší se otevírá překrásný pohled na blízké okolí včetně nedalekého hradu Reichensteinu a rouzhledny Bohmerwaldaussichtsturm na Ebene (894 m n. m.) se sjezdovkami.
Zámeček stál v čele čtverhranného dvora, ohraničeného vysokou zděnou hradbou, jehož strany vyplnovaly hospodářské budovy. Patrovou stavbu kryla mansarda pobitá šindelem. Přízemí obsahovalo kuchyni, lovecký salonek a ložnici. V patře byly umístěny hostinské pokoje. Při fasádě, kterou pokrývaly jelení a dančí parohy, stála 2 kamenná sedátka s reliéfy jelenů a uprostřed socha Diany s jelínkem. Při cestě hned vedle uzavřeného areálu loveckého zámečku stála kaple sv. Kryštofa, nevelká stavba s obdélníkovou lodí, v jejímž čele se tyčila věž, krytá jehlancovou stříškou. Přízemím věže vedl hlavní vstup do kaple.
Ze zámečku zbývají dosud poměrně výrazné zříceniny, zachované zčásti až do výše podlahy prvního patra. Ostatní budovy včetně kaple byly zbořeny mnohem důkladněji a zbývají z nich pouze základové zdi a nerovnosti. Socha Diany byla převezena neznámo kam a kamenná sedátka s jeleny a zařízení zámku si rozebrali ti, kdož měli do zakázaného pásma přístup. Jedno ze sedátek s jelenem stávalo např. na rotě PS v Bernštejnu a dnes je pohozeno nebo bylo pohozeno v Poběžovicích u zámku (kde rovněž sídlili PS strážci). Pod vojenskou hláskou-špačkárnou se ještě v roce 1991 povaloval u zřícené hradby skelet elegantní bryčky, která kdysi vozila urozené dámy do nedaleké obory...
Ve Státním oblastním archivu Plzen, pobočka Klatovy, je ve fondu velkostatek Poběžovice a rodinný archív Coudenhove-Kalergi uloženo množství dobových fotografií, na nichž je zachycen také zámeček v Dianě v období své největší slávy. Rovněž je zde ve sbírce map a plánů uložena dokumentace přestavby zámečku, vyhotovená Václavem Holmem z Vlkanova dne 15. 8. 1906.
Částečně převzato a upraveno z knihy "Putování po zaniklých místech Českého lesa" od Zdenka Procházky (nakl. Českého lesa v Domažlicích, 2007)

Vloženo: 9.9.2010