PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Sejfy (Seifen) - Historie

Přispěl: Michal Urban

Oblast dnešní osady Ryžovna (v běžné výslovnosti Rýžovna) byla zřejmě osídlena v prvních desetiletích 16. století, nejpozději kolem roku 1530, a to v souvislosti s rýžováním (odtud i německý název Seifen – rýžovat, sejpy) cínovce a těžbou rud cínu, stříbra a kobaltu. Až do roku 1546 bylo okolí Ryžovny součástí schwarzenberského panství a patřilo tak k Sasku. Po zabrání jižní části schwarzenberského panství králem Ferdinandem I. v souvislosti se šmalkaldskými válkami připadla Ryžovna, stejně jako města Horní Blatná, Boží Dar a řada okolních hornických osad, českému království a byla pak po tři století součástí Jáchymovského lesního panství.
Samostatnou obcí s rozsáhlým katastrem 2954 hektarů se v rámci tehdy nově vzniklého jáchymovského okresu stala Rýžovna v roce 1850 v souvislosti s reformou státní správy, kdy pod ni byly přiřazeny (a přifařeny) také osady Goldenhöhe (Zlatý Kopec), Halbmeil (Rozhraní), část Mysliven (Försterhäuser), samota Kopeček (Steinhöhe) na Wagnerově kopci a část samoty Božídarský Špičák (Gottesgaber Spitzberg). K Ryžovně patřil také jeden dům osady Bludná (Irrgang), samota Scherberhäuser (2 domy v lese mezi Ryžovnou a Bludnou), Sejfský mlýn (Seifnermühle) na říčce Černá při silnici do Hájů (Zwittermühl) a nedaleko ležící skupina domů zvaná Vogeldorf.
Před rokem 1850 žilo na Ryžovně v 60 domech 622 obyvatel a na Rozhraní dále 55 lidí v 7 domech a na Zlatém Kopci 201 lidí v 27 domech (Sommer 1847). Před rokem 1870 měla vlastní Ryžovna 62 domů a 477 obyvatel a k tomu Zlatý Kopec 28 domů a 169 obyvatel, Myslivny 3 domy s 20 obyvateli a Rozhraní 7 domů s 46 obyvateli (Orth, Sládek 1870). Podle sčítání lidu z roku 1900 stálo v Ryžovně 71 domů, v nichž žilo 551 obyvatel, celkem měla místní obec Ryžovna spolu s přilehlými osadami 119 domů a 910 obyvatel (Batovec 1907). Sčítání z roku 1930 uvádí celkem 114 domů a 837 obyvatel, z toho 70 domů s 468 lidmi přímo v Ryžovně, 32/276 na Zlatém Kopci, 7/68 na Rozhraní, 4/15 v Myslivnách a 1/10 na Kopečku (Steinhöhe) (Chromec 1935). Těsně před válkou klesl počet obyvatel Ryžovny na 407 a spolu s přilehlými osadami na 790.
Postavení samosprávné obce ztratila Ryžovna po druhé světové válce, v roce 1950 už byla osadou Božího Daru. Německý název Seifen se používal až do 1. světové války, v meziválečném období se obec jmenovala Sejfy a v roce 1948 byl zaveden úřední název Ryžovna. Po druhé světové válce byla naprostá většina německého obyvatelstva odsunuta a domy až na výjimky srovnány se zemí. Tento osud postihl v 60. letech i farní kostel sv. Václava. V současnosti stojí na Ryžovně 9 domů včetně novostavby salaše a sýrárny vzniklé na místě bývalého Lenhartova hostince, která se stala prvním zárodkem plánu města Boží Dar na oživení tohoto krásného koutu Krušných hor.
Centrum Ryžovny (dá-li se o nějakém centru při převážně roztroušeném charakteru výstavby mluvit) se rozkládalo při křižovatce silnic Boží Dar – Horní Blatná a Abertamy – Hřebečná – Potůčky v nadmořské výšce 960–970 metrů. V případě samoty Steinhöhe však osídlení zasahovalo až do 1030 metrů nad mořem, a patřilo tak spolu s Božídarským Špičákem (1050 m), Bludnou (1030 m) a Božím Darem (1028 m) k nejvýše položeným v Krušných horách. Většina domů Ryžovny však stávala podél silnice Boží Dar – Horní Blatná, podél cesty vedoucí od kostela zhruba na západ pod hřeben mezi Ryžovnou a Hřebečnou, podél cesty paralelní se silnicí směrem k Černé a také podél Blatenského příkopu v místech, kde se odděluje od božídarské silnice.
