Praha - Smíchov (staré nádraží) (Praha - Smíchov (staré nádraží)) - Nádraží Smíchov

Přispěl: Jan Tomášek

Při projektování železnice z Plzně do Prahy bylo nutné vyřešit otázku, jak bude tato trať zaústěna do Prahy. Původní návrh byl zavést trať z Plzně do nádraží státní dráhy (dnešního Masarykova). K tomu ale nedošlo, a tak bylo výchozí nádraží České západní dráhy postaveno na Smíchově.

Nádražní budova se začala stavět až v únoru 1862, při zahájení provozu ještě nebyla dokončena. Cestující jedoucí od Plzně směrem na Olomouc museli použít dostavníku, náklady bylo třeba převážet povozy.

Příslušníci té více pamatující generace si snad rádi vzpomenou na asanaci starého nádraží PRAHA SMÍCHOV, která byla realizována přesně před padesáti lety. Tato – po Masarykově nádraží druhá nejstarší pražská železniční stanice, neslynula nějakou mimořádnou architektonickou krásou. Dokumentovala však svojí prostorovou dispozicí požadavky, kladené na velké nádraží poloviny devatenáctého století. Těmi bylo především důsledné oddělení vlaků odjezdových od příjezdových. Dnes něco nepochopitelného, mělo však ve své době vysvětlení v tehdy panujících praktikách odbavování a hlavně kontroly cestujících.

Právě tady leží základ smíchovského „dualismu“. Ano, původní smíchovské nádraží – opět shodně s dnešním Masarykovým nádražím - se sestávalo ze dvou oddělených budov. Mohutnější, vysunutá k západu, obdélníková hmota se dvěma dvoupatrovými věžovými stavbami na koncích, sloužila jako budova odjezdová. Proto bychom tu nalezli poměrně rozlehlou dvoranu, kterou se vstupovalo na peron krytý přístřeškem. Příjezdová budova, situovaná blíže k Praze, poskytovala cestujícím krytý peron po celé délce. Podlouhle tvarovanou stavbu doplňovala věž s hodinami.

Tohle všechno na Smíchově sloužilo od roku 1862 pod názvem PRAHA (ČESKÁ ZÁPADNÍ DRÁHA). To byl oficiální název nádraží, doplněný pochopitelně německou verzí Prag B.W.B. Až s rokem 1895 přichází označení SMÍCHOV, v roce 1909 změněné na Smíchov Státní nádraží. Od roku 1920 pak sídlí Smíchov v titulu nepřetržitě, doplněný v roce 1941 nezbytnou Prahou.

Na Smíchově poblíž nádraží České západní dráhy byla později postavena dlaší nádraží: Buštěhradské dráhy, která sem zaústila dráhu z Hostivic, nádraží Pražsko-duchcovské dráhy, která postavila trať od Rudné a nádraží pražské spojovací dráhy. Tak vznikl složitý komplex nádraží. O jeho přestavbu se snažilo rakouské ministerstvo obchodu již od roku 1873.

Spolupráce mezi těmito firmami nebyla asi valná, nádraží byla od sebe dokonce oddělena plotem, takže se nelze divit že vlaky každé společnosti zajížděli pouze do jejího nádraží. Dnes máme sice jediné nádraží, nicméně jeho kolejová síť je v zásadě stejná;a proto z těch kolejí, u kterých jsou běžná nástupiště, nelze vyjet na hostivickou trať. Proto nejdříve vycouváme z nádraží směrem k Vyšehradu, přejedeme přes mosty nad Nádražní třídou a Strakonickou, abychom se poté vydali opačným směrem kolem různých skladišť, ramp a dalšího nepořádku do zastávky "Praha-Smíchov severní nástupiště". Jsme ale stále na smíchovském nádraží. V této "zastávce", kde se ani neprodávají jízdenky, zastavují i některé rychlíky jedoucí od Kladna na hlavní nádraží. Pěšky se sem dostaneme z Nádražní třídy asi v polovině cesty mezi  autobusovým nádražím Na Knížecí a staniční udovou smíchovského nádraží.

Dne 15.5.1928 byl zahájen elektrický provoz v úseku Hlavní nádraží - Smíchov, na Smíchově se přepřahalo.
K rekonstrukci došlo až v padesátých letech, kdy došlo k odstřelu staničních budov bývalé České západní dráhy, peronizaci, výstavbě společného nádraží pro tratě od Berouna, hlavního nádraží a Rudné. Nová staniční budova ve stylu socialistického realismu byla předána do užívání ruku 1954.

(zdroj: internet - konkrétní autor neznám)


Vloženo: 19.10.2016