Skalní sušárny (Skalní sušárny) - Sušárny ovoce

Beigetragen: Vladimír Kraus

V oblastech pískovcových skal bylo bìžné pìstování ovoce (i chmele) zejména v místech, kde již údolí nešla obdìlávat, tj. v jejich závìreèných partiích.
Není problém v takovýchto lokalitách dodnes najít zplanìlé ovocné stromy.
Sušárna patøila k hospodáøství stejnì, jako napø. stodola nebo chlév. Vzhledem k tomu, že se v nich topilo, budovaly se èastio i mimo obec, nìkdy dost daleko, a to ve skalách, kde by pøípadný požár neohrozil vlastní hospodáøství majitele.
U jedné obce bývá mnohdy i nìkolik sušáren.
Samozøejmnì, kde nebyly skály, stavìly se sušárny jako malé domky, poslední zachovalou v Èeském Støedohoøí najdeme ve skanzenu v Zubrnici.
Pamìtníci si možná vzpomenou na tzv. perníkovou chaloupku u Píèova statku nedaleko Drábských svìtnièek, což byla také sušárna ovoce
Sušené ovoce byl žádaný produkt, jak na trzích pø. v Praze èi Litomìøicích, ale vozilo se i po Labi do Hamburku, kde na zámoøských lodích pøedstavovalo jediný zdroj vitaminu C pro jejich stateèné posádky.
Sušárna je obvykle typická záøezy pro tyèe èi police na boèních stìnách, na tyto se ukládaly lísy èi bedny s ovocem.
V dobì okolo 1. svìtové války tento druh konzervace pomalu mizel a pøecházelo se technologii zavaøování.

Eingegeben: 30.3.2017