Drosau-Synagoge (Strážov-synagoga) - Židovské osídlení ve Strážovì a zdejší synagoga

Beigetragen: Pavel Frýda

Židovská obec v pošumavském mìsteèku Strážov bývala velice starobylá, první listina zmiòující se o pøítomnosti Židù pochází z r.1405. Jejich poèet listina neuvádí, ale v r.1441 zde Židé mìli obývat již 16 domù a v 16.století je uvádìno 20 židovských domù. Tento poèet zùstal ustálen až do r.1848, kdy Židé obývali stejný poèet domù a žilo v nich 43 rodin. Jednalo se o nejpoèetnìjší židovskou obec na Klatovsku, po obèanském zrovnoprávnìní však poèet židovských obyvatel jen klesal, v r.1880 to bylo 78 osob židovské víry, v r.1900 zde bydlelo 42 Židù a poslední údaj z r.1930 uvádí 4 obèany hlásící se k judaizmu. V prùbìhu nìmecké okupace pøímo ze Strážova nebyl již pravdìpodobnì žádný židovský obèan deportován, nicménì památník Yad Vashem uvádí 9 obìtí nacistické genocidy, které se ve Strážovì narodili-Vilemína Becková, roz.Stadlerová (zahynula v Treblince ve vìku 70 let), Vima Ledererová, roz.Brumlová (Osvìtim,49 let), Jiøí Stadler (Terezín, vìk neznámý), Otto Stadler (vìk i místo smrti neznámé), Paulina Valosek (dívèí jméno nezjištìno, Osvìtim, 39 let), Regina Löwithová (Terezín, 60 let), Karolina Hutterová, roz.Singerová (Terezín, 74 let), Jindøich Bruml (Osvìtim, 60 let) a Pavel Feigl (Osvìtim, 39 let).
Židovské ghetto bývalo v severozápadní èásti mìsteèka za hradbami støedovìkého opevnìní. Pozdìji se této èásti neoficiálnì øíkalo Židovská ulice. Nejprve bývaly židovské domy oznaèeny øímskými èísly, od r.1880 pak bìžnými arabskými. Židovským majitelùm patøívaly domy èp.180-199, vìtšina z nich je v rùzných pøestavbách dochována. Dobový zdroj zmiòuje i jména židovských rodin-Stadler, Singer, Bruml, Sprinzel, Bloch, Kohner, Lewith, Weiner, Kübl, Steinbach aj.
První zmínka o existenci zdejší synagogy pochází z r.1680, ale pùvodnì døevìná stavba byla nepochybnì starší. Novou zdìnou synagogu si postavila zdejší židovská obec v r.1808, bývala to bohatì vybavená barokní stavba. Se slábnoucí židovskou náboženskou obcí byla užívána k bohoslužbám stále ménì. V r.1882 vyhoøela støecha synagogy, ale byla obnovena. Po r.1905, kdy byla ve Strážovì židovská náboženská obec zrušena, ustaly v synagoze bohoslužby úplnì a budova byla užívána jako skladištì. Zboøena byla v r.1954, stavba stávala v proluce mezi dnešními èp.189 a 187, místo není dodnes zastavìno (spojená stav.parcela è.129 o rozloze 421 m2, kat.území Strážov, v majetku soukromé osoby). Dochovaný jednopatrový dùm èp.189 býval školou (cheder) židovské náboženské obce, podle tehdejších zvyklostí býval v pøízemí byt rabína a v patøe uèebna. O zdejších rabínech se bohužel zdrojová publikace nezmiòuje, snad kromì rabína Arona Blocha, který zemøel ve vìku 55 let a byl pohøben v r.1863 na zdejším høbitovì. Zdali zde pùsobil, nebo zde byl jen pohøben není známo. Z èinovníkù u synagogy je uveden pouze obchodník s kùžemi Josef Steibach jako "židovský kostelník" (tedy šames tj.správce synagogy). Mimo ghetto u domu èp.25 je dochována budova rituální židovské láznì-mikve*, døíve se místo u vyhlášeného pramene "Perlovka" nazývalo "V lázni". Dnes domek slouží jako holubník a chlívky.
Høbitov židovské náboženské obce je oficiálnì neznámého stáøí, ale jistì je starobylý, možná témìø 600 let starý. Je vzdálen asi 1,5 km východnì od støedu mìsteèka, dnes ukryt v lese. Poutník jej najde pomìrnì snadno, cestou na Lukavici mine benzínku a pak u køížku odboèí vpravo na polní cestu, mine dnes revitalizované rybníèky a pak se vydá do kopce po louce, podél lipové aleje. Ta sloužila jako kryt starší cesty, ale ta je dnes neschùdná, na konci aleje již návštìvník vlevo uvidí v lese zdi høbitova a opravenou branku vchodu. Celý areál i ohradní zeï jsou dnes krásnì rekonstruovány firmou Matana a lze na nìm obdivovat nejen nádhernì provedené, ale též pozoruhodné náhrobky, od první poloviny 18.století do r.1925 v poètu asi 250. Høbitov zaujímá rozlohu 1723 m2 (pozem.parcela è.1003, kat.území Strážov na Šumavì, v majetku Federace žid.obcí ÈR). Vìtšina náhrobkù zachovává tradièní východní orientaci, nìkteré jsou však otoèeny na západ. Vzhledem k odbornosti fi.Matana lze vylouèit chybné znovuosazení stél pøi rekonstrukci.
Závìrem by bylo vhodné uvést citaci ze zdrojové publikace, kdy tehdejší autor Rudolf Køížek (uèitel a kronikáø mìsta Strážova) hodnotí vztahy mezi Židy a tehdejší majoritní spoleèností nezvyklými, až témìø dojemnými slovy: "Ku cti Židù strážovských nutno uvésti, že hlásili se vždy...vìrnì k národnosti èeské. Bylo to patrnì vlivem tradice z dávné minulosti. Vždy se také a rádi v èeské spoleènosti pohybovali. Ve Strážovì znamenali živel pøièinlivý, zámožný, obchodnì rutinovaný a inteligentní...tìšili se u spoluobèanù znamenité vážnosti. Po nìjaké rasové nenávisti .... nebylo tu stopy."

*mikve-rituální lázeò k dosažení èistoty (tahara), nezbytná souèást židovské náboženské obce, voda musí pocházet z pøírodního zdroje a množství vody musí být udržováno podle pøedepsaných pravidel. Muži se mají rituálnì ponoøit pøed šábesem (sobota) a svátky, ženy po menstruaci, pøed svatbou a po porodu. Dnes udržují tyto pøísné pøedpisy jen velmi zbožní Židé.

Zdroje: R.Køížek, Dìjiny Židù ve Strážovì (1931)
B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Èech (2004)




Eingegeben: 12.8.2008