EinloggenEinloggen AnmeldenAnmelden  ČeskyČesky
Tachau-Synagoge (Tachov-synagoga) - Ze života tachovské kehily

Beigetragen: Pavel Frýda

Společenství židovských věřících v určité oblasti se nazývá židovská náboženská obec, nebo jen prostě židovská obec*, hebrejsky kehila, můžeme se setkat i s výrazy kehla, či killleh, v jazyce jidiš** pak štetl. Ve starších dobách existovala na dnešním Tachovsku velmi hustá síť venkovských židovských náboženských obcí, takový jev byl ve vnitrozemí nevídaný. Bylo tomu tak zřejmě z profesních důvodů, Židé se zabývali hlavně obchodem a Tachovskem vždy probíhaly a i dnes probíhají důležité dopravní cesty, dalším důvodem mohl být klid a bezpečí před hrozícími pogromy (davové antisemitské akce, spojené s násilím, rabováním i vražděním, samo slovo není nadarmo ruského původu) v odlehlých oblastech pohraničních hvozdů. Změnu přinesl až revoluční rok 1848, po němž většina občansky a hospodářsky zrovnoprávněných židovských obyvatel menších obcí odešla za lepším životem a uplatněním do větších měst. Dnes jen četné, opuštěné, ale jistou malebnost nepostrádající židovské hřbitůvky připomínají doby, kdy obce Tachovska mívaly početné židovské obyvatelstvo. Za časů první Československé republiky působily židovské náboženské obce už jen v tehdejších okresech. Okresy bývaly tehdy poměrně malá území, vždyť na dnešním okrese Tachov byly okresy i Stříbro (spravoval však i část dnešního okresu Plzeň-sever), kde působila židovská obec s úřadem rabína (rabinátem), pak okres Planá, kde sídlila židovská obec se svým starobylým rabinátem v Chodové Plané, dále okres Bezdružice, kde taktéž bývala židovská obec i rabinát, okresem byla i Přimda a samozřejmě i Tachov. Tachovská kehila (Izraelitische Kultusgemeinde) sdružovala občany židovského vyznání nejen ze svého okresu, ale i z okresu Přimda, kde židovská obec a rabinát nepůsobily. Tento stav přetrval až do r.1938. Při posledních předválečných sčítáních obyvatelstva žilo v okrese Tachov v r.1921 celkem 273 osob židovského vyznání, v r.1930 pak 218 těchto občanů, na okrese Přimda to bylo v těchto letech 135 a 92 izraelitů. I v průběhu pouhých 10 let vidíme znatelný pokles osob hlásích se k judaizmu (-24%).
Vztahy mezi Židy a majoritní katolickou společností v tehdy asi 7tisícovém Tachově, byly řadu let dobré, ba velmi dobré. Děti se přátelily a hrály si společně, první rozdíly poznaly až během školní docházky, kdy byly židovské děti odděleny během výuky náboženství. Mládež se přátelila bez omezení, řada těchto kamarádských vztahů byla prý opravdu pevná. Židovská děvčata chodila s křesťanskými chlapci a židovští hoši s křesťanskými dívkami, nicméně smíšené sňatky byly velkou výjimkou. Dospělí pak společně navštěvovali kavárny a hostince, ženy klevetily a muži hrávali kulečník, nebo karty, nebyly podniky, kam by chodila výlučně židovská, nebo nežidovská klientela. Rabín Wohl a katolický děkan Kohl byli přátelé a často se scházeli k debatám. V synagoze zaskakoval pěvecký sbor složený z nežidovských zpěváků, Žid byl pouze kantor, který jej řídil. Jen nacionalistický tělovýchovný spolek Deutscher Turnverein nevzal žádného židovského zájemce, přímo však je odmítnout nesměli, ale úmylně jejich registraci protahovali, až se židovský chlapec dovtípil, že vítán není. Vše se změnilo až s nástupem nacizmu, proč se tak stalo, by asi bylo námětem pro další článek i z jiného oboru, nežli je jen historie.....
Tachovští Židé byli nejpočetnější náboženskou menšinou ve městě, evangelíků a osob bez vyznání bylo dvakrát méně, od ostaních obyvatel se příliš nelišili, oblékali se stejně, mluvili stejným "egerländer" dialektem***, slavili však jiné svátky, hebrejština byla užívána výhradně v liturgii (podobně jako u katolíků latina). V náboženských záležitostech byli velmi vlažní, prakticky všichni se sice pravidelně zůčastňovali bohoslužeb v synagoze o šábesu, nicméně způsob jejich civilního života by byl v ortodoxní kongregaci pokládán za nemyslitelný a snad až za skandální. Jen málokterá rodina vedla košer **** domácnost, málokdo zcela plnil zásady micvot (163 přikázání z tóry), židovští obchodníci měli své krámky otevřeny i v sobotu, muži chodili o šábesu až k synagoze s cigáry a doutníky v ústech (v ortodoxní obci je kouření o šábesu přísně zakázáno) atd.
