PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Lísková (Haselbach) - Vladimír Prokop - Lísková In: Svatava: Z historie význačné hornické a průmyslové obce, s. 168-172.

Přispěl: Mikuláš Zvánovec

Po zanilé obci Lísková, německy Haselbach, která se rozkládala na návrší při levém břehu řeky Ohře, v těsném sousedství Sokolova, nezůstala ani památka. Katastr Lískové byl změněn dolovou činností a následnou rekultivací tak důkladně, že jen staří pamětníci si mohou vybavit jeho původní tvář. A musí to být skuteční pamětníci, protože zánik vesnice probíhal již na přelomu čtyřicátých a padesátých let, tedy před půl stoletím.
Jako orientační východisko našeho popisu dobře poslouží i dnes neexistující lávka přes řeku Ohři na úrovni současného Domova - penzionu pro důchodce, nedaleko kapucínského kláštera. Takzvaná krejcarová lávka byla v těchto místech vybudována již v roce 1893. Dospělí museli tenkrát za přechod platit a jen děti byly od mýtného osvobozeny.
Od krejcarové lávky asi v půlkilometrové vzdálenosti severosevero-západním směrem ještě před soutokem Svatavy s Ohří, stával starobylý hostinec Aussenhof, tedy Vnější dvůr. Tento, původně panský dvůr, je v pramenech uváděn jako "Maierhof Aussen" roku 1553, ale to nevylučuje jeho větší stáří. Aussenhof je také výslovně zaznamenán ve výčtu zkonfiskovaného šlikovského majetku po porážce českých stavů na Bílé hoře v roce 1620. Poloha mimo městské hradby přímo vybízela útočníky k loupežím a drancování. Vnější dvůr je v německých vlastivědách z přelomu století zahrnován do katastru Lískové. Od lávky asi kilometr západním směrem se rozkládala za železniční tratí vesnice Lísková. Jejího severního okraje se dotýkala stará poštovní silnice z Německa do Čech, která vedla v našem okrese od Chlumu svaté Máří přes Lískovou a kopec Hammel dolů do Svatavy. Nepatrný úsek původní poštovní silnice lze ve Svatavě nalézt i dnes, ale budova pošty nenávratně zmizela v roce 1987, kdy byla ne dost úváženě stržena.
Původní ves Lísková (Haselbach) vyrůstala jako skupina německých kolonizačních zemědělských dvorců a chalup v blízkosti potůčku, který ji dal nejspíše i jméno. První záznam z roku 1454 hovoří o osadě Haselbach. Název tedy lze volně přeložit jako ves u potoka s lískovými keři. Tento tvar procházel různými obměnami, v českém praměni z roku 1553 se připomíná např. "ves holzbach" a v podstatě se udržel až do léta roku 1947, kdy byl Haselbach přejmenován na Lískovou.
Lísková se až do konce 18. stol. výrazněji neměnila. Rozvoj vesnice je spjat teprve s uhelným dolováním v 19. století. Tehdy v jejím okolí postupně vyrostlo několik skupinek hornických domků a vytvořily se tak místní části, které podstatně přispěly ke změnám charakteru kdysi zemědělské vesnice. Na kopci, při silnici do svatavy, vznikla místní část Hammel. Dělnická kolnie "Am Berge" (Češi ji říkali "Na Berku"), která směrem k Citicím poskytovala bydlení dělníkům a horníkům Fischerova dolu (Fischerzeche) v Citicích. Další místní částí se stal Hannemann, původně zalesněný vrch jihozápadně od vlastní vesnice, k němuž se vztahovaly nejstarší zprávy o výskytu uhlí v této oblasti. K Lískové se konečně počítalo i velké seřazovací nádraží na trati Sokolov - Citice, u něhož se vléval vesnicí protékající potok do řeky Ohře.
Nejtypičtější součástí lískovského panoramatu se stal počínaje rokem 1886 rozsáhlý hlubinný důl Anežka. Stával severně od obce na Lískovském kopci a jeho tři těžební věže a komín byly vidět téměř z celého sokolovského údolí. Po všeobecné charakteristice lískovské krajiny z doby okolo roku 1945, kterou dokreslí několik ilustrací dle pohlednice za čtyřicátých let, se vrátíme k samým počátkům vesnice.