I když v kronice obce Seifen, vzniklé v 70. letech minulého století a citované také v knize Petra Mikšíčka Znovuobjevené Krušnohoří, se uvádí, že své (německé) jméno získala Ryžovna až v polovině 19. století, skutečnost je jiná: název je nepochybně mnohem starší. Souvisí s prvotní činností osadníků zdejšího prostoru, totiž rýžováním cínových rud z náplavů Černé a dalších potoků. Místní název Seyffen uvádí už berní rula z r. 1654 (Ryžovna je zmiňována dokonce jako královské horní městečko! s 24 hospodáři) a jméno Seifen se objevuje také na Müllerově mapě Čech z roku 1720, lze však předpokládat, že označení vzniklo už při osídlení prostoru Ryžovny počátkem 16. století. V některých pramenech (a také na mapě vzniklé při 1. vojenském mapování ve 2. pol. 18. století) se uvádí rovněž název Hengsterseiffen, který dává oblast Ryžovny do souvislosti s prostorem zvaným Hengst, tj. s návrším mezi Hřebečnou a Ryžovnou, kde se od 16. století intenzivně těžila cínová ruda. Samotný horský předěl mezi Hřebečnou a Ryžovnou je přitom budován čedičovými horninami, pod nimiž se uchovaly relikty třetihorních písků bohaté na cínovec, který se zde rýžoval a dobýval krátkými štolami už v nejstarších dobách.
Centrum hornické činnosti, která dala vznik Ryžovně, ovšem leželo především v údolí říčky Černé a soustřeďovalo se kolem dvou hlavních stříbrorudných dolů: dolu Glück mit Freuden Zeche (Štěstí a radost) u Sejfského mlýna a Allerseelen Zeche (Dušiček) severně od Ryžovny na pravém břehu Černé při cestě na Zlatý Kopec (viz též Bufka, Velebil 2002).
Důl Glück mit Freuden byl založen již v 16. století, kdy zde byly vytěženy nejbohatší výskyty stříbrných a kobaltových rud. V provozu byl pak i prakticky celou druhou polovinu 18. století a byl rozfárán do poměrně značných hloubek, kolem 80 metrů. Koncem 18. století však budova cechu vyhořela a důl byl jako beznadějný opuštěn. K dalším pracem došlo od roku 1831, kdy si důl Glück mit Freuden pronajal Josef Geyer a během dvou následujících let vytěžil asi 30 kg stříbra. Později, v 50. a 60. letech, vlastnila důl rodina Schlosserů, těžba však byla minimální. Kutací práce byly obnoveny až roku 1886, kdy byla vyzmáhána štola a započato s čerpáním jámy, která byla do roku 1888 vyčištěna 51 m pod úroveň štoly, přičemž byla zpřístupněna všechna tři hlavní hlubinná patra. Při těchto pracích byla v roce 1889 nalezena i uranová ruda. Na dole bylo zaměstnáno 22 mužů, kteří započali severně od staré jámy Kunstschacht hloubit novou jámu. Na počátku 20. století se v dole vystřídalo několik dalších těžařů včetně hrabětě Ernsta Sylva-Tarrouccy, kteří se zaměřili především na bismutové a uranové rudy (v roce 1915 se vytěžilo 220 kg, o rok později 650 kg uranové rudy). Před 1. světovou válkou pracovalo v dole kolem 15 horníků. Na počátku roku 1917 byl provoz zastaven a dělníci převedeni na cech Segen Gottes v nedalekých Hájích. Činnost dolu byla opět obnovena v roce 1921 a v roce 1922 nebo 1923 přešel důl do majetku Akciové společnosti pro výrobu radia aj. kovů v Praze. Společnost zde se čtyřiceti dělníky zahájila přípravné práce pro dobývání bismutových a uranových rud, byla vyražena nová hlubinná patra v hloubce 58, 70 a 82 m pod úrovní štoly. Kutací práce však byly celkově neúspěšné a dále se prováděly jen udržovací práce nejméně do roku 1927, kdy zde snad ještě pracovalo 33 zaměstnanců. V květnu 1946 začala Správa kutacích prací Jáchymov se zmáháním štoly a odčerpáním hlubších horizontů. Již v lednu 1947 byl v Sejfech v objektu bývalé Lenhartovy restaurace pracovní tábor německých zajatců, kterých zde koncem ledna 1947 bylo okolo jednoho sta. Vedle Jáchymova a Božího Daru byla Ryžovna jedním z prvních po válce těžených uranových ložisek. Postupně byla obnovena Nová jáma, která byla patrně prohloubena do hloubky 166 m, přičemž důlní práce byly prováděny na pěti patrech. Provoz byl zastaven v roce 1949 a jáma byla o rok později opuštěna. K definitivní likvidaci jámy došlo po roce 1964.