Kehila bývala již od dávných dob řízena podle zásad, jímž dnes říkáme demokratické. Představený obce a radní byli voleni, měli na starost finance tj. rozpočet obce i stanovení poplatků a veškeré administrativní záležitosti. Pravidelný poplatek, který členové odváděli, nebyl jednotný, jeho výši stanovovala rada podle zámožnosti člena. Že tento způsob financování často nadělal zlou krev je nasnadě...Poplatky nebyly zřejmě malé, vždyť židovská obec si dovolila při pouhých stovkách členů vystavět a udržovat pěknou synagogu, obecní dům, hřbitovy i jiná zařízení a platit zamětnance. Dobový zdroj uvádí, že obec měla v r.1930 pouhých 80 plátců těchto poplatků sdružených v 95 rodinách s celkem 270 osobami. Funkce představeného i radních byly čestné, neplacené, nicméně byly spojeny se značnou prestiží a vážností. Představení se v čele tachovské židovské obce zpravidla po roce střídali, ve 20.století nejdéle řídili její záležitosti tito muži: Sigmund Strauss (1906-12), JUDr.Wilhelm Lurje (1914-22, zahynul v r.1942 v Treblince) a Siegmud Pollak (1922-29). Obec zaměstnávala rabína, učitele a šámese (správce synagogy). Dlouholetým tachovským rabínem byl Dr.Moritz (Moses) Wohl (od r.1898 do své smrti v r.1921), býval ve své době jedním z nejlepších znalců talmudu (hebr.dosl.učení nebo studium, tj.židovský zákon a psaná tradice), avšak jeho provinčním působením zůstaly jeho vynikající znalosti nedoceněny a nevyužity. Osobně býval velice hodný a dobrosrdečný člověk, všechny židovské děti mívaly z náboženství jedničku... Jeho nástupcem byl Dr.Samuel David Margules (1922-29), dále Dr.Joachim Astel (1931-33, později rabín v Kroměříži, zahynul v r.1942 v Osvětimi), posledním rabínem byl Dr. Maxmilian Zipser (1933-38, zahynul v r.1942 v koncentračním táboře Deblin). Dlouholetým učitelem (kantorem) u tachovské židovské obce byl Josef Schön, autor mnoha historických prací, díky jimž známe dnes podrobnosti ze života tachovské kehily a rodokmeny tachovských Židů. Ani on nebyl nikdy za své celoživotní mimořádné a úžasné dílo oceněn...Zahynul v r.1943 v Terezíně ve věku 83 let. Šámesem (správcem synagogy) byl Jakob Kohn, jistě jím byl v letech 1914-25, jeho další osud není znám. Všichni tito funkcionáři-zaměstnanci obce nebyli příliš dobře placeni, jako kompenzaci však měli zajištěno bydlení v bytech obecního domu židovské obce (čp.518), židovští obchodníci jim poskytovali slevy na zboží, popř. jim potraviny poskytovali i zdarma, o významných židovských svátcích dostávali od členů obce naturální i peněžní dary.
Na tachovské průmyslové výrobě se velkým dílem podíleli židovští podnikatelé, např.Ignaz Blaustern vyráběl zrcadla, Moritz Kohner a Leopold Schornstein pak drobné dřevěné výrobky, továrna Heinricha Adlera výrobky z perleti, tachovskou elektrárnu vystavěl Adolf Neubauer.
V Tachově působilo ještě v předválečném období několik židovských spolků, o nich však již byla zmínka v článku Tachovská synagoga a židovské obyvatelstvo Tachova. Snad jako zajímavost lze uvést, že židovští chlapci měli svůj fotbalový klub, jejich modrobílé dresy prý vypadaly nádherně. Po nezbytném tréninku se oddíl vypravil na první střetnutí s jiným juniorským klubem za hranice města a to do Svobodky (Frauenreith). Židovští kluci však prohráli 20 : 0, načež oddíl zanikl.... Vrcholem společenské sezóny byl pro Židy z Tachova i z širokého okolí bál o svátku Purim*****, konaný v sále hotelu Herrenhaus (dnes Český les). Na akci se měli možnost mladí lidé seznámit a pak se dohodl nejeden sňatek, veškeré zdejší židovské obyvatelstvo bylo prakticky nějak spřízněno. Poslední bál Purim se však konal v r.1920.
V r.1938 téměř všichni Židé museli z města uprchnout, těch nemnoho šťastlivců, kteří si zachránili životy v bezpečné cizině, pak nadále udržovalo svoji soudržnost. Někteří po mnoha letech opět navštívili svoje někdejší město a rodiště, připadalo jim však jakoby se vrátili nikoliv po desítkách let, ale rovnou po sto letech.....

