Olomouc - kostel Panny Marie na Předhradí (Olomouc - kostel Panny Marie na Předhradí)

Beschreibung: Olomoucké biskupství a Vládní čtvrť

Před vznikem přemyslovského státu byly Čechy misijním územím salcburského arcibiskupství (křesťanství šířeno z biskupství v Řezně a Pasově)

Pražské biskupství zřízeno Boleslavem II. (po cestě jeho sestry Mlady do Říma) na sklonku 10 století a území Čech bylo podřízeno arcibiskupství v Mohuči.

Vlastníkem biskupského kostela (rotundy sv. Víta) byl český kníže.

Biskupa kníže jmenoval, nebo byl volen přijetím shromážděnými velmoži a duchovenstvem. Kandidát pak musel být potvrzen císařem (investitura), symbolicky převzal berlu a prsten a byl svěcen mohučským metropolitou.

V jedenáctém století, kdy se přemyslovský stát - po období Boleslavů, ocitl na pokraji existence, Území pražské diecéze se krylo se státními hranicemi, zahrnovalo zřejmě i Moravu.

V počátcích státu byla církevní správa víceméně podřízena správě světské.

Základem správní soustavy byla důležitá přemyslovská hradiště se svým okolím (oukrajím).

Soudní pravomoc náležela správcům (kastelánům)
- dohlíželi na hrdelní zločiny, nedodržování párového manželství, cizoložství, prostituci a opilství (na tyto prohřešky upozorňoval kastelána arcikněz).

Knížeti pak přenechával kastelán vůbec nejtěžší hrdelní zločiny v rodině, nebo církvi.

Během století byl zakladatelem většiny kostelů kníže, případně údělník. Kostely budovány při důležitých hradištích. Na venkově nevznikaly, venkovan byl podle římského principu pohanem. Hradské kostely zde se seskupoval sbor kleriků představeným byl arcikněz (archipresbyter) ustanoven knížetem nebo kastelánem arciknězem pražského obvodu byl biskup měly svá práva (zřídit hřbitov, pohřbívat atd).

Významnější kostely, při nichž působil vícečlenný sbor duchovních (kapitula), řídily se kanovnickými pravidly každá kapitula měla svou samosprávu: a) probošt b) děkan Nejstarší kapitula u nás ve Staré Boleslavi (1045).

Olomoucké biskuptví založeno v druhé půli 11 století při při kostele sv. Petra v pozadí politické důvody, snaha oslabit moc biskupa z rodu Přemyslovců - Jaromíra kníže Vratislav tak měl přímý vliv na duchovenstvo, šlo o přímé propojení církevní organizace s organizací státu.

Během 11. a 12. století již nejsou vlastnické kostely vázány na hrady, objevují se i ve velké míře na venkově. Nebyly však plnoprávné, konaly se zde jen bohoslužby. Hradským kostelům nadále vyhrazeny křty, pohřby, oslavy velkých svátků a placení desátků. Ve druhé polovině 12. století vzniká skutečná farní organizace. Vzniká síť farností, tedy nepříliš rozsáhlých územních obvodů s
jediným farním kostelem a jen ojediněle i s dalším filiálním kostelem. Farnost spravována farářem.

Na konci 12. století dochází k závažné změně. Od roku 1197 přechází investitura pražských biskupů z císaře na českého krále (později zaručeno Zlatou bulou sicilskou). Na počátku 13. století však přechází volba biskupa výhradně na biskupskou kapitolu.

Dvě velké změny v rozloze markrabství:
Karel IV. vydělil samostatné Biskupství olomoucké a definitivně i Opavské knížectví.

Zatímco Opavsko už zůstalo samostatnou zemí (v průběhu 16. století připojivší se ke Slezsku), severní část Moravy (Olomoucko) se během 16. a 17. století podařilo moravským stavům díky vytrvalému tlaku na olomouckého biskupa znovuzačlenit do správní a soudní struktury země. Od 28. října 1526 bylo Moravské markrabství jednou z korunních zemí Habsburské monarchie.

Mezi lety 1782–1850 bylo markrabství spojeno s Vévodstvím Horní a Dolní Slezsko (Rakouské Slezsko) v jeden správní celek – tzv. Zemi moravskoslezskou, spravovanou moravskoslezským guberniem. Od roku 1783 byla území tzv. Moravských enkláv ve Slezsku převedena do správy Opavského kraje.



Datum:

Autor: JT koláž
Beigetragen: Jan Tomášek



Eingegeben: 17.1.2022