Druhým nejvýznamnějším báňským provozem na Ryžovně byl důl Allerseelen Zeche na Heldenbergu. Je pravděpodobné, že také zde byly stříbrné rudní žíly z větší části vydobyty již v 16. století. Později byl důl obnoven v letech 1750–1772, štola tehdy dosáhla délky 340–350 m. K většímu pokusu o obnovu dolování došlo patrně až v 50. letech 19. století, kdy byly na dole zaregistrovány tři dolové míry na stříbro a později dvě malé míry na stříbro, nikl a bismut. Před ústím štoly stála tehdy stoupovna. Důl byl po celou druhou polovinu 19. století v majetku rodiny Krausovy, přičemž v něm probíhal jen omezený provoz. V 50. letech pracovalo v dole šest zaměstnanců, v 80. letech jen tři. Od roku 1890 byl důl mimo provoz. Před první světovou válkou došlo k obnově prací, k roku 1913 je uváděno, že v dole pracuje jeden dozorce se třemi dělníky. Počátkem 20. let 20. století prodala rodina Krausova důl Allerseelen Akciové společnosti pro výrobu radia aj. kovů v Praze, práce však již obnoveny nebyly. K dolu vedl dodnes zachovaný příkop, který přiváděl vodu k pohonu vodotěžného stroje ze vzdálenosti několika set metrů z údolí Černé pod Myslivnami
Mezi doly Glück mit Freuden a Allerseelen Zeche se nacházela na pravém břehu Černé ještě řada menších štol, například Archanděla Gabriela, spodní Michaelova, Anna a další, jejichž zabořené portály jsou dodnes patrné.
Hornictví bylo po celu dobu hlavním zdrojem obživy obyvatel Ryžovny, i když hlavní slávu zažilo zdejší báňské podnikání v 16. století a pak v menší míře ještě ve druhé polovině 18. století. Přesto ještě Orth a Sládek ve svém Topograficko-statistickém slovníku Čech (1870) uvádějí hornictví jako důležitý obor činnosti a úplně se tento obor nevytratil ani mezi první a druhou světovou válku. S útlumem hornictví se obyvatelé přeorientovali na tradiční krušnohorské domácké výroby – paličkování krajek (v r. 1869 byla v obci zřízena Státní krajkářská škola; Staatliche Klöppelschule), šití rukavic, muži často pracovali v lese. Zemědělství bylo vzhledem k drsným klimatickým podmínkám možné provozovat jen v minimální míře a omezovalo se na pasení dobytka a výrobu mléka a sýrů.
Místní obyvatelé projevovali značné hudební nadání a často se živili také jako muzikanti, kteří se proslavili v řadě zemí Evropy. Známými kapelníky byli například Josef Kraus, Hans Gregor, Albert Hahn, Wenzel Richter, Kosmas Kreißl, Josef Schnepp, Josef Lindner a další. O výchovu muzikantů se na Ryžovně starali například Hans Richter, Josef Reinwarth či Albin Hahn, který se později stal koncertním mistrem Karlovarského lázeňského orchestru a dvorním kapelníkem v Bukurešti. Jovita Richter, který se narodil na Ryžovně v r. 1871, vystudoval pražskou konzervatoř a od roku 1914 byl ředitelem hudební školy v Přísečnici, skladatel Ernst Kraus, narozený v obci v roce 1875, se stal varhaníkem v Praze. Před druhou světovou válkou bylo v Ryžovně registrováno 49 hudebníků, což byl vzhledem k počtu obyvatel (v samotné Ryžovně jich žilo tehdy kolem 400 a dalších zhruba 400 lidí žilo v osadách patřících pod Ryžovnu) obrovský počet.
Hudba se na Ryžovně učila i ve škole, která zde byla otevřena už v roce 1805, k roku 1870 je uváděna jako dvoutřídka. V roce 1891 škola po úderu blesku vyhořela, zakrátko však byla postavena nová, moderní budova, v níž se začalo učit už o rok později a chodilo do ní 50 žáků. Budova školy se zachovala dodnes a v současnosti z ní je penzion R. Otty.
