Boskowitz (Boskovice - idovská čtvr) - Příběhy z ghetta: Ztracený architekt Ernst Wiesner
Beigetragen:
Jan TomáekPod tímto názvem uvedla Česká televize v loňském roce zdařilý dokumentární film, který byl natočen k 130. výročí narození této mimořádné tvůrčí osobnosti. Ernsta Wiesnera si připomínáme i letos, nebo 15. července uplynulo rovných 50 let od jeho úmrtí. Proč ztracený architekt? Svého času to tak skoro vypadalo, ale k tomu se dostaneme.
Podle návrhu Ernsta Wiesnera vznikla Zelená kola v Boskovicích
Podle návrhu Ernsta Wiesnera vznikla Zelená kola v Boskovicích FOTO: MUZEUM REGIONU BOSKOVICKA
Rodák ze slovenských Malacek přiel do Brna se svojí idovskou rodinou jako osmiletý chlapec a s tímto městem pak spojil nejlepí léta svého ivota. Po maturitě odeel do Vídně, kde po studiích na technice zamířil na Akademii výtvarných umění do Mistrovské koly architektury. Jeho velkým vzorem a později přítelem se stal světoznámý architekt Adolf Loos.
Po první světové válce a krátkém působení ve Vídni se vrátil do Brna a přiřadil se k moderním, zejména funkcionalistickým architektům, díky nim se Brno stalo dynamicky se rozvíjejícím městem evropského formátu. Ernst Wiesner k tomuto přispěl řadou svých projektů, z nich vybírám jen ty zásadní: Moravská zemská pojiovna, banka Union na Beethovenově ulici (v budově dnes sídlí brněnský rozhlas, na domě má Wiesner svou pamětní desku), brněnské krematorium, palác Morava v Divadelní ulici. Na náměstí Svobody realizoval společně s architektem Bedřichem Fuchsem budovu Moravské banky, dnes sídlo Komerční banky.
Kromě toho Wiesner navrhoval vily, činovní domy, interiéry. Orientoval se předevím na bohatou idovskou klientelu, pro ni vytvářel originální stavby plně odpovídající jejím nárokům na luxusní bydlení.
Taková byla vila v Pisárkách, kterou Wiesner v roce 1926 postavil pro Edwarda Münze, ředitele banky Union. Paní Grete Tugendhatová po jejím zhlédnutí dospěla k rozhodnutí, e zamýlenou výstavbou své rodinné vily pověří právě Ernsta Wiesnera, pokud zatím váhající Ludwig Mies van der Rohe zakázku odmítne. Kdo ví, jakou podobu by asi slavná vila Tugendhat měla ve Wiesnerově podání?
Münzova vila bohuel prola tolika radikálními zásahy, e dnes prakticky neexistuje. Zachována a v současnosti veřejnosti přístupná je dalí pisárecká vila, kterou Wiesner navrhl o něco později pro textilního továrníka Alfreda Stiassni a jeho enu Hermínu. Je nazývána také vládní vilou, nebo v jejích prostorách pobývala řada politických prominentů.
V soukromí byl Ernst Wiesner uzavřený, introvertní člověk, ijící jako starý mládenec stále v rodičovském domě, milující svou samotu a procházky se psem. Patrně na tomto stavu nehodlal nic měnit. Ale nakonec musel, nebo jej k tomu donutily okolnosti. A tak se tento plachý člověk na prahu padesátky odhodlává v březnu 1939 k emigraci, aby se ocitl v Anglii, v zemi, která jej sice přijala, ale její jazyk neovládal.
Wiesner je také autorem posledních úprav interiéru boskovické synagogy
Wiesner je také autorem posledních úprav interiéru boskovické synagogy
Zdá se to neuvěřitelné, ale Wiesnerovi se jeho restart podařil. Zcela jistě k tomu přispěl fakt, e za války se stal správcem budov, v nich sídlila československá exilová vláda, po válce pak pomáhal s jejich obnovou.
Překvapivě se počátkem 40. let oenil. Jeho enou se stala německá herečka, o ní víme jen to, e se jmenovala Eva Marie. V letech 1947 a 48 se pokusil obnovit svůj ivot v Brně, ale to ji bylo nemoné. Jeho celá rodina byla vyvraděna, dům s ateliérem zničen, idovská klientela zmizela.
