kostel Panny Marie (kostel Panny Marie) - kostelík Panny Marie
Přispěl:
Jan TomášekKostel, či spíše kostelík Panny Marie je znám z historických pramenů jako první sakrální stavba v Praze. O kostele P. Marie nás informuje např. tzv. legenda Kristiánova, dnes kladená do 10. století. Podle vyjádření legendisty byl kostel založen „in ipsa civitate Pragensi“, tedy v místě tehdy vnímaném jako součást sídelního prostoru.
Kostel Panny Marie byl založen prvním historicky známým českým knížetem Bořivojem . (* 852 - +890?) snad v roce 885. Roku 915 byl kníže Spytihněv I. (*875 – ++905/915?) v kostele pohřben, roku 918 také jeho manželka a někdy v té době se zde zřejmě konaly postřižiny jeho synovce sv. Václava, jehož otec Vratislav I. (* 875/888? – +921) byl byl pohřben v druhém známém kostele pražského hradu - bazilice Sv. Jiří.
IX. století
Původní kostel byla podélná jednoprostorová stavba z kvádříkového zdiva z bělohorské opuky, o maximálních rozměrech 7,5 × 6 metrů. Z odstupněného presbytáře polokruhového půdorysu se dochoval fragment segmentového tvaru. Do podlahy lodi byla vyzděna tumba o rozměrech 2,5 × min. 1,5 m, určená původně zřejmě pro hrob knížete Bořivoje. Do podlahy této nevyužité hrobky byla vykopána a vyzděna menší hrobka pro Spytihněva a jeho manželku.
Řada otázek zůstává ale nezodpovězena: neznáme podobu nejstarší stavby, z jejíhož zdiva zůstalo dochováno jen nepatrné torzo porušené mladší svatyní a nevíme také, jaká byla funkce místa, které kníže zvolil pro založení prvé pražské křesťanské svatyně. Stavba byla situována v jedné z dominantních poloh ostrohu, blíže k hraně jeho severního svahu. Tato plocha byla nejpozději od přelomu 9. a 10. století součástí poměrně souvisle osídleného a možná tehdy nebo záhy poté již i opevněného hradčanského předhradí.
Za vlády knížete Spytihněva I. došlo k opevnění hradiště valem, který byl zčásti zdokumentován východně od kostelíka, a Borkovský předpokládal i jeho západní situaci tak, že kostelík pak zůstal vně na západním předhradí. Vzhledem k významu jediného pražského kostela se to však nejeví pravděpodobné.
XI. století
Kostel byl na sklonku 11. století celkově přestavěn, respektive téměř znovu postaven a později upravován (nový oltář, předláždění).
Poté kostelík mohl sloužit až do 13. století, a rozrostlo se také pohřebiště kolem něj.
50tá léta 20. století
Poloha kostela nebyla dlouho známa. Na počátku 50. let 20. století byla při úpravách Pražského hradu objevena část sakrální stavby s pohřební komorou, tzv. tumbou, a dodatečně do ní vloženou kamennou hrobkou s pohřbem muže a ženy se stříbrnými šperky, nebyl na pochybách, že hledaný kostel byl konečně objeven.
Ztotožnění objevených pozůstatků stavby s Bořivojovým kostelem P. Marie je dnes vesměs přijímáno. Hlavním argumentem je datování opřené o šperky z hrobu ženy.
Dnešní podobu archeologická památka získala až v letech 1995–1996. Je zpřístupněna veřejnosti průhledem skleněnou deskou, tvořící severní stěnu průchodu západním traktem. Dochované zdivo náleží ale mladší stavební fázi kostela, hrobka je skryta pod pískovým zásypem.
Vloženo: 25.4.2025 