Lísková vznikala jako německá kolonizační osada jistě dávno před první písemnou zprávou o existenci. Patřila k falknovskému panství a jako vlastnictví falknovského Wolfa Šlika je zapsána ve šlikovském urbáři z roku 1525. Tehdy to byla středně velká ves s deseti zemědělskými usedlostmi. Urbář uchovává jména jednotlivých hospodářů i velikosti jejich usedlostí. Na celém dvoře hospodařil jakýsi Pleull. Tříčtvrteční dvory drželi Gluer, Track a Christel Vischer. Pieber, Glaz a Heinll měli dvory poloviční. Tři zbývající hospodářství byly takzvané herberky, v podstatě chudé chalupy poddaných Eisnera, Pechera a Toschela.
Po osudové porážce na Bílé hoře v roce 1620 musel pán falknovského panství Jan Albín Šlik uprchnout ze země. Nár kraj se stal místem tuhých bojů mezi protestanty a císařskými, na něž doplatily i vesnice a dvory v okolí Falknova. Zde se také hovoří o prvním vydrancování a zpustošení Vnějšího dvora - Aussenhofu, které jistě postihlo i Lískovou. Obdobně tomu byli i v květnu 1632, kdy byl v bojích mezi saskými protestanty a císařskou armádou vypálen Falknov.
Falknovské panství, k němuž Lískova patřila, mělo od pobělohorských konfiskací nového pána, katolický rod Nosticů. Není bez zajímavosti, že se zpustošené vesnice v bezprostředním okolí města vrátily k životu poměrně rychle. V Berní rule z roku 1654 se Lísková ocitla s částí falknovského panství v Plzeňském kraji.
Z thedejších záznamů vyplývá, že ve vsi bylo šest statků, spíše však statečků, jejichž hospodáři byli počítáni za sedláky. Sále jsou zasáni čtyři chalupníci a sodídlení vesnice doplňují dva zahradníci bez jakýchkoliv pozemků. Ve vesnici nebylo žádné pusté stavení.
Největšího sedláka zde reprezentoval Michael Schömer, který měl 28 strychů polí, 5 potahů, choval 8 kusů hovězího dobytka, 5 ovcí a 3 prasata. Podle velikosti hospodářství za ním následovali sedláci Hans Praun a Valtin Lessel, kteří hospodařili na jednom statku společně, dále potom Georg Schömer, Christof Harbauer, Georg Fritsch a Mates Radler s Martinem Kolbem, kteří také hospodařili spolu.
Jako chalupníci jsou uváděni Georg Gerss, MAtes Rädl, Hans Arnold a Jacob Harbauer. Lískovští zahradníci se jmenovali Thomas Mertl a Hans Friederich.
Vesničané chovali dohraomdy 28 potahů, 96 kusů hovězího dobytka, 27 ovcí a 12 prasat. Porovnáme-li jména hospodářů z Berní ruly se jmény hospodářů ve šlikovském urbáři, zjistíme, že se žádné z nich neobjevuje v obou seznamech.
Panský Vnější dvůr - Aussenhof byl zřejmě také brzy obnoven a dle seznamů dle víry v něm žilo 14 lidí poddaných a jeden člověk svobodný. Berní rula připomíná ve Vnějším dvoře i ovčáckého mistra Oehma. Stará panská ovčárna v Lískové je uváděna topografem Sommerem ještě v polovině minulého století.
Od konce 17. století se všude v okolí stále více prosazuje pěstování chmele a rozsáhlé chmelnice se potom v 18. století staly jedním z nejtypičtějších znaků falknovské kotliny.
V polovině 18. století byl pořizován další soupis poddaných, známý pod jménem Tereziánský katastr. Počet poddanských usedlostí se ve srování s Berní rulou změnil jen nepatrně. I Tereziánský katastr uvádí v Lískové šest sedláků a sedm menších hospodářů a dále zapisuje ještě tři domky bez polností. V poznámkách je uvedeno, že poddaní mají chmelnice, případné přebytky obilí prodávají do Falknova a nemajetní se živí nádenickou prací ve městě.
V roce 1785 vyšel II. díly významné Topografie Jaroslava Schallera. Autor, učený piarista a dlouholetý vychovatel synů v hraběcí rodině Nosticů, náš kraj ze svých pobytů na falknovském zámku dobře znal, a proto věnoval některým vesnicím větší pozornost. U Lískové zaznamenal, že patří k panství Falknov, má 19 popisných čísel a nedaleko leží panský dvůr Aussenhof. Dále se Schaller zmiňuje o blízkém vrchu Hannemann, který je téměř celý porostlý lesem Lost, u Sommera je v roce 1847 tento les pojmenován Looswalde. Na tomto vrchu bylo prý kdysi nalezeno zlato a později tu byla odkryta bohatá uhelná ložiska. Pro velké množství vod však musely být kutací práce zastaveny.