Ernst Wiesner se vrací do Anglie a úspěně vyučuje na vysokých kolách nejdříve v Oxfordu, posléze v Liverpoolu, kde učiní dalí překvapivý krok, konvertuje ke katolické církvi. Snad k tomu přispělo přátelství s liverpoolským arcibiskupem, snad i vidina nových pracovních příleitostí, kterých se mu pak vskutku dostalo. Mimo jiné vybudoval soubor kol svatého Mikuláe v blízkosti liverpoolské katedrály. V roce 1954 dostal nejvyí britské vyznamenání titul Master of Architecture.
V Brně se mezitím kolem jména Ernst Wiesner rozhostilo ticho. Vekeré kontakty byly zpřetrhány, mnozí z jeho přátel se domnívali, e je ji mrtev, autorství nejlepího Wiesnerova díla brněnského krematoria bylo připisováno Bedřichu Fuchsovi. Zapomenutý, ztracený Ernst Wiesner. Znovu objeven byl v Brně v 60. letech zásluhou architekta Bedřicha Rozehnala. Tehdy obdrel pamětní medaili a čestný doktorát Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnení Masarykovy univerzity), uvaovalo se o spolupráci brněnské a liverpoolské univerzity. Srpnové události roku 1968 vechny tyto plány zhatily.
Ernst Wiesner zemřel v Liverpoolu 15. července 1971 krátce poté, co poádal svou enu, aby mu na klavír zahrála část Mozartova Rekviem. A tím vlastně příběh architekta Ernsta Wiesnera končí. Ale jak můe skončit, říkáte si zajisté, moji milí čtenáři, vdy postrádá jakoukoliv souvislost s Boskovicemi a Příběhy z ghetta. A přece tady je!
Svou nejviditelnějí stopu zanechal tento významný architekt v Boskovicích v podobě budovy, kterou známe úplně vichni někteří velmi důvěrně, nebo ji celých dlouhých devět let denně kromě víkendů navtěvovali. Nebudu vás napínat, společně s ing. Adolfem Liebscherem Ernst Wiesner v roce 1937 vyprojektoval návrh základní koly, která se nachází na náměstí 9. května a je známá jako kola Zelená. Kromě toho byl také autorem původního, nakonec nerealizovaného návrhu boskovického evangelického kostela.
A pro nae Příběhy z ghetta je Wiesner rovně důleitou osobou. V roce 1935 jej oslovil poslední boskovický rabín Isidor Reich a poádal jej o určité úpravy v interiéru boskovické synagogy maior. V publikaci Boskovická synagoga z roku 2016 nalézáme o tomto projektu poměrně stručnou informaci: Poslední úpravu interiéru synagogy navrhl významný brněnský architekt Arnot Wiesner při příleitosti instalace elektrického osvětlení v letech 1935/36. Lustry v hlavním sále doplnily reflektory na římse pod klenbou a nástěnná světla na západní galerii. Nově bylo upraveno pódium uprostřed hlavního sálu i stupně k svatostánku. Prostory sálu byly sceleny bílou výmalbou, jen na oblouku severní stěny a nad kříením galerií v severozápadním rohu byly odkryty a obnoveny původní malby.
V knize Jaroslava Bránského idé v Boskovicích se jetě dočteme, e stavební práce prováděla boskovická firma stavitele Fabiánka; obnovy hebrejských nápisů se ujal Aron Römer, mladý id, který přiel do Boskovic z Podkarpatské Rusi, aby se zde připravil na rabínskou dráhu. Ale nakonec se vyučil elektrikářem a emigroval do Palestiny. Roku 1992 navtívil Boskovice a Jaroslavu Bránskému vyprávěl o tehdejích úpravách synagogy, zejména o svém vlastním podílu na obnově hebrejských textů.
P.S. Ernst Wiesner se úzkostlivě vyhýbal jakékoliv publicitě a velmi nerad se fotil. Pro zhotovení brněnské pamětní mince vak byla potřebná jeho podobenka, a tak vznikla patrně jediná veřejně známá fotografie Ernsta Wiesnera, kterou jsme pouili také my a doplnili tak nai vzpomínku na tohoto významného architekta.
Helena Janíková
(přepis článku JT)
Eingegeben: 3.1.2022