Lammel, Lammelschänke (U Beránka a Skalický vrch) - Poustevníci na Skalickém vrchu

Beigetragen: Vladimír Kraus

Přispěl p. Miroslav Hammer

Poustevníci na Skalickém kopci

Až do doby, kdy císař Josef II. v roce 1782 zakázal poustevnictví, žili někteří z obyvatel stranou od ostatních lidí v jeskyních nebo chudých chýších. Tito eremité nebo poustevníci vedly převážně zbožný život, zajišťovali církevní služby, zabývali se řemeslem nebo doufali v dobročinné dary.
Pro takové lidi nabízel dlouho opuštěný skalní hrad „Pirkstein“ – Bürgstein“ neboli Sloup, se svými četnými v pískovcové skále vytesanými jizbičkami, přístřeší. Masivní pískovcová skála se dodnes v němčině nazývá „poustevnická skála“ - Einsiedlerstein.
Je zajímavé, že i na vrcholku Skalického kopce se od roku 1732 do 1772 sídlili poustevníci. O důvodech, proč se tito tři muži občas zdržovali na kopci, není nic známo. Přesto bylo něco z jejich života zaznamenáno, a nyní bychom to chtěli zveřejnit:
„Jako první poustevník žil na Skalickém kopci fráter Anton Schneider, vzdálený příbuzný Ludwiga Zinke ze Skalice č. 108 (1945: Hackel), naproti obecnímu úřadu. Zřídil roku 1731 se světským a církevním souhlasem na kopci poustevnu, v níž žil skoro 26 let. Na kopci vytesal velký dřevěný kříž, postavil ho a každý pátek na něm zavěsil lucernu, která svítila celou noc. Stranou od kříže umístil dvě kamenné figury, Johanna a Marii. Okrasné keře, jako šeřík, ale i květiny, např. lilie a orlíček, které vysadil, jsou vidět pod vrcholkem ještě dnes.
Schneider chtěl uskutečnit plán obchodníka se sklem Johanna Georga Trauschke, který chtěl zřídit křížovou cestu od vnější kostelní brány až k vrcholku kopce. Jelikož však Trauschke nedostal úřední povolení, a svůj úmysl nemohl uskutečnit, byli oba zklamaní. Trauschke se přestěhoval do Jablonného, kde zřídil nemocnici a ve městě učinil mnoho dobrého. Byl pohřben v kryptě tamějšího kostela.
Anton Schneider, který se narodil ve Sloupu, zůstal na Skalickém kopci. Zemřel 20. května 1758 ve věku 63 let, poté co při práci na dřevěné soše spolkl hřebík, který držel v ústech.
Antonia Netschada, rozená Zinke, píše ve své kronice, že Schneider byl „dítě z vesnice, bratranec mojí babičky z čísla 108“ a maloval také svaté obrázky.
Ve skalické farní knize, kterou dal farář Rathausky k dispozici, se píše:
„V roce 1732 byla se souhlasem světských i církevních vrchností postavena na tak zvaném „českém vrchu“ poustevna, kterou si ctěný fráter Anton Schneider, narozený ve Sloupu, na vlastní náklady postavil a obydlel, jinak však nedostává ani od vrchnosti ani od obce nic určitého, nýbrž žije z vlastních zdrojů a z toho, co mu soucitní křesťané nabídnou. Tento fráter Anton má skutečně papežskou plnou moc a svolení z Říma, zřídit křížovou cestu na kopec, jelikož taková byla zřízena i v Lípě v klášteře a vyvolala mnoho potíží, tudíž se nic nedělalo a pravděpodobně i z toho nic nebylo, i když se nabídlo mnoho dobrodinců a podepsali se jmenovitě a přispěli by nemalým obnosem. Nahoře na kopci, v blízkosti poustevny, je postaven velký dřevěný krucifix, na němž je v pátek zavěšena svítící lucerna a její světlo je vidět již z dálky. Po stranách jsou dvě sochy – Johannes a Maria, vytesané z kamene v lidské velikosti, zároveň je tu pěkná zahrádka, v níž jsou různé květiny:
V roce 1760 obydlel poustevnu na Skalickém kopci Samuel Görner, syn z rodiny optiků ve Cvikově. Byl zahradníkem, výrobce brýlí a dalekohledů. Dříve žil jako poustevník v Samuelově jeskyni u Sloupu, která je pojmenovaná po něm. Podle Richtera přesídlil v roce 1718 po smrti frátera Jakoba Porowansky na Sloupský hrad. Podle Röslera žil ale od roku 1735 do 1742 sloupském hradu. Protože byl hodně veliký, utekl v roce 1742 před Prusy. Žil nějakou dobu v Praze, vrátil se pak ale do Sloupu, kde nosil světské oblečení a vyráběl zápalná – konkávní zrcadla. Kolem roku 1756 se vydal na pouť do Říma a po svém návratu v roce 1760 osídlil Schneiderem na Skalickém kopci zbudovanou poustevnu. Později žil v poustevně na svatém kopečku u Příbrami. Tam došel svého osudu. V domnění, že se nějaký bohatý muž převlékl na poustevníka, byl jedné noci zavražděn.
Od roku 1772 do 1782 žil fráter Johann Wünsch ze Stružnice na Skalickém kopci jako poustevník. Byl příslušníkem řádu eremitů. Jako již jeho předchůdci, sestupoval každý den z kopce a sloužil mši. V pátek vyvěšovali poustevníci, jak již bylo řečeno, na dřevěný kříž lucernu, jejíž světlo bylo vidět daleko do okolí. Po zrušení poustevny v roce 1782 musel fráter Wünsch opustit Skalický kopec a bydlel pak ve Skalici č. 95 (1945: H. Kirschner). Zemřel dne 30. října 1791 ve věku 67 let na úplavici.
O Wünschovi existovala v archivu skalické fary listina, v níž se psalo:
“Já, fráter Johannes Wünsch, narozený ve Stružnici, jsem v osmadvaceti letech vstoupil do svatého řádu eremitů, složil jsem zkoušku dle třetího řádu svatého otce Fracisci Seraphici u velectěného otce kapucínu v Zákupech do rukou velectěného P. Capuciner Sanctus dne 19. listopadu 1752. Jsem bezprostředně podřízen svému velectěnému knězi a závisím na jeho libovůli, a sice, že kromě tohoto a velectěného biskupského konsistoria neuznávám žádného jiného pána. Bydlím na tzv. skalickém kopci, ležícím u vesnice Skalice (Langenau) a to z přízně a dobré vůle obce Skalice (protože jmenovaný kopec přísluší obci Skalice), ve zchátralém domečku pod číslem 320 (a) bez jakýchkoliv nároků. Dva dobří přátelé, kteří již zemřeli, jmenovitě Franz Schneider z č. 108 a Johann Georg Trauschke z č. 244. oba ze Skalice. mi zanechali 300 fl jako dar k mojí skromné obživy, a to uložené v Praze u Svatého Jiří na úroky. Měl jsem zdědit skromný stateček, ale předal jsem ho za 30 fl odstupného svému bratrovi. Pro obživu potřebuji přibližně 30 fl, musím tedy žít velmi střídmě a nuzně. Ve skalickém farním kostele vykonávám dle mého svědomí a vědomí služby v zákristii.
Skalice, dne 29. ledna 1772 fráter Johannes Wünsch

Na Skalickém kopci žili tedy následující poustevníci:
od roku 1731 do 1758 fráter Anton Schneider
od roku 1760 do ??? Samuel Görner
od roku 1772 do 1782 fráter Johann Wünsch
Poustevna nestála přímo na vrcholku kopce, ale poněkud níže, na volném místě směrem na východ, vedle skály.
V době půstu se poustevna na kopci stávala cílem kajícných hříšníků. Museli si jako pokání naložit na záda jeden z křížů uložených v kostele, a odnést ho k poustevně. Říkalo se jim nosiči křížů.
Podle kroniky paní Antonie Netschada byl jmenován ještě jeden poustevník, a to jménem Helzel ze Sloupu. Chybějí však letopočty, uvádějící dobu jeho pobytu. Právě jemu se připisuje zásluha o vysazení keřů a květin, zřízení dřevěného kříže na kopci a zajišťování mešních služeb v kostele. Ostatní to připisovali Schneiderovi. Helzel měl později bydlet u Emanuela Wenzela, poustevnického krejčího, v č. 30 ve Svobodné Vsi (naposledy tam bydlel Wenzel Keil).



Eingegeben: 8.10.2013