Před polovinou 19. století se však již uhlí v okolí vesnice prokazatelně dobývalo. Montánní příručka z roku 1848 u Lískové výslovně uvádí uhelný důl Lorenz, patřící Christianu Friedrichu Fikenscherovi z Redwitz v Bavorsku (později Marktredwitz) a důl Marie a Antonín, jehož majiteli byli Franz Steidl a Ignác Schug. Dle německých pramenů existovaly v okolí vesnice i vrchnostenské uhelné doly, které patřily hraběti Ervínu Nosticovi Rineckovi, jeden z nich se jmenoval Ervín po majiteli.
Dolová a průmyslová činnost v okolí Lískové výrazně přispěla k růstu vesnice. Topograf Sommer (1847) registruje v Lískové již třicet domů a 218 obyvatel. První zmínky o počátcích školního vzdělávání v Lískové se dle německých vlastivěd vztahují již k roku 1820, kdy docházely lískovské děti do farní školy v Lomnici. V roce 1829, asi jen v zimních měsících, byla už "vandrovní škola" přímo ve vesnici. Následujícího roku byl přeměněn ve třídu jakýsi místní lokál. V roce 1859 byla postavena v Lískové malá škola, ale až do roku 1873 byla pouhou expoziturou, nejspíše lomnické školy.
Situace se zásadně změnila až v roce 1873, kdy se stala lískovská škola samostatnou jednotřídkou. V roce 1892 se škola rozrostla na dvojtřídku. Toho roku bylo také ve vsi postaveno odpovídající školní stavení, které sloužilo školským účelům až do zániku vesnice.
Po zrušení poddanství v roce 1848 se začaly utvářet samosprávné politické obce. Lísková však byla mezi léty 1850-1877 pouze osadou Svatavy a teprve porom se stala sídlem samostatného obecního úřadu. Dle vzpomínek některých pamětníků bývala na pbecním úřadě malá věžička. Rozmach Lískové bezprostředně souvisí s několikrát zmiňovanou důlní činností.
Nejtypičtějším dolem v okolí Lískové se stala Anežka, situovaná na kopci severně od vesnice. Počátky tohoto starobylého důlního díla jsou možná spjaty ještě s dobou Johanna Antona Starcka, ale moderní důl byl na Lískovském kopci otevřen až v roce 1886. Z hlubinného dolu, hlubokého nejprve 86 metrů, později 136 mětrů, se uhlí dopravovalo lenovkou na třídírnu Anežka v Davidově.
Před koncem 19. století měla Lísková díky důlní činnsoti 48 obytných domů a 577 obyvatel. Mezi nimi již byl i jistý počet Čechů, kteří v obci postupně vytvořili menšinu s vlastním svébytným životem. Malá německá vlastivěda, která zachycuje stav okolo roku 1910, už uvádí v Lískové 55 obytných domů a 768 obyvatel, z toho 63 Čechů. Většinu obyvatelstva tvořili horníci a dělníci zatím, co zemědělství poskytovalo obživu pouze několika větším pozemkovým vlastníkům, sedlákům.
Dle výsledků sčítání obyvatelstva z roku 1921 žilo v boci 753 Němců, 118 Čechů a jeden Rusín. I navzdori krizi ves ještě dále rostla a dle údajů z října 1936 měla Lísková 75 domů, 933 obyvatel, mezi nimi 139 Čechů a katastr vesnice přestavoval plochu 442 hektarů vesměs poddolované a značně znehodnocené půdy.
V tragickém osmatřicátém roce naprostá většina místních Čechů Haselbach opustila a po zabrání pohraničí se ves plně podřídila novému pořádku.
V době války bylo v Lískové umístěno pracovní komando 7151 XIII.B, tvořené 25-40 sovětskými zajatci. Ti pracovali na dole Anežka. Na dole Felicián pracovala část rovněž sovětských zajatců z pracovních komand z Bukovan. Životní a pracovní podmínky těchto zajatců byly stejně jako ve většině ostatních míst hrozné, ale konkrétnější údaje chybí.
Válka skončila pro Lískovou 7. května 1945, kdy byla vesnice společně s okresním městem a vesnicemi osvobozena americkou armádou.