Ještě o pár let starší než původní škola byl kostel sv. Václava, který si obyvatelé Ryžovny postavili v letech 1805-1807. Už od roku 1786 přitom na Ryžovně, do té doby přifařené k Božímu Daru, existovala fara. Výstavba jednolodního jednoduchého kostela proběhla pod vedením zednického mistra Floriana Fischera a tesařského mistra Johanna Bleiera z Jáchymova, jeho patronem byl náboženský fond. Kostel by letos (2007) oslavil 200 let od svého vzniku, v 60. letech minulého století však byl bohužel zbourán. Na jeho místě dnes stojí pamětní kříž a deska připomínající minulost Ryžovny. V dřívějších dobách, před vznikem kostela, údajně stávala na Wagnerově kopci nad Ryžovnou dřevěná zvonice s modlitebním zvonem.
Ryžovna měla v minulosti také vlastní pivovar, který v letech 1873-1915 provozoval Antonín Breinl. Pivo odtud se zřejmě čepovalo nejen ve dvou místních hostincích, ale vozilo se koňskými povozy také do Güntherova hostince na Rozhraní. Již před první světovou válkou působila v Ryžovně rovněž záložna, byl zde mlýn s pilou a v obci pracoval i hasičský sbor a finanční stráž. K živnostníkům zapsaným v Adresáři ČSR z roku 1934 patřili přímo v Ryžovně například dva pekaři, knihař, řezník, holič, rukavičkáři, krejčí, 3 obchodníci se smíšenými zbožím, 2 kapelníci, 2 obuvníci, 4 krajkáři, 1 truhlář, 1 jirchář, 2 výrobci mléčných výrobků, 1 košíkář či 1 hoteliér, další pak pracovali v přilehlých osadách.
Po druhé světové válce, během níž byla součástí Německé říše, bylo v Ryžovně povoleno zůstat jen necelé desetině původního obyvatelstva, ale ani ti zde dlouho nezůstali. Když se vysokohorskou obec nepodařilo dosídlit osadníky z vnitrozemí a ze Slovenska, byly chátrající objekty demolovány a stavební materiál zčásti odvezen až na Slovensko. O zbytek se pak postaraly buldozery. Do současnosti se tak dochovalo jen 8 z původních zhruba 70 domů a jeden z nich byl ještě navíc těžce poškozen při tornádu, které se nad Ryžovnou přehnalo v noci z 29. na 30. července 2005. Při této živelní katastrofě vznikl také rozsáhlý polom na Wagnerově kopci, dnes již z větší části odstraněný.
Přesto se však zdá, že Ryžovna má před sebou světlou budoucnost. Poté, co byl nedávno rekonstruován na penzion objekt bývalé školy, dokončilo počátkem prosince 2006 město Boží Dar ve spolupráci s Horským statkem Abertamy nový projekt na podporu turistiky a oživení Ryžovny – na místě bývalého Lenhartova hostince byl postaven rekreační objekt, ve kterém zároveň je malá výrobna sýrů z kravského a ovčího mléka. V areálu salaše je turistická ubytovna s kapacitou 14 míst, k dispozici je i restaurace a infocentrum. V územním plánu Božího Daru se přitom počítá s postupnou dostavbou dalších objektů na Ryžovně, kterých by tady mělo stát kolem čtyř desítek. Vyrůst by zde měla i sportoviště.
Milovníci přírody naleznou v okolí Ryžovny nejen mnoho krásných terénů pro letní i zimní turistiku, ale také přírodní rezervaci Ryžovna na návrší mezi Ryžovnou a Hřebečnou. Tento výrazný horský hřeben je z větší části tvořen horninami vulkanického původu, složením blízkými čediči, které zde byly těženy několika menšími a jedním větším stěnovým lomem. V hlavním lomu je skvěle odkryta charakteristická sloupcovitá odlučnost vyvřelé horniny, která vznikla při tuhnutí lávového proudu, mocného 10 až 25 metrů. Vulkanická činnost zde probíhala, obdobně jako v Doupovských horách či Českém středohoří, v třetihorách, v oligocénu až miocénu (zhruba před 35–17 miliony lety). Návrší mezi Hřebečnou a Rýžovnou v n. m. 1000–1040 m bylo prohlášeno přírodní rezervací (PR Rýžovna) v r. 1996, jsou zde na ploše 20 hektarů chráněny nejen odkryvy čedičových hornin, ale také ohrožená rostlinná a živočišná společenstva vrcholové části Krušných hor. Z ohrožených rostlin zde roste například prha arnika, řeřišnice chlupatá, všedobr horský, koprník štětinolistý či pryskyřník platanolistý, vyskytuje se zde i řada chráněných ptáků (např. chřástal polní, krutihlav obecný či tetřívek obecný) a dalších druhů živočichů.
