Růženec (Rosenkranz) - Historie

Přispěl: Milan Gruber Bouška

U staré kupecké cesty protínající hřeben Rychlebských hor v sedle mezi Borůvkovou horou a vrchem Javorník vznikla zřejmě někdy na počátku 17. století osada Růženec (Rosenkranz). Zprvu šlo jen několik usedlostí kolem formanské krčmy, jež nesla název U růžového věnce. Ta poskytovala možnost přístřeší i pocestným na cestě ze Slezska do Kladska při poutích ke kladskému mariánskému obrazu a pravděpodobně podle ní dostala osada své jméno. Do života Růžence v 18. století zasáhly války mezi rakouskou císařovnou Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II.. Císařovna během nich ztratila 9/10 Slezska a z osady se stala nejzápadnější výspa habsburské monarchie v tzv. Rakouském Slezsku. Podle ústní tradice navštívil na konci 18. století Růženec císař Josef II. a básník Johann Wolfgang Goethe. Počet domů se na počátku 19. století zvýšil na deset a tehdy také byla v osadě postavena kaplička svatého Antonína Paduánského. V roce 1836 měl Růženec již 11 domů a 63 obyvatel. Zatímco počet domů v dalších letech stoupl na 12, počet obyvatel postupně klesal a na počátku 20. století činil jen necelých pět desítek. Obyvatelé Růžence nacházeli obživu vedle zemědělství i jako zedníci a dělníci v nedalekém městečku Reichensteinu (dnes Złoty Stok). Sezónní přivýdělek jim nabízela i práce v lesích a v jednom z domů v Růženci byla zřízena fořtovna. Právě dům místního revírníka zůstal z celé osady jako jediný dochovaný do dnešních dnů. Proslulý hostinec se v časech rakouského císaře Františka Josefa nazýval Müllers Gasthaus a patřil k oblíbeným výletním místům. Rozpad habsburské monarchie a vznik Československa přivedl po roce 1918 do Růžence finanční stráž. Její dva příslušníci z jednotky v Bílé Vodě pravidelně sloužili ve zdejším inspektorátu finanční stráže při cestě mířící z Bílé Vody do Schönau (dnes Orlowiec) a dále do Landeku či Kladska. Na turistický ruch to ale až do roku 1933 nemělo vážnější vliv a dle vzpomínek pamětníků do malebného kraje přicházelo značné množství návštěvníků pocházejících hlavně ze sousedního Německa. Nástup nacistů k moci ale znamenal konec idylických poměrů, neboť jednotky SA obsadily přístupy k hranici na německé straně a turistický ruch postupně ustrnul. Pohnuté zářijové události roku 1938 znamenaly připojení Sudet k Německu a Růženec tímto krokem ztratil svou pohraniční polohu. Tisíciletá Velkoněmecká říše však vzala po šesti letech druhé světové války za své a příchod Rudé armády v roce 1945 spojený s nesmyslným poničením kaple svatého Antonína opilými sovětskými vojáky jako by předznamenal tragický osud osady. Místní obyvatelé až na rodinu Fischerových byli po obnovení Československa vysídleni do Německa a Růženec již nebyl v poválečných letech obydlen. Fischerovi museli v roce 1949 odejít do Bílé Vody a kromě fořtovny byly v následujících letech všechny domy srovnány se zemí. Zničení neušel ani kostelíček svatého Antonína, který byl z popudu MNV v Bílé Vodě zbourán již na počátku 50. let, protože místní komunisté nechtěli, aby se k němu konaly tradiční každoroční poutě, vždy na 13. června, na svátek patrona kostela. Divoká příroda dnes již zakryla místa, kde stávala celnice i stavení rodin Neugebauerů, Herzigů, Schwabů, Sauerů a Fischerů. Nestojí již ani proslulá krčma, která více než tři století poskytovala ochranu poutníkům. Zůstala zde stát pouze lípa, pod níž kdysi odpočívali vznešení i prostí poutníci. V dnešních dnech tak už jen mohutný strom střeží zakletý spánek bývalé osady.
zdroj: http://www.zanikleobcejesenicka.cz

Vloženo: 8.2.2015