Poválečný vývoj Lískové zachycují záznamy obecní kroniky, která je od strany 53 vedena česky. České zápisy pořídila učitelka Anna Frantlová, která byla ustanovena 1. září 1947 řídící učitelkou lískovské školy. Do té doéby tam působil Ctislav Podzimek. České obecná škola však byla v Haselbachu otevřena již 1. září 1945. Z vyučujících kronika připomíná R. Synkovou, která sem docházela ze Sokolova, a dále učitele Jiřího Kšandu, který tu krátce po válce také nějakou dobu působil
Již pár týdný po skončení války se do vesnice vrátila část českých předválečných starousedlíků, především horníků. Mezi prvními byl Jan Petřík, který převzal 22. června 1945 jako předseda místní správní komise správu obce. Jeho náměstkem se stal Václav Tříska, dělník ze Svatavy. Šestičlennou správní komisi doplňovali čytři němečtí antifašisté. Jednatelem byl Adam Böhm, pokladníkem Josef Schilpach, zásobování obce měl na starosti August Krugler a horník Josef Entler byl přísedícím komise. Národnostní složení MSK, která řídila obec v nejkritičtějším období prvních poválečných měsíců dokazuje, že zneužívání principu kolektivní viny nebylo tehdy obecným pravidlem. Obdobně například převzali správu obce do svých rukou němečtí antifašisté, vězňové nacistických koncentráků, i v sousední Svatavě.
Místní správní komise byla postupně doplňována o nově příchozí Čechy a po volbách převzal její úlohu místní národní výbor, složený z osmi komunistů a sedmi sociálních demokratů, jiné politické strany nebyly v boci zastoupeny. Noví čeští osadníci Haselbachu přicházeli ponejvíce z okolí Kladna.
Haselbach měl po válce asi 700 obyvatel, k jejichž zásobování mělo sloužit pět místních hospodářskcýh usedlostí a dále Vnější dvůr - Aussenhof. Tento dvůr po znárodnění převzaly doly. Ostatní zemědělská hospodářství během krátké doby zanikla, protože dobytek musel být na příkaz okresní správní komise odevzdán do velkostatku Haselbach.
Do katastru vesnice zasahovaly tři významné doly: Anežka, Felicián a Medard.
Již v červnu 1945 bylo zajištěno 18 místních Němců, kteří byli vyšetřováni Američany, neboť obec patřila do jejich okupačního psáma. První dosun pětadvaceti německých obyvatel byl realizován 1. července 1946. Ve dvou dalších fázích bylo odsunuto 100 Němců, takže z vesnice bylo vystěhováno celkem 125 původních obyvatel.
Noví osadníci se snažili co nejdříve obnovit normální vesnický společenský život. Již v roce 1946 založil v boci V. Jelínek TJ Sokol, ale po půl roce přešlo jeho členstvo do Svatavy, popř. do sousedního Falknova. Svoji činnost brzy zahájili místní hasiči. V prosinci 1946 bylo v Haselbachu uspořádáno ochotnické divadelní představení. V létě 1947 byl dosavadní Haselbach slavnostně přejmenován na Lískovou.
Již tehdy ale bylo o osudu vesnice rozhodnuto. V roce 1946 muselo být vystěhováno šestadvacet rodin z části Na Berku, protože poddolované domky hrozily zřícením. Novým útočištěm Lískováků se staly vesnice v okolí. S plánovaných přechodem na lomovou těžbu uhlí se naplniky i dny starobylého centra vesnice. 31. prosince 1948 ukončil svou činnost místní národní výbor, 31. března 1949 byla uzavřena lískovské škola, žáci přešli do Svatavy a téměř současně se začala vesnice bourat. V roce 1950 se stala zanikající vesnice částí obce Svatavy. V likvidační komisi zasedali J. Lesl, L. Gurin a St. Černý.
Na staletý dvorec Aussenhof nedaleko soutoku Svatavy s Ohří došlo ihned na počátku padesátých let. V kronice Svatavy se dočteme , že při jeho likvidaci byl objeven trám s vytesaným letopočtem 1614. Zároveňbylo nalezeno i několik starých stříbrných mincí. Jednalo se nejspíše o pozůstatek majetku, který byl ve dvoře ukrytý v nejistých dobách minulosti.
K 1. květnu 1958 došlo k velké organizační změně důlní činnosti. Povrchový lom Medard byl spojen s lomem Anežka a snově otevřeným lomem v Lipnici. Takto vzniklý komplex se dtal Dolem Pohraniční stráže. Tehdy již nebylo po staré Lískové ani památky.

Vloženo: 13.11.2021



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 97 do následujícího políčka:

   





VĂ­ce informacĂ­ ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist