[vložil Pavel Procházka, Dlouhý Újezd, 1.3.2007]
První veřejná projekce se v Tachově konala 24. dubna 1897 v hotelu “U Černého medvěda“ (dnešní Český les) v místě nebo místnosti nazývané “Grenzbote“ -posel z hranic nebo hraničář. Pozdější název Hraničář si tachovské kino zachovalo až do svého zániku na konci 80. let 20. st. Nejdříve se projekce v Tachově konaly nepravidelně. Teprve počátkem 20. let 20. st. byla vydána první koncese ve městě k provozování stálé kinoprodukce. Projekce byly konány již pravidelně a to každou středu, sobotu a neděli. Místem konání byl tehdejší Spolkový dům (dnes Lidový dům) v Schillerstrasse (dnešní ulice Prokopa Velikého) čp. 497. Za nedlouho však stávající prostory Spolkového domu přestaly vyhovovat rostoucímu zájmu diváků. Z tohoto důvodu bylo na začátku 30. let 20. st rozhodnuto o vybudovaní nového kino-divadelního sálu v Tachově. Plány na stavbu i vybudováním samotným, byl pověřen stavitel Ludwig Lockel. Místem byla zvolena tehdejší Tempelgasse (dnešní K.H.Borovského). Slavnostní zahajovací promítání se konalo na podzim r. 1932. Velkoryse konstruovaný a moderně vybavený objekt poskytoval přes 500 pohodlných míst. Bohužel po nějakém čase se ukázalo, že provoz kino-divadla je finančně neúnosný a tachovské kino se ocitlo ve veřejné dražbě. Této dražby se zúčastnil i samotný stavitel Lockel a dražbu vyhrál. Následně se provozu kina ujal Lockelovo pověřenec Julius Lindner, jednatel společnosti. Nová koncese byla udělena r. 1935.
Skutečným neštěstím pro tachovské kino se stal 14. únor 1945, kdy byl na Tachov zahájen letecký pumový útok a budova kina byla silně poškozena. Po válce bylo kino opraveno, odstraněn byl pouze totálně zdemolovaný sousední dům. Skutečná definitivní zkáza tachovského kina Hraničář se odehrála r. 1987 nebo 1988, kdy došlo k úplné demolici celé budovy Okresním stavebním podnikem Tachov.
Následně se projekce konaly ve vojenském kině v areálu tachovských kasáren ČSLA. Do tohoto objektu byla následně namontována původní polstrovaná řadová sedadla z Hraničáře. Po pádu diktatury proletariátu v r. 1989 a násl. předáním megalomanské budovy tehdejší okresní buňky KSČ do rukou města, vznikl adaptací konferenčního sálu nový projekční prostor dnešního kina Mže.
Tomu kdo měl možnost bývalého “Hraničáře“ někdy navštívit by bylo zbytečné popisovat jeho jedinečnou prvorepublikovou atmosféru.
V souvislosti s tachovským kinem nemohu nezmínit nepřehlédnutelnou tachovskou postavičku, jež byla s promítáním v Tachově neodmyslitelně spjata, Josefa Vínaře. Čest jeho památce.