*židovská obec-dnes v ČR působí židovské obce jen v těchto větších městech: Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Liberci, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Děčíně a Teplicích, počet členů každé z nich se pohybuje ve stovkách osob. Úřady rabína (rabináty) jsou jen v Praze, v Brně a při Federaci židovských obcí úřaduje vrchní rabín ČR. Počet židovských obyvatel v ČR se dnes odhaduje od 3000 do 15000 osob.

**jidiš-základem tohoto hovorového jazyka Židů byl středověký dialekt němčiny, s příměsí slov slovanských a hebrejských, vznikl před asi 1000 lety, byl psán alef-bejtem (hebrejskými znaky). Hebrejština byla užívána hlavně v liturgii. V českých zemích jidiš vymizel po josefínských reformách, kdy zdejší Židé začali užívat běžnou němčinu a později i češtinu. V době I.čs.republiky byl jazyk jidiš užíván ještě na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Podobně vzniklým jazykem bylo ladino, které užívali Židé ve Středomoří a jehož základem byly latinské jazyky. Dnes se v Izraeli užívá jako úřední řeč ivrit, což je modernizovaná hebrejština.

***Egerländer dialekt-zatímco v Tachově se mluvilo směsicí spisovné němčiny (Hochdeutschsprache) a dilalektu, na vesnicích se mluvilo nářečím. Např.věta "Starý muž spadl do studené vody" se ve spisovné němčině řekne "Der alte Mann in der kalte Wasser gefallen" v egerländer dialektu se vyjádřila asi takto: "D´olda Mua in d´kolta wossa gfolla", což bylo i pro rodilého Němce odjinud prakticky nesrozumitelné a myslel by, že se mluví snad finsky...

****košer-židovský náboženský předpis o čistotě jídla, přeneseně i židovské chování, nebo cokoliv správného. Pokud se týká potravin, omezení se týkají především masa-povoleny jsou ryby s ploutvemi a šupinami, dále maso přežvýkavců (hovězí, skopové) a drůbež, vyloučeno je vepřové, konina a hlodavci (králík). Zvíře musí být rituálně zabito (šchita) a zejména zbaveno krve, jejíž požití je obzvláště zakázáno. Dohledem nad čistotou masa má v židovském společenství obecní řezník (šochet). Není povoleno směšování masitých a mléčných jídel (tudíž např.svíčkovou si zbožný Žid dát nemůže). Z původně židovských jídel se v Čechách těší obecné oblibě zejména palačinky (palačinkas).

*****Purim-radostný židovský svátek, připomíná události z perské diaspory z poloviny 5.století př.n.l., kdy měli být Židé vyhlazeni, ale zásluhou královny Ester bylo nebezpečí odvráceno. Purim se slaví o 14.adaru, což je na přelomu února a března (např. v r.2010 připadl na 28.2.).

Zdroje: J.Schön, Geschichte der Juden in Tachau und Umgebung
F.Kohner, Tachovské historky
J.Fiedler, V.Chvátal, Židovské památky Tachovska, Plánska a Stříbrska





Eingegeben: 12.10.2010



Kommentar und weitere Informationen


Kein Datensatz

 Kommentar und weitere Informationen
Name:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Thema:
Kommentar/Präzisierung:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 19 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist