Janské Koupele (Bad Johannisbrunn) - Jánské Koupele

Přispěl: Marie Lárová

Janské Koupele - dříve zvané také „Melečské Lázně", „Jánské Lázně", „Jánský Pramen" nebo „Jánská Studánka", německý název „Bad Johannisbrunn". V 19. a 20. století patřily k nejznámějších lázeňským místům ve Slezsku. Lázně ležely jihozápadně od Opavy uprostřed krásných lesů. Svůj věhlas získaly díky kvalitní železité minerální vodě.
První zprávy o „znamenitých“ kyselkách jsou již z roku 1640, místní obyvatelé vodu používali jak k pití, tak k léčení. V Homannově Slezském atlasu, na mapě Vévodství Opavského z roku 1736, poblíž Starých  Těchanovic je zachycen symbol džbánku tj. místo výskytu minerálních vod.
Po roce 1755 byla minerální voda o řeky Moravice dovážena do melečského zámku, kde byla jedna místnost upravena k provádění koupelí.
V roce 1810 panství koupil Jan hrabě z Tenczina. V roce 1811 byly na místě postaveny první lázeňské budovy. Jan hrabě z Tenczina dal brzy po koupi panství vyčistit a upravit minerální pramen, který vyvěral na pravém břehu řeky  Moravice a byl pojmenován Janův pramen (Johannisquelle). Osada prvních lázeňských budov, které zde nechal záhy  postavit, byla také pojmenována po svém zakladateli: „Jánské Koupele" - „Bad Johannisbrunn". Ještě dlouho byla  však v běžném hovoru označována jako „Melečské lázně".
Roku 1897 bylo vykopáno zřídlo, nazvané dle paní Razumovské Pramen Marie (Mariaquelle). Dřevěnou stavbu nad pramenem z roku 1898 doplňovaly ozdobné vitráže, jež se do dnešních dnů nezachovaly. Razumovští toho roku také vystavěli řecký chrám nad pramenem Pavla. Ve stejné době byl vybudován nový lázeňský dům u silnice, kolonáda v lázeňském parku, vily Eliška, Růžena, Marie, Šupina a Lékařská. Další ubytovací kapacity vybudovali v Moravickém mlýně, kam také umístili hydroelektrárnu pro napájení lázní elektřinou. Poblíž mlýna vystavěli hospodářský grunt. Roku 1898 vzniká také vila Silesia. Okolí lázní bylo velice zvelebeno množstvím chodníků, promenád, laviček, altánů a vyhlídek. V pavilonu altánového typu naproti hlavní budově koncertovala dvakrát denně kapela. Spojení s Opavou a Vítkovem zajišťoval omnibus, navazující na určité vlakové spoje. Lázně fungovaly do roku 1940. Tehdy byly Razumovským sebrány Němci do nucené správy a Ondřej Razumovský přinucen vykonávat lesní práce. Nacističtí okupanti ČSR zde vytvořili výcvikové středisko Hitlerjugend a později zajatecký tábor pro spojenecké důstojníky.
Po roce 1945 byly lázně znárodněny. Nejprve z nich byla dětská ozdravovna, později zotavovna ROH Mír. Kvůli neúdržbě, pramenící z nepotřebnosti, byl kalem zanesen Janův pramen i Lesní pramen (Waldquelle). Lesní byl zavezen při úpravě hřiště. Využití lázní jako zotavovny skončilo se sezonou roku 1993. Lázně chátraly, až je roku 2003 koupila firma Baneba z Opavy, uvažující o jejich znovuzprovoznění. Sousto to však bylo tak veliké, že je nyní již vše zavřeno a víceméně udržováno tak, aby nespadlo.
zdroj: http://www.bruntal.net/2012030003-janske-koupele-kdysi-lazenska-perla-slezska


Vloženo: 31.1.2014