Wünschendorf (Srbská)Beschreibung:
Příběh z Luice 4 - itavskoNa poměrně stabilní české zemské hranici se nacházela jistá vyjímka na severu - právě na pomezí Čech a Luice.
Hranice se zde upravovala asi čtyřikrát - jazykovým pozůstatkem nejjinějí - ranně středověké hranice jsou názvy vsí Česká a Srbská Kamenice.
Po jistou dobu se k Čechám počítalo také město itava s okolím a naopak luknovský a frýdlantský výběek náleely k Mičansku - čil pozdějí Horní Luici. Vzhledem k probíhající germanizaci pomezí oblast byla nazývána Budyínsko, nebo oficiálněji Východní (saská) marka.
itavsko - zejména díky svazku s dalími Hornoluickými městy- - zvaném estiměstí - stále více inklinovalo k Luici a politicky a soudně se ve 14. století oddělilo od Čech - i kdy právně to nebylo jednoznačně konstatováno.
itava s okolím patřila k Čechám nejprve jako poddanské město - Roku 1310 ji získal Jindřich z Lipé.. Ruku 1319 pak město získal Český král Jan Lucemburský - současně se rozdělil s kníetem Jindřichem Javorským o Horní Luici - a itava tehdy byla přičleněna ke Zhořelecku, které připadlo Jindřichovi Javorskému - král Jan s z Horní Luice pak ponechal Budyínsko. itava je tedy ji poprvé zmíněna jako součást Budyínska,
Po smrti Jindřicha Javorského vak itava znovu připadla k Čechám.
Majestas Carolina potvrdil itavu jako nezastavitelné královské město - zatímco hrady v okolí - Ojvin a Ebersbach se staly zastavitelnými hrady Českými.
estiměstí - dalí správní jednotka v Horní Luici
Roku 1346 uzavřela itava spojenectví s dalími pěti luickými městy - a bylo vytvořeno takzvané estiměstí.
Pro správu Kraje itavského byl zřízen úřad hejtmana se sídlem na hradě Karslfried - sloučený navíc s úřadem itavského fojtství.
Toto fojtství zastavil Václav IV Hlaváčovi z Dubé - který byl zároveň fojtem Země budyínské a Zhořelecké - a správa Horní Luice a itavska se tedy dostala do jedněch rukou.
Datum:
Autor: Jan Tomáek
Beigetragen:
Jan Tomáek
Eingegeben: 22.11.2020 
