Skalní sušárny (Skalní sušárny) - Sušárny ovoce

Přispěl: Vladimír Kraus

V oblastech pískovcových skal bylo běžné pěstování ovoce (i chmele) zejména v místech, kde již údolí nešla obdělávat, tj. v jejich závěrečných partiích.
Není problém v takovýchto lokalitách dodnes najít zplanělé ovocné stromy.
Sušárna patřila k hospodářství stejně, jako např. stodola nebo chlév. Vzhledem k tomu, že se v nich topilo, budovaly se často i mimo obec, někdy dost daleko, a to ve skalách, kde by případný požár neohrozil vlastní hospodářství majitele.
U jedné obce bývá mnohdy i několik sušáren.
Samozřejmně, kde nebyly skály, stavěly se sušárny jako malé domky, poslední zachovalou v Českém Středohoří najdeme ve skanzenu v Zubrnici.
Pamětníci si možná vzpomenou na tzv. perníkovou chaloupku u Píčova statku nedaleko Drábských světniček, což byla také sušárna ovoce.
Sušené ovoce byl žádaný produkt, jak na trzích př. v Praze či Litoměřicích, ale vozilo se i po Labi do Hamburku, kde na zámořských lodích představovalo jediný zdroj vitaminu C pro jejich statečné posádky.
Sušárna je obvykle typická zářezy pro tyče či police na bočních stěnách, na tyto se ukládaly lísy či bedny s ovocem.
V době okolo 1. světové války tento druh konzervace pomalu mizel a přecházelo se technologii zavařování. poslední sušárny skončily snad až po r. 1945.

Vloženo: 30.3.2017