Nedaleko Ryžovny je i největší přírodní rezervace Karlovarského kraje – Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště s výměrou 930 hektarů.


Vloženo: 6.1.2007



Komentáře a upřesňující informace


Vogeldorf [Daniel Čabrada 13.11.2008 09:15] | Reagovat
Dobrý den,
podle mých informací místní část Vogeldorf nezanikl. Jen se v oficiálních dokumentech a statistikách začal uvádět jako Seifner Mühle. Vogledorf bylo území mezi můstkem na Černé (u Glück mit Freuden Zeche ), až k hranicím s Zwittermühlem (Neuvogl).
Re: Vogeldorf [Jaroslav Štorkán, Hroznětín 13.11.2008 15:01] | Reagovat
Přiložil jsem jiný výřez z dobové mapy okresu Nejdek, ze kterého je patrné, že Vogeldorf a Seifnermühle (Sejfský mlýn) byly při silnici ze Sejf na Johanngeorgenstadt. Nejdená se tak pravděpodobně o dva názvy pro jedno místo, ale dvě různá místa.
Re: Re: Vogeldorf [Daniel Čabrada 13.11.2008 16:22] | Reagovat
Pro upřesnění jenom vycházím z vědomostí, které jsem si postupem času shromáždil a z informací ke kterým jsem se dostal, čili můžu se mýlit.
Souhlasím, že Seifnermühle a Vogeldorf jsou skutečně dva různé názvy a neznamenají to samé. Seifnermühle je původně název skutečného mlýnu (Nr.35), který stál stál při cestě na Zwittermühl. Vogeldorf byla osada u Glück mit Freuden Zeche a je vyobrazená na fotografii, kterou pan Urban nazval Sejfský mlýn a ten dům, co je v popředí se jmenoval Papiermühle (podle toho co já vím). Sejfský mlýn vypadal jinak a stál zhruba o 200m dál(směrem na Zwittermühl). Jen jsem chtěl reagovat na pana Urbana v článku, který píše, že osada Vogeldorf zanikla a ten vychází z různých statistik, kde se někde ke konci 19 stol. objevuje Vogeldorf jako místní část a pak už najednou ne. Myslím si, že je to pouze tím, že se lokalita Vogeldorfu začala vést ve statistikách jako Seifnermühle. O tom svědčí i to, že Seifnermühle ležel mezi Vogeldorfem a Neuvoglem. Čili moje teorie je následující: Vogeldorf je lokalita ve, které se nacházel i Sejfský mlýn. Postupem času, ale prapůvodně pouze název domu Seifnermühle převážil a začal se v oficiálních sttistikách uvádět a Vogeldorf už ne. Zkusím doma najít fotku i toho skutečného Seifského mlýnu a dát jí do archivu.
Re: Re: Re: Vogeldorf [Michal Urban 18.11.2008 23:01] | Reagovat
Dobrý den, pane Čabrado,
máte plnou pravdu, zaměnil jsem fotky, za což se omlouvám (teď už je popisek k domu č. 37 opravený), Podstatně větší Sejfský mlýn (č. 35) stával skutečně cca 200 dále k Hájům (přikládám současnou fotku). Kronika obce Ryžovna zahrnuje oba tyto domy pod Vogldorf, u nějž byl ale počet obyvatel vykazován jen asi do roku 1910, pak již jen v sumě s celou Ryžovnou. Domy zde ale stály až do poválečné demolice.
Zdravím Vás i pana Štorkána
Michal Urban

P.S. Kdyby se Vám podařilo najít fotku Sejského mlýna, bylo by to výborné, já mám jen nekvalitní
Re: Re: Re: Re: Vogeldorf [Daniel Čabrada 21.11.2008 09:39] | Reagovat
Přidal jsem fotografii Sejfského mlýna. je to bohužel několikanásobná kopie z kopie (stejně tak jako asi i Vaše). Příští týden přidám ještě příběh o tom, jak vznikl název Vogeldorfu.
Re: Re: Vogeldorf [Daniel Čabrada 13.11.2008 18:05] | Reagovat
Nevíte jak přidat fotografii do fotogalerie?
Re: Re: Re: Vogeldorf [Jaroslav Štorkán 13.11.2008 18:21] | Reagovat
Pokud jste registrován, stačí se přihlásit a pak klepnout na Přidat obrázek a pak to jde "samo". Nebo mi ji pošlete na J.storkan@volny.cz a já to zajistím.
S pozdravem
Jaroslav Štorkán
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 32 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist