PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Chebské nádraží (Chebské nádraží)

Popis: Dvacátá léta v Německu a protinacistický odboj (zatýkání na Chebsku)
Dvacátá léta v Německu a protinacistický odboj


Dvacátá léta v Německu bývají nazývaná zlatá, přesto, že hospodářská situace ve státě po Velké světové válce v ekonomice navíc bržděné vysokými válečnými reparacemi to určitě zlatá doba nebyla. Většina zaměstnanců neznala dovolenou - a roce 1924 nastala proslulá hyperinflace - kdy zaměstnanci dostávali plat i dvakrát deně - a okamžitě si odcházeli nakoupit potraviny. Na druhou stranu v tanečních sálech zářila světla ramp - o nočních podnicích ve vybraných městech nemluvě.

A jak byla vlastně občanská společnost rozložena politicky, v dobách, ještě než se k moci dostala nacistická strana. Zpětně - proti toku dějin je poměrně příznivě hodnocena strana "Centrum" - Deutsche Zentrumspartei nejstarší strana ještě z císařství - navzdory názvu se jednalo o konzervativní katolicky orientovanou stranu. Je jím ekvivalentem ve východních protestantských oblastech Němacka Německá národní lidová strana. Ne opačné levé čáti spektra byl nejvýznamnější stranou Sociální demokracie a do jisté míry i komunisté. Názorněji si lze situaci představit, třeba, že Kolín nad Rýnem na západě země byl baštou strany Centrum, Berlín zase Sociální demokracie a přístav Královec ve Východním Prusku ponejvíce zahrnoval příznivce národní lidové strany.

Do jisté míry tomuto rozložení odpovídala i situace v Československu - na pravici to Německá křesťansko-sociální strana lidová - za niž byl například jmenován ministrem Erwin Zajíček, na levici byla nejvýznamnější stranou sociální demokracie - a našly by se i další s strany.
Odstoupení československého pohraničí Německu přijala většina německého obyvatelstva s jásotem - nebo se tak alespoň tvářila - ale našlo se i nemálo jedinců v opozici, a do pohraničí kromě německé armády vstoupila i policie a začalo zatýkání nepohodlných jedinců z vlastních řad.

Protinacistický odboj na území ČSR

Leopold Grünwald, autor mnoha prací o dějinách Československa a odboji proti nacismu, uvádí, že po připojení Sudet k Německé říši uteklo několik desítek tisíc sudetoněmeckých antifašistů do neokupovaných částí ČSR, aby zde mohli pokračovat v odporu proti nacismu. Velká část z nich byla československými úřady vrácena zpět a vydána tak napospas nacistickým úřadům.

Podle zmiňovaného Leopolda Grünwalda existovalo v Sudetech 185 odbojových skupin. V městských centrech existovala hustší síť skupin. V okrese Karlovy Vary existovala organizace „Meerwald“ s 15-20 buňkami, v okrese Děčín-Podmokly a Teplice-Šanov pracovalo mnoho různých skupin různého zaměření. Mezi největší a nejúspěšnější patřila skupina „Waltro“, působící v severních Čechách. Starala se o zajaté vojáky Rudé armády a měla na svědomí mnohé sabotážní akce proti železničním tratím.

Protinacistický odboj ve vlastním Německu

Na pomyslné pravé části politického spektra jak lze předpokládat nejvýznamnějším centrem odporu proti nacismu německá generalita. Již v roce 1938 vojenské a civilní kruhy pod vedením generála Ludwiga Becka plánovaly odstranění vůdce a říšského kancléře. Odbojová protinacistická činnost občanů Německa hlásících se k některé z církví byla nepříliš výrazná a zůstala vyhrazena jen několika odvážným jedincům, kteří pracovali buď samostatně, nebo se stali součástí nějakého tajného spolku, jako byl např. Kreisavský kroužek nebo protestanská skupina Bílá růže. Přesto se velmi odvážných jedinců našlo nemálo - za všechny možno zmínit třeba münsterský biskupa Galén, tedy jmenovce doktora Galéna z Bílé nemoci. Rovněž je záhodno připomenout iniciativu Svatého stolce proti nucené vybraných skupin obyvatel v Německu.

A pak zde bylo pochopitelně levá část politického spektra. Ponejvýše se jednalo o distribuci letáků či knih - a našly se i více organizované odbojové aktivity. Například u sociálních demokratů (skupina Nový počátek, Markwitzova skupina, Rudý úderný oddíl) a komunistů (Saefkow-Jacobova skupina, Rudá kapela či atentát Georga Elsera). Do roku 1937 bylo za „velezrádné delikty politické povahy“ souzeno v Německu 17 168 osob.

A pak zde byla samozřejmě mládež, kterou by bylo lze zařadit spíše k liberálnímu politickému středu - nebo levici. A to mládež jak v řadách studentstva - mezi dělnictvem.

A jak vypadala situace po válce...

Německo bylo rozděleno na čtyři okupační zóny. Co se týče Československa většina německého obyvatelstva byla vysídlena. Není bez zajímavosti - že sympatizanti sociální demokracie - mimochodem s představiteli sociální demokracie diskutoval i Edward Beneš v Londýně (i když k nijak zásadní shodě se nedospělo) - tak většina sympatizantů při poválečném odchodu do Německa dávala přednost východní zóně.

(zdroj: většinou internet, částečně jiné zdroje)

Datum:

Autor: JT (koláž na podkladě dobových snímků)
Přispěl: Jan Tomášek



Vloženo: 5.7.2020








VĂ­ce informacĂ­ ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist