Vrskmaň nádraží (Wurzmes Bahnhof) - Když devastace tak pořádná

Přispěl: Jiří Hemmer

Žádná česká oblast nebyla tak postižena v důsledku povrchové těžby uhlí jako právě Mostecko. Z původních malých a udržitelných dolů, které do obcí
a krajiny nezasahovaly se zásluhou KSČ stala naprostá poušť. Než se tak stalo došlo k mnoha historickým zvratům, přičemž nejhorší rána kraj postihla
s nuceným odchodem sudetských Němců a následným uchopením moci komunisty.
S otevřením trati Ústecko - Teplické do Chomutova bylo postaveno nádraží v poměrně malé Vrskmani a od roku 1870 měla tak obec spojení se světem.
K dalšímu rozšíření nádraží došlo v roce 1887 v souvislosti s výstavbou železnice do Počerad. Tato trať obsluhovala několik vleček do malých dolů
a také cukrovar v Havrani. K zastavení provozu došlo v 60 letech s neustále se rozrůstající těžbou.
Na Vrskmaňské nádraží zastavení provozu do Počerad vliv nemělo, pouze už odsud nejezdily vlaky k trati ze Žatce do Obrnic.
Zastavení provozu na původním tělese ATE v roce 1984 a vybudování přeložky, obec zcela odstavilo od železnice. Po revoluci v roce 1989 stále existovala
možnost obnovit trať v původním koridoru z Chomutova přes Otvice do Vrskmaně a odsud na bývalé Pohlody / Pahlet / s nutností rekultivovat pouze
malou část vydolovaného území. SŽ aniž by se znovu obnovením provozu zabývala, odprodala bývalý koridor obci Otvice, která na něm vede cyklistickou
stezku. Budovy byly demolovány a dvě obce, které nějak přežily jsou od železnice odstaveny. Stát se k nijak k rekultivaci krajiny nemá, v první řadě šlo
pouze o stanovení těžebních limitů, nyní je naprosto jasné, že těžba skončí. Území bude nejspíš zatopeno v lepším případě dojde alespoň k částečné
nápravě s úpravou toku Bíliny v horizontu sta let. Vysídlené obce se do krajiny nevrátí a v lepším případě bude na jejich umístění upozorňovat cedulka,
jak to vidíme u Ústí nad Labem. Zahrada Čech už z mrtvých nevstane. Důsledky kolektivního myšlení a vědomí, které se ani po 30 letech od revoluce příliš nezměnilo
a které zřejmě vidí šťastné zítřky v demolicích budov z období Rakouska společně s likvidací ekonomických zájmů železnice, má zpětnou vazbu na kvalitu
života. Velmi nevybíravá demolice obcí a samotného města Mostu, ve své době tak vítaná jako přínos k zářivé budoucnosti, přinesla pouze sociální problémy,
skutečnou kvalitu života odsunula a přeměnila na dlouhou dobu pouhého přežívání v podmínkách panelákové zástavby ve zničené krajině.



Vloženo: 20.12.2020