EinloggenEinloggen AnmeldenAnmelden  ČeskyČesky
Nancy (Nancy) - Nancy

Beigetragen: Miroslav Landa

Tato malá osada obce Stříbrná se nachází v údolí Stříbrného potoka při silnici vedoucí ze Stříbrné do Rolavy. Ze severu a jihu je údolí obklopeno vysokými horami — Jelenem (959,5 m), Hukem (949 m), Špičákem (993 m). Přímo nad osadou jsou na severu kopce Jelínek (787 m) a Sklaka (895 m), na jihu Pilský a Skalnatý vrch (800—850 m), na východě Bukový vrch (860 m).

Z kopců zde do údolí stékají dvě horské bystřiny - Cínový potok (Zinner Bächlein), nazvaný podle výskytu cínu, se tu spojuje s Rájeckým potokem (Buchhamelbächlein) a vlévají se do Stříbrného potok a. Balvanité řečiště potoka v údolí a strmé zalesněné stráně s hojným zastoupením buků tady vytvářejí zajímavou a půvabnou scenérii.
Toky potoků snášely do údolí sněhobílý písek, který byl hlavní surovinou potřebnou k výrobě skla. To byl důvod, proč si zde založili okolo roku 1787 bratři Keilwerthové, pocházející z Kraslic, huť na výrobu tabulového skla. Ignác byl sklářský odborník, Josef obchodník. Znali i druhou výhodu tohoto místa - lesy. Roku 1790 dal hrabě Nostitz svolení, aby tady, na severovýchodním konci dlouhého údolí za Stříbrnou, zřídili uprostřed lesů na louce sklárnu. Ignác přivedl z hutí českých hraničních hor skláře a brusiče skla. V blízkosti sklárny pro ně zřídil obydlí a zahájil v provozech výrobu tabulového skla a broušených zrcadel s cínovou fólií. Podnikatelé měli dobrý odbyt. Josef rozuměl obchodu, a tak provoz dvacet let výborně prosperoval. K provozu připojili i dva mlýny. Hrabě Nostitz se ale zalekl velké spotřeby dřeva, která se projevila vykácenými lesy. V roce 1812 zvýšil proto poplatky „lesní činže“, které až dosud činily jen 12 krejcarů ze sáhu palivového dříví, na 30 krejcarů, tedy o 150 %. Tím se provoz pecí prodražil a produktivita výroby rychle klesla. Keilwerthové odmítli platit a dále spolupracovat. Hrabě sklárnu převzal a provoz zastavil. Skláři se většinou vystěhovali. S touto starou sklárnou však souvisí vznik osady. Sídliště mělo jméno „Auf der Glashütte“. V roce 1847 zde bylo osm domků s jedenácti obyvateli, přádelna vlny firmy Leopold Thomas a větší pila. Od roku 1845 se objevuje nové pojmenování tohoto místa — Nancy.

Název prý souvisí se jménem zakladatele této osady. Byl jím hrabě Bedřich Jan Chrisostom Nostitz, který se v roce 1796 oženil s Angličankou Annou Periez Burdettovou. I když byla pokřtěna jménem Anna, od malička na ni volali Nanni, později Nancy. Když hrabě manželce ukazoval své panství, navštívili též údolí u Stříbrné. Anna byla tak okouzlena krásou zdejší přírody, že hrabě nechal na konci údolí, ještě dále od místa, kde stála sklářská huť, postavit zámeček, sloužící později jako myslivna. A na počest své paní dal místu jméno Nancy. Toto pojmenování pak respektovali lesníci, dřevaři i hosté, a název se ujal.

V roce 1796 byla tedy myslivna postavena a po ní pojmenován i celý zdejší revír. Nostitzům patřila většina okolních lesů. Rádi sem jezdili na lov vysoké zvěře, ženy lákal zase klid zdejší přírody, zpěv lesního ptactva, stříbrné hladiny potoků a kaskády horských bystřin i vzácná horská květena.

V roce 1924 si nechal v blízkosti hájovny v Nancy, při soutoku potoků a cesty vedoucí ke Špičáku, postavit srub — ateliér malíř, kreslíř a sochař Franz Gruss. Místo i dříví na stavbu dostal od hraběte Nostitze. Franz Gruss se narodil v Kraslicích 3. 6. 1891. Zdejší krajina mu vešla natolik do srdce, že v ní strávil velkou část svého uměleckého života, i když hlavní úspěchy slavil až za hranicemi vlasti, po 1. světové válce ve Vídni. V roce 1924 se vratu na Kraslicko a žil na své samotě v Nancy. Věnoval se především motivům krajiny Krušných hor. Zemřel 28. 9. 1979 v Matrei v Rakousku. Z jeho chaty v Nancy zůstaly jen základy.

Na konci údolí při odbočce ke Špičáku pod křižovatkou u potoka je balvan s deskou „K výročí založení republiky 1918—1968“. Přežil zde Mnichov, okupaci i celou 2. světovou válku v tehdy čistě německé oblasti. Původní deska byla z roku 1928 (10. výročí ČSR), datum 1968 bylo doplněno při obnově památníku. V roce 1928 údajně měl údolí navštívit prezident Masaryk, který se léčil v Karlových Varech.

Nedaleko odtud podél cesty z Nancy na Špičák, V okolí vrchu Šišáku, se nalézá „Skalní město" (Reitsteig). Zalesněné stráně jsou zde pokryty mnoha skalními útvary. Mohutná skupina křemencových skal je pokryta nazelenalým mechem. Krajinu Českého ráje tu připomínají vprav o od cesty mezi stromy skupiny skalních věží z krušnohorské žuly. Půjdeme-li dál vzhůru po cestě, příjdeme na rozcestí pod Špičákem. Zde naši pozornost upoutá pěkně upravený pramen pitné vody, známý jako Fischerův. I v parných letních dnech tady vytéká suny proud studené vody.

Odtud můžeme vystoupit na Špičák (991 m), nejvyšší vrchol západní části Krušných hor.
Ještě na začátku 50. let stála na konci Rájeckého údolí budova někdejšího hostince „Na konci světa“ (End der Welt). Dlouhá desetiletí před druhou světovou válkou v něm usedali k odpočinku návštěvníci i turisté. Patřil k nejnavštěvovanějším a také nejhezčím místům v okolí Kraslic. U něho pod starými vysokými stromy se nacházel krytý hudební pavilon, ve kterém od května, vždy o svátcích a víkendech, vyhrávala dechová hudba k tanci. Návštěvníci, kterým zdravotní stav bránil v pěším putování, se sem dostali pohodlně autobusem, který jezdil na lince Kraslice—Stříbrná—Nancy a tady měl konečnou. Na jeho strese byly dopravovány batohy i zavazadla turistu, někdy i kusy zde ulovené zvěře. Při hostinci byly velké stáje, veranda, pochopitelně i hostinské pokoje k ubytování. Sál sloužil akcím různých spolků, ale především sem hosty lákala dobrá piva. Zmizel spolu s dalšími stavbami a celými obcemi při zřízení zakázaného hraničního pásma „železné opony proti imperialismu a kapitalismu".
Výbornou pověst měla i zdejší sodovkárna. Na tehdejší dobu to byl moderní provoz. K rozvozu limonád měla vlastní nákladní auto. Při sodovkárně byla i ubytovna pro vandrovníky. Tyto stavby tu dnes již nenajdeme, stejně tak ani budovu školy, ale stále ještě je zde co objevovat a obdivovat.

V lese u silnice návštěvník objeví do žulových balvanů vytesané portréty Schillera a Beethovena. Je to dílo lidových umělců, bratří Lausmannů, kteří tyto reliéfy vytvořili v letech 1924—1925.

Údolí Nancy je dnes součástí Přírodního parku Přebuz. Jeho český název Rájec vznikl po roce 1945. Určitě souvisí s romantickými přírodními krásami těchto míst (jako v ráji). Stejně jako Stříbrná, i její část Rájec—Nancy byla po zrušení hraničního pásma využívána k rekreaci zaměstnanců různých podniků z vnitrozemí Čech. Hned na rozcestí stála rekreační střediska Českých lupkových a uhelných závodů, dolu Nosek z Kladna, Svazu zaměstnanců v zemědělství a lesnictví z okresu Rakovník, byly tady objekty škol v přírodě i dětských táborů. Dnes jsou tu především soukromé rekreační chalupy, penziony, parkoviště a míst a k táboření. Jsou zde ideální terény pro cykloturistiku, pěší turistiku i klidné procházky zdravou lesní přírodou.

I v zimě si tu návštěvníci, milovníci zimních sportů, přijdou na své. Najdou zde sjezdovky, lyžařské vleky, bězecké lyžařské tratě a protahované stopy.

Eingegeben: 5.2.2013



Kommentar und weitere Informationen


Kein Datensatz

 Kommentar und weitere Informationen
Name:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Thema:
Kommentar/Präzisierung:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